Před nějakou dobou mě na Twitteru mě zaujal jeden Tweet o tom, že dobrý design stojí více prostředků a je složitější jej dosáhnout. Když bychom ale odebrali kritérium kvality, vše bude snazší a levnější.
Určitě je to tak. Kdo dbá a lpí na kvalitě, musí většinou prostředků vynaložit více. Samo se to nevymyslí, neudělá a nevyrobí. Jenže podle mě kvalita designu a jeho cena není jen o tom, kolik to stojí – tedy aktuální cena, resp. náklady. Věci neexistují jen tak ve vakuu a i levný design se může v určitých ohledech prodražit.
Cena určuje kvalitu, nebo kvalita určuje cenu?
Autor daného tweetu, resp. dané myšlenky, narážel z mého pohledu na to, že si lidé stěžují na cenu kvalitně provedeného designu. Typicky nechápou, proč namalování webísku stojí tolik peněz a proč:
- Je potřeba dělat výzkum.
- Sbírat a vyhodnocovat data.
- Testovat varianty návrhů.
Není to jejich chyba. Sám do teď nechápu, jak může návrh webu stát více než 1 000 000 Kč. (I když při představě mašinérii schvalovacích meetingů, atp. už mi to možná pomalinku dochází.)
Funguje to prostě tak, že čím kvalitnější věci budeme chtít, tím více:
- Prostředků vynaložíme za kvalitní zdroje, ze kterých to uděláme.
- Času strávíme pečlivou a promyšlenou řemeslnou výrobou.
Ve finále tedy budeme očekávat více peněz za výsledek. Věci prostě stojí peníze a ty kvalitnější typicky o trochu víc.
Ač je to těžké, podle mě se nemůžeme dívat na cenu a kvalitu pouze z jednoho úhlu, tedy:
- Levné vs. drahé.
- Kvalitní vs. nekvalitní.
Můžete totiž najít i drahé věci, které jsou méně kvalitní než jiné podobné produkty. Zároveň najdete i levné věci, které mají skvělý poměr cena/kvalita.
Špatně se to srovnává. Hlavně pokud člověk není na danou věc odborník. Jak třeba v obchodě poznáte:
- Které boty budou kvalitní a vydrží vám déle?
- Které potraviny jsou z kvalitních zdrojů?
- Který web je navržen kvalitně a dosahuje tedy požadovaných cílů?
Stejné je to právě i u digitálních produktů. Lidé se ptají na dosažení a garanci výsledků, ale to jde jen velice těžko. Jako designéři můžeme 100% garantovat kvalitní proces návrhu a tím tedy především minimalizovat riziko nedosažení požadovaných výsledků, tedy kvality.
Kolik zaplatíme nejsou jen aktuální náklady
Jako designér se snažím na věci dívat trochu více ze široka a přemýšlet jak nad příčinami, tak i dopady své práce. Patří sem ale také rizika – tedy co se například stane, když nebude návrh řešení/produkt/služba fungovat?
V této souvislosti se mi líbí toto „rčení“ (autora jsem nedohledal, protože je více možností):
„Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci.“
Lidé si často kupují levné věci, které bohužel nefungují a rychle doslouží. Musí tedy brzy koupit další nové. Ve výsledku tedy utratí víc, než kdyby si koupili kvalitnější produkt.
Už mnohokrát se potvrdilo, že nedobře udělaná věc může v důsledku stát obrovské peníze. Kvůli chybě v designu:
- Přišla Citibank omylem o 500 mil. dolarů.
- Vybuchlo několik jaderných elektráren.
- Se stalo mnoho dopravních nehod.
Takhle by se dalo pokračovat dál. Jak zmiňují například autoři Mike Monteiro, Scott Berkun nebo Don Norman – na vině většiny problémů hledejme špatný design, nikoli lidský faktor.
Původní design mohl stát méně, protože se tlačilo na čas a na co nejméně prostředků. Ve finále ale byla cena mnohem vyšší, než by byla v případě větší vstupní investice. A ta cena byla bohužel mnohdy i v podobě lidských životů.
Poznámka: Ano, jiná věc je, že spousta lidí si nemůže aktuálně dovolit koupit kvalitnější věc. Spousta lidí ale nad hodnotou dlouhodobě neuvažuje, o čemž psal Dan Ariely ve svých knihách.
Vše si najde svého kupce
Určitě nechci agitovat za důležitost promyšleného designu. Stejně jako ostatní musím v práci svá designová rozhodnutí zdůvodňovat a potřeby výzkum si pořádně odůvodnit. (Což se mi samozřejmě ne vždy povede a musím se s tím smířit.)
S kvalitou to ale není bohužel snadné, protože podle výše uvedeného zamyšlení:
- Co je faktorem kvality pro zúčastněné strany?
- Jak může v případě návrhu vždy zajistit splnění této kvality?
Pokud začínáme nový projekt, jak můžeme do ceny zohlednit i splnění určité definované míry? Možnosti jsou, ale nikdo typicky nedá 100% garanci či přesné číslo, o kolik dojde ke zlepšení. Toho dosáhneme (především u výkonnostní optimalizace) postupným zlepšováním.
Dlouho mi v hlavě leželo to, co mi jednou řekl šéf u jednoho projektu:
„Není potřeba vše tlačit na 100 % výsledky, protože někomu prostě stačí třeba jen 30%.“
V rámci svého přesvědčení jsem se s tím poměrně těžko vypořádával a byl jsem tím trochu demotivovaný. Dnes ale vím, jak to onen člověk myslel. Je to jednoduché – velká firma bude z pohledu obchodu tlačit na úplně jiná čísla než nějaký malý či střední podnik.
Všichni chtějí to nejlepší, ale každý nepotřebuje nosit Rolex, někomu stačí Apple Watch nebo prostě nějaké obyčejné hodinky. A to z různých důvodů, včetně toho, že si je prostě nemohou dovolit pořídit.
Před pár lety jsem se zamýšlel nad tím, co je dobrý a špatný design. Došel jsem tehdy k názoru, že se na design nemůžeme dívat pouze optikou „bílý-černý“, ale že je potřeba na něj nahlížet trochu více ze široka. To stejné si troufnu tvrdit i o ceně a kvalitě designu.
Podle mě se nemůže dívat jen na aktuální cenu či určitou kvalitu. Lidé mají různé možnosti a různé potřeby a podle toho je k tomu nutné přistupovat a nabízet to, co bude pro lidi to nejlepší – i když to bude vyžadovat kompromis z pohledu daného řešení.