Být kreativní a vystupovat ze své komfortní zóny je dneska něco, co se s oblibou nosí a v určité bublině lidí hodně nadnáší a podporuje. Hlavně mezi lidmi, kteří žijí a dýchají pro digitální věci jako je marketing, design a další podobní.

U své dcery vidím to, co tvrdí někteří lidí, že jako kreativní se narodíme a vlastně zařazením do společnosti skrze současné školství a rodičovskou výchovou dětem nastavíme hranice, kterými jejich kreativitu bohužel značně utlumíme.

Přečíst celé

Začátkem března nám v práci umožnili zúčastnit se dubnové virtuální konference od Nielsen Norman Group a udělat si základní certifikaci – tedy absolvovat 5 kurzů a udělat následný test.

Já osobně z toho měl velkou radost. Přeci jen NN/g je na poli použitelnosti stále velká autorita a byla to obrovská příležitost se zase něco nového naučit a získat do životopisu zajímavý certifikát. Samozřejmě i s ohledem na to, že konference není zrovna úplně levná.

Už máme po konferenci. Bylo to docela náročné, protože jsem seděli 8 hodin u počítače, kvůli časovému posunu až do půlnoci. Rozhodně to za to ale stálo. Já osobně jsem se dozvěděl nové věci, spousta věcí jsem si utřídil a oprášil.

Přečíst celé

Být designérem je super, moc mě to baví. Nejen to, že si na papír mohu kreslit nápady na řešení různý problémů, ale že také mohu bavit s lidmi o tom, co je trápí a jak bychom mohli nějaký jejich problém vyřešit.

Jak jsem psal v jednom z článků, výzkum je pro mě nedílnou součástí designového procesu. Dělat User Experience bez toho, aniž bychom něco věděli o tom U – tedy uživatelích – je prostě nesmysl. Alespoň podle mě.

Za svou dosavadní designérskou kariéru jsem se zúčastnil mnoha výzkumných studií a sezení. Od hrabání se v datech, dotazníků až po Contextual Inquiry a Field studies. Během nich jsem zažil spoustu zajímavých příhod, na které si při plánování výzkumu velice rád zavzpomínám.

Přečíst celé

V jednom z posledních článků jsem se zamyslel nad otázkou „Jak řeším konflikty, neshody a jak prosazuji své návrhy“, kterou mi během pohovorů lidé často pokládali. Je to totiž velice častá věc, na kterou můžeme jako designéři narazit.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že doručit úspěšné výsledky není jen o tom něco hezkého nakreslit. Nedílnou (a důležitou) součastí naší práce je právě vše správně odkomunikovat, vyjasnit neshody, zapojit všechny patřičné lidi a efektivně dotáhnout design do cíle, který jsme si definovali.

Aby se nám tohle povedlo, je mnohdy potřeba znát lidi, pro které to děláme. Ale nejen zákazníky či uživatele, ale ideálně všechny zainteresované strany. Různé strany, či konkrétní lidé mohou totiž věci velice „hezky“ zkomplikovat a my tomu potřebujeme předejít.

Přečíst celé

Před více než 7 lety jsem napsal článek o tom, že zaměstnavatelé v České republice příliš neví, co je UX. V něm jsem psal o tom, že firmy hledají UX cokoliv, požadují znalosti nejrůznějších nástrojů, ale neočekávají, že designéři budou umět dělat výzkum, hrabat se v datech, atp.

V uplynulých měsících jsem prošel několik pohovorů, protože jsem si hledal nové zaměstnání. Dovolím se tedy trochu srovnat situaci dnes s tím, co jsem „vyzkoumal“ před 7 lety. A když bych to měl jednoduše shrnout – situace se zlepšila. Firmy už nehledají UX cokoliv, náš obor trochu lépe chápou, ale stále to ještě není ono.

Přečíst celé

Bylo pozdní odpoledne a jeden z designérů seděl na svém místě s hlavou v dlaních a rozmýšlel o svých návrzích. Ale i o tom, co se před pár minutami stalo. Přišel zrovna ze schůzky s kolegy, kteří mu jeho návrhy už poněkolikáté „rozcupovali“ na kousky.

Byl z toho špatný a hlavou se mu honila spousta myšlenek. Strávil nad návrhy tolik času, dal si na tom fakt záležet. Proč se jim to tedy nelíbilo? Má smysl pokračovat? Nebude mi lépe někde jinde, kde mi návrhy nebudou bořit?

Často se dostával do „konfliktu“ s ostatními, protože podle nich návrh neodpovídal vhodnému řešení. Nedokázal je přesvědčit, což se prostě stává. Bohužel se snažil vše vyřešit sám, na čemž si vylámal zuby. Nemuselo to tak ale být, mohl dost věcem předejít.

Přečíst celé

Během své designérské kariéry jsem nasbíral spoustu zajímavých informací, materiálů, inspirace, atp., které neustále při své práci využívám. Často potřebuji najít něco konkrétního, protože vím, že to mám někde založené.

Vše jsem si uchovával na různých místech a po nějaké době mi to přišlo celkem neefektivní. Proto jsem si začal vše postupně začal přenášet do soukromé wiki, ve které jsem se informace organizoval a kategorizoval podle různých kritérií.

Pak mě ale napadlo, že by se to mohlo hodit i ostatním. Přeci jen jsem sbíráním všech těch materiálů strávil nějaký čas, tak by možná nebylo špatné ostatním usnadnit práci a nasdílet jim vše, co mám. Proto jsem někdy koncem roku 2018 spustil webísek Design do kapsy.

Přečíst celé

Před pár měsíci na mě na LinkedIn vyskočil příspěvek od Interaction Design Foundation, který jako teaser na jeden z jejich článků napsal, že „nástroje nedělají design – ale vy ano!“. (Podívejte se na originální příspěvek.)

Proč se nad tím pozastavuji? Občas mi někdo napíše, že začíná s designem a jestli bych mu pomohl s rozjezdem, nebo když čtu různé komunitní diskuze a články. Všude se ptají na to, který nástroj je nejlepší, případně že už nějaký nástroj používají a chtěli by se v něm zdokonalit, tak jaké jsou nejlepší kurzy, atp.

Mám z toho pocit, že se zbytečně soustředíme na nástroj a často ani pořádně nevíme, co je design, jak k němu přistupovat, atp. Dost lidí pak podle mě zbytečně pálí čas tím, že nezačínají tím nejdůležitějším – jak udělat dobré návrhy. Protože design prostě není o nástroji.

Přečíst celé