Různé složitosti dnešního digitálního designu

Když jsem před 20 lety začínal dělat webové stránky, byl to pro mě hlavně koníček a zábava. Má starost byla, ať webísky fungují, hezky vypadají a klienti jsou spokojení. Nic víc nebylo třeba, respektive nad ničím víc jsem nepřemýšlel.

Doba pokročila a internet je dnes nedílnou součástí naše bytí. Do toho mi hlavu zamotala i zajímavá knížka Design for Safety, kterou jsem nedávno přečetl. Nabídla mi další pohled na to, co je dnes potřeba v designu řešit — tedy předcházet možnosti zneužití dnešních technologií pro ubližování dalším lidem.

Dělat dnes digitální produkty už není taková „zábava“ jako před 20 lety. Nejen kvůli tomu, že doba pokročila a já přemýšlím trochu dál. Je to hlavně zodpovědnost po tom dělat věci pořádně a v lecčem i balanc na tenkém ledu a řešení morálního a sociálního dilema.

Zaháčkování a závislosti

Nedávno jsem během oběda poslouchal díl podcastu jedné partičky „influencerů“ o tom, jak oni sami vnímají sociální sítě, které jsou vlastně zdrojem jejich obživy. Bavili se o tom, že všechno má své pro a proti – že pro ně je to hlavně práce, ale že sami si svou vlastní závislosti uvědomují.

Mluvili právě o tom, že když se společně sejdou, tak spolu v podstatě nemluví. Každý je totiž přilepený na telefonu. Někdo trochu pracuje, prý ale většinou jen sjíždějí feed Instagramu nebo TikToku.

Takhle to dnes funguje. Na každém kroku můžeme vidět, co dnešní technologie udělaly s lidmi. Například to, jak:

  • Lidé chodí bez rozhlédnutí na přechodu pro chodce s pohledem upřeným do telefonu. (Nedej bože když je to maminka tlačící kočárek.)
  • Mladý pár sedí mlčky v kavárně nebo restauraci a oba něco ťukají na svém mobilním telefonu.
  • Partička děti sedí na zemi (nebo sedačce) v obchodním domě s připojenou nabíječkou a (předpokládám) na místní Wi-fi.

Když se pár let zpátky v designových kruzích začalo řešit téma Gamifikace (jak lidi pozitivně motivovat, aby dané produkty používali), všichni z toho byli nadšení. Mnohdy její principy téměř okamžitě implementovali do svých produktů. Bylo to zajímavé.

Pár let poté Nir Eyal popsal mechanismy takového fungování nejen na příkladech sociálních sítích ve své knize Hooked. Ukázal přístup, jak své uživatele „efektivně“ zaháčkovat, aby se vraceli zpátky, či ideálně zůstali co nejdéle. Výsledkem takových snah je, že některé společnosti například:

  • Lidem podsouvají obsah tak, aby je udržel co nejdéle místo toho, aby pro ně měl co největší hodnotu.
  • Nazývají spánek jako svého největšího konkurenta.
  • Ve svých produktech implementují upozornění na jakoukoliv akci, aby se lidé přišli podívat. A ideálně aby se chodili dívat i když notifikace „ještě“ nepřišla.

Prostě lidi „přehlcují“ dopaminovýmie spouštěči a chtějí si je „zaháčkovat“, jak Nir popisuje ve své knize.

Otázkou pro designéra je, zda je to dobře a zda to podporovat. V mnoha případech je to podle mě už za hranou morální etiky. Ano, byznys musí fungovat, jenže za jakou cenu? Určitě to není lehké rozhodování.

Bezpečnost

Dalším, i když poměrně jasným, úskalím je bezpečnost. Ta je v on-line prostředí tématem už snad od začátku vzniku Internetu. Pamatuji si například, jak jsem:

  • Na doporučení starších kamarádů instaloval první antivir (a to jsme ještě neměli ani internet).
  • Pročítal časopis Počítač pro každého s doporučením na bezpečné používání počítače a internetu.

Nad bezpečností v digitálním světě jsem tedy uvažoval (bohužel) především pouze tak, aby:

  • Lidé neutrpěli epileptický záchvat s příliš rychlého blikání prvků v rámci nějaké animace.
  • Nestáhli do svého počítače nějakou „havěť“.
  • Ovládáním nějakého zařízení neublížili sobě či někomu jinému.

V poslední době se ale můj pohled změnil. Především díky filmu V sítí, pořadu Černota a zmíněné knížce Design for Safety.

Film i pořad zmiňují potencionální nebezpečí pro děti v rámci sociálních sítích, v knize si můžete přečíst příběhy například o tom, jak:

  • Jeden muž sledoval (stalking) svého přítele pomocí zapnutí sdílení polohy, o čemž ale daný člověk vůbec nevěděl, neboť mu o tom aplikace vůbec neinformovala.
  • Manžel terorizoval svou manželku přes chytrou domácnost a náhlé změny teplot přes termostat Nest, vypínání/zhasínání světel, atd.
  • Jeden z manželů mohl zamezit přístup k bankovnímu účtu nebo automobilu kvůli možnosti pouze jednoho člověka jako primárního vlastníka účtů.

V dnešním světě, kdy máme domácnost celou propojenou a využíváme nejrůznější elektroniku pro usnadnění života, je potřeba počítat s tím, že takových prostředků může někdo zneužít.

Je potřeba nahlížet na to, že lidé si mohou (a budou) ubližovat a že není možné brát vše až příliš optimisticky a důvěřovat, že i lidé sdílející stejnou domácnost se budou navždycky milovat. Proto bychom to měli zohlednit při rozhodování o možných řešeních v rámci daných produktů.

Sledování uživatelů

Vždy jsem byl rád, když jsem mohl analyzovat nejrůznější data o používání produktu, který jsem navrhoval. Chtěl (a potřeboval) jsem vědět:

  • Co v něm lidé dělají.
  • Jak ho (ne)používají.
  • Zda vše funguje tak, jak jsme zamýšleli.

Přiznám se, že jsem nikdy extra nepřemýšlel nad tím, kam se data posílají a co se s nimi může dít. Třeba to, že by to mohlo být něco špatného a data mohla být jakýmkoliv způsobem zneužita. Bral jsem to tak, že my data „sbíráme“, abychom produkt mohli dělat pro lidi zase o kousek lepší.

Jenže s příchodem GDPR a dalších podobných „iniciativ“ jsem nad sběrem dat začal přemýšlet jinak. Stále je to pro mě důležitý zdroj informací, jenže za jakou cenu?

Nejde samozřejmě jen o využívání analytických nástrojů, ale obecně fungování na webu (a internetu) obecně. Dneska jsou všechny služby různě propojené a mohou tak například:

  • Sdílet informace o daných lidech i v případech, kdy o tom lidé neví.
  • Díky propojeným datům budovat behaviorální a sociologické profily.
  • Informace prodávat dalším subjektům.

Toho jde (a byly jsme toho již svědkem) poměrně snadno zneužít. Jako člověk si pak říkám, že toto už není v pořádku a je potřeba s tím něco dělat — i za cenu, že nebudu mít teoreticky žádná data. Je samozřejmě na každém z nás, abychom tento přístup zvážili.

Trendy je trendy

Protože se bavíme o designu, dovolím si zmínit ještě jedno takové úskalí, které ale postihuje snad všechna designová odvětví – tedy módní trendy.

„Vše se opakuje“, říkával mi táta. Mluvil o tom, jak se věci z doby před desítkami let opět vrátí a co jsme zažívali mi budou opět zažívat lidé o desítky let později.

Design je obor hodně náchylný na různé výstřelky. Hodně to je vidět v oděvním průmyslu. Jak mi říká manželka poukazujíc na začínající puberťáky – „vždyť takhle jsme se oblíkali, když jsme byli malí.“

Stejné je to i jinde. Alespoň z mého pohledu. Po dlouhých dobách čistých liniích v nábytku si opět trochu více všímám zapojení vzorů, reliéfu, textury, atp. Je to fajn, už to tu ale bylo a asi přišel čas na změnu.

Co si budeme povídat. Stejné to máme i my digitální designéři. Vždy se objeví něco, do čeho se zamilujeme a stejně se poté vrátíme k něčemu jinému. Například:

  • Flat tlačítka byla nahrazena obrysovými, ale dnes se opět flat vrací.
  • Gradientum kdysi odzvonilo, ale dneska jsou všude kam se člověk podívá.
  • Skeuomorpishmus ve své tehdejší podobě už sice nemáme, jeho určité aspekty v podobě imitace světelnosti a vzorů začínáme opět hodně využívat.

Kdysi byl všude tzv. Parallax effect, dnes jsou weby opět mnohdy bílé s velkou fotkou a doplňujícími informacemi. Trendům se asi nevyhneme. Možná to ani není potřeba a záhodno. Dost peněz se totiž točí ve změnách a evolucích vizuálních identit, re-designů, atp.

Faktem je, že tohle se řešilo a řešit bude. Pragmatikům to asi příliš nevyhovuje, někdo si v tom libuje. Tak či tak se s tím budeme neustále potýkat a řešit, proč je limetková nová černá a že je potřeba změnit celou informační architekturu a ne jen přebarvit tlačítka.

Od lidí pro lidi

Produkovat výrobky, provozovat služby a dělat byznys nebylo nikdy jednoduché. Obdivuji všechny, kteří se toho nebojí a šlápnout do toho tak, že se jim to daří a jejich výsledky mají smysl.

I my v digitálním designu to nemáme dnes jednoduché. Výše jsem zmínil několik příkladů, ale ve skutečnosti si musíme dávat pozor na mnohem víc věcí. (Což bych mohl zmínit třeba v nějakém dalším článku.)

I přes to že dnes musíme řešit více složitostí než dříve, stále je to velice zajímavý obor. Lidé si mohou díky různým technologickým výdobytkům zlepšit svůj život, i když měli by být samozřejmě neustále ve střehu a nepodléhat jim.

Napsat komentář