Před pár týdny jsem se zamyslel nad tím, které 4 metody výzkumu jsou mé neoblíbenější. Přeci jen výzkum je pro mě velice důležitou součástí designového procesu a osobně jej nijak extra neodděluji od designu.
Říkal jsem si pak, že když už pomocí výzkumu něco zjistím, co poté nejraději dělám – jaké nástroje a metody nejraději používám? Zamyslel jsem se nad tím a vybral jsem tedy 5 designových metod a nástrojů, které mám nejraději.
Přečíst celéKdyž jsem před 20 lety začínal dělat webové stránky, byl to pro mě hlavně koníček a zábava. Má starost byla, ať webísky fungují, hezky vypadají a klienti jsou spokojení. Nic víc nebylo třeba, respektive nad ničím víc jsem nepřemýšlel.
Doba pokročila a internet je dnes nedílnou součástí naše bytí. Do toho mi hlavu zamotala i zajímavá knížka Design for Safety, kterou jsem nedávno přečetl. Nabídla mi další pohled na to, co je dnes potřeba v designu řešit — tedy předcházet možnosti zneužití dnešních technologií pro ubližování dalším lidem.
Dělat dnes digitální produkty už není taková „zábava“ jako před 20 lety. Nejen kvůli tomu, že doba pokročila a já přemýšlím trochu dál. Je to hlavně zodpovědnost po tom dělat věci pořádně a v lecčem i balanc na tenkém ledu a řešení morálního a sociálního dilema.
Přečíst celéPřed nějakou dobou mě na Twitteru mě zaujal jeden Tweet o tom, že dobrý design stojí více prostředků a je složitější jej dosáhnout. Když bychom ale odebrali kritérium kvality, vše bude snazší a levnější.
Určitě je to tak. Kdo dbá a lpí na kvalitě, musí většinou prostředků vynaložit více. Samo se to nevymyslí, neudělá a nevyrobí. Jenže podle mě kvalita designu a jeho cena není jen o tom, kolik to stojí – tedy aktuální cena, resp. náklady. Věci neexistují jen tak ve vakuu a i levný design se může v určitých ohledech prodražit.
Přečíst celéUživatelský výzkum je skvělá věc. Jako designér jsem se do něj vždycky rád zapojil i aktivně, i když ze začátku jsem se trochu ostýchal. Neuměl jsem to a bál jsem se, že udělám chybu.
Časem jsem ale nasbíral nějaké zkušenosti a přestal se bát. Rád vidím a slyším, co lidé potřebují, jak věci řeší a jak nad světem uvažují. Pomáhá mi to přinášet lepší nápady na řešení.
Nicméně není to vždy růžové a výzkum může být docela i „bojovka“. Steve Portigal sepsal různé příběhy v knížce Doorbells, Danger, and Dead Batteries. Já tolik drsných příběhů nezažil, ale přeci jen něco ano a o pár vybraných bych se rád podělil.
Přečíst celéJak už jsem ve svých článcích zmínil, výzkum je podle mě nedílnou součástí designu. Designér není vševěd a pokud má něco správně navrhnout, měl by porozumět danému problému a pro koho jej řeší. S tím mu efektivně pomůže právě uživatelský výzkum.
Za svou dosavadní kariéru jsem měl docela štěstí a mohl si vyzkoušet různé výzkumné metody. Některé jsem si oblíbil a používám je do dnes, některým bych se nejraději vyhnul (což samozřejmě úplně nejde). Říkal jsem si pak, které jsou vlastně mé nejoblíbenější a sepsal jsem o nich krátké zamyšlení.
Přečíst celéLidé si už jako děti stihnou udělat tolik zážitků, že mají vždy na co vzpomínat. Může jít o cokoliv – výlety na dovolené, schovávání před ostatními dětmi ve křoví na školním hřišti, atp. Prostě takové ty hezké situace, u kterých se při zpětném ohlédnutí pousmějete.
Často se v poslední době přistihnu, jak v mysli procházím různé vzpomínky. Když třeba zažiji podobnou situaci a ovane mě vánek nostalgie – zajímavého pocitu. A právě nad tímto pocitem jsem v poslední době přemýšlel v tom smyslu, jak by se dal aplikovat v designu a zda by to mělo smysl.
Přečíst celéPřed nějakou dobou jsem přemýšlel nad tím, že už je to vlastně 10 let, co jsem oficiálně začal s UX. Čas opravdu neskutečně letí. Jak jsem se v odkazovaném článku zamýšlel, něco málo už jsem si vyzkoušel a nabral nějaké zkušenosti. Stejně si jsem ale toho názoru, že jsem teprve na začátku.
Vedle oslav první dekády v designu mě ale začal zlobit takový nešvar. Mám totiž pocit, zda se pomalu nestávám k určitým věcem slepým a zbytečně odmítavým – kvůli tomu, že už jsem nějaké cesty prošlapal a přijde mi zbytečné je procházet znovu a vymýšlet kolo.
Podle mě je slepota (v jakékoliv podobě) to nejhorší, co se designérovi může stát přihodit. Samozřejmě se to stává. Já se s tím snažím nějak poprat a neustále mít oči a mysl otevřenou. Jenže otázka je, zda se mi to daří.
Přečíst celéZe začátku kariéry jsem bojoval s tím, že jsem neuměl přinést tolik nápadů na řešení. Dlouho jsem seděl nad bílým papírem a nenamaloval ani čárku. Kolegové dokázali nápady sázet jeden za druhým a já to chtěl samozřejmě také umět.
Na pár let jsem se tedy uzamkl do studia kreativity a pročítal si různé knížky, studoval kurzy, bavil se s dalšími designéry, atd. Hledal jsem způsob, jak být kreativní a přinášet neotřelé nápady.
Vykřesal jsem z toho všeho spoustu triků, které dnes využívám a které mi pomáhají při designování – třeba právě generování nápadů. Napadlo mě se podělit o 5 takových, které může používat vlastně kdokoliv – ať už začínající designér, majitel firmy, a nebo vývojář.
Přečíst celéZačal nový den a opět jsem musel pracovat z domova. Udělal jsem snídani, odvedl dcerku do školky, pustil pak počítač a mezi tím si udělal kafe. Nadšení mě nějak začalo opouštět při představě toho, že zase celý den budu civět do obrazovky, ve Sketch a Whimsical posouvat boxíky a na Zoom callech se tvářit vesele.
„Už mě to sere“, honilo se mi hlavou při hledání toho správného tlačítka ve Sketch Runner. Usrkl jsem studené kávy, vstal a šel se projít po bytě. Přemýšlel jsem. Díval jsem se kolem sebe a hledal vhodné místo. „Tady by to šlo … nebo tady“, říkal jsem si při pohledu na hole zdi v kuchyni a chodbě.
Hledal jsem totiž místo, kam bych mohl nalepit papír, na který bych mohl volně kreslit své myšlenky a nemusel u toho sedět, z čehož už mě stejně neskutečně tlačil zadek. Nebyl jsem si jist co s tím. Naštěstí mě z toho mého zoufalství nakonec vysvobodila manželka. Už se nemohla dívat na muj utrápený obličej a dovolila nám mít v chodbě zeď na kreslení.
Přečíst celéJak jsem psal v minulém článku, už je to 10 let od té doby, co jsem se oficiálně stal UX designérem. Za tu dobu jsem si vyzkoušel spoustu zajímavých postupů, metod, ale také práci na různorodých projektech.
Vedle pracovních zkušeností jsem také přečetl dost zajímavých knížek a potkal hodně zajímavých lidí. Musím říct, že čeho si na své kariéře opravdu cením je nejen to, že jsem pomáhal připravit funkční a byznysu schopná řešení, ale také s jakými lidmi jsem mohl pracovat a učit se od nich.
Během své kariéry jsem tak mohl posbírat mnoho užitečných rad. Některé mi opravdu hodně pomohly. Říkal jsem si, že by mohly posloužit zase někomu dalšímu. Vybral jsem tedy 5 těch, které mi daly úplně nejvíc.
Přečíst celé