Nedávno jsem si psal s Ondrou Zajícem, designérem, se kterým jsem pracoval v LMC během jeho stáže a který aktuálně ve Finsku dokončil magisterské studium designu. Vyměňovali jsme si ve zprávách postřehy a myšlenky ohledně plánů do budoucna.
Ondra mi během naší diskuze položil zajímavou sadu dotazů:
„Baví tě pořád design stejně jako předtím? Máš už za pasem poměrně slušně let zkušeností. Vnímáš svojí práci pořád stejně? Neláká tě trochu změnit focus?“
Je pravda, že už jako designér kroutím 12. rok. Neskutečné. Pamatuji si jako včera, kdy jsem nastupoval do svého prvního „designového“ zaměstnání. Za ty roky se můj pohled na design určitým způsobem vyvinul, stejně jako se určitým způsobem změnil můj přístup k tomu, jak design dělat.
Je to práce i koníček
Design je pro mě stále velice důležitý. Baví mě být designérem. Baví mě zkoumat problémy a hledat k nim řešení. Stále v tom vidím velký smysl a budu rád, pokud se budu moct designu věnovat ještě několik dalších let.
Za těch téměř 12 let praxe se můj názor zformoval do určitě podoby. Je to prostě určitý vývoj daný tím:
- Jací designéři mě ovlivnili.
- Jaké informace jsem o designu zatím nastudoval a zpracoval.
- S kým a kde jsem mohl zatím pracovat.
Když jsem s designem začínal, samozřejmě jsem na design nahlížel jinak než teď. Z počátku to pro mě bylo o tom, že já něco namaluji a ověřím, tak, aby to lidé neměli problém používat. Použitelnost pro mě byla klíčová, neuvažoval jsem ale v širším kontextu.
Jak jsem ale nabíral zkušenosti, můj pohled na design začal měnit a posouvat. Začal jsem zjišťovat, že to není jen o designu jako takovém. Dostal se tedy až do fáze, ve které je:
- To především forma řešení určitého problému.
- Role designéra je o tom problém identifikovat a najít co nejlepší řešení.
- Řešení musí být přínosné nejen pro lidi jako takové, ale i pro samotného výrobce či producenta.
Poslední bod mi trvalo hodně dlouho přijmout. Ze začátku jsem tlačil především na „kvalitu designu“ i za cenu, že to bude drahé udělat. Neohlížel jsem na cenu, prostě jsem chtěl pro lidi to nejlepší řešení (nebo alespoň to nejlepší podle mě). Jenže pravdou bylo, že to ne vždy šlo a návrh občas „drhnul“. Musel jsem se tedy přizpůsobit a přijmout fakt, že design je pouze jednou z částí většího celku.
Tohle byla jedna z nejtěžších věcí, se kterými jsem se musel ze začátku své designérské kariéry vypořádat. Na základě toho jsem pak musel upravit svůj přístup k návrhu se vším, co s ním souvisí.
Můj přístup k práci se vyvinul
Aby se práce dařila a my podávali dobré výsledky, je určitě potřeba jistá míra nadšení a pak to jde samo. Co si budeme povídat, vnitřní motivace bude vždy ta nejsilnější. A to nemusí jít pouze o design, ale o cokoliv děláme. (Proto nás třeba koníčky baví dělat víc než něco, co musíme.)
Co se týče návrhu, tak k dobrému výsledku se dá samozřejmě dospět různým způsobem. Je to určitý nelineární proces, který je potřeba vždy přizpůsobit aktuálním podmínkám, tedy například:
- Lidé se kterými spolupracujete.
- Prostředí ve kterém pracujete.
- Prostředky, které máte k dispozici.
Proto náš proces nemůže být naprosto vždy stejný a my musíme na možnosti vhodně reagovat. Velkou roli pak tedy hraje to, jak k aplikaci procesu přistoupíme. A to je právě něco, kde jsem podle mě udělal velký kus práce a stále toho mám ještě před sebou.
Ze začátku – což si dnes zpětně uvědomuji – jsem byl v rámci svého přístupu docela hodně přísný v tom, jaký design jsem chtěl. Například jsem:
- Hodně tlačil na určitou realizaci a detaily.
- Pevně a neochvějně stál za svými názory a nechtělo se mi mnohdy ustoupit.
- Očekával jsem u kolegů stejný zápal, jako jsem měl já.
Vše muselo být tak říkajíc „tipťop“. Uměl jsem ustoupit když bylo potřeba, ale chtěl jsem o tom hodně diskutovat a hledal cesty, proč neustoupit. Bohužel jsem často vztahy vyšponoval téměř až na hranu, kdy to pro mě mohlo dopadnou špatně.
Právě po těch různých kotrmelcích a uvědomění si, že to není jen o designu a designérech, se mi začalo mnohem lépe pracovat. Vždy se snažím přinášet co nejlepší řešení, ale vím, že vždy budou různá omezení a možnosti, které je sice dobré prodiskutovat. Místo toho, abych tlačil na pilu, tak raději vyložím na stůl všechny možnosti a zmínit rizika a příležitosti, abychom pak mohli společně s týmem vybrat to nejlepší řešení.
Takhle to funguje dobře, protože:
- Snadno a rychle se domluvíme.
- Kolegy do designu mnohem více zapojuji.
- Za kvalitu řešení „kope“ víc lidí.
Vždy se pak můžeme také lépe domluvit na případných zlepšeních a úpravách, protože to je naše společné úsilí. Výsledky tak dodáváme nejen kvalitní, ale také rychleji a s lepšími mezilidskými vztahy.
Tohle jde samozřejmě nejen s profesními zkušenostmi, ale také s věkem. Když jsme s designem začínal, bylo mi 24. Můj pohled na svět byl přirozeně jiný, stejně tak uvažování, názory či hodnoty. Dnes je mi 35, mám rodinu, trochu jiné priority a za těch pár let zkušeností se změnilo i mé uvažování.
Co takhle změnit focus?
Už nějakých 20 let navrhuji webové stránky a aplikace a před nějakými 10 lety jsem k tomu přidal i mobilní a desktopové aplikace. Co si budeme – je to stále paráda. Stále se totiž objevují nové výzvy, takže je co řešit a někdy to dá docela zabrat.
Jak už jsem psal, být designérem je skvělé, ale náročné. A jak už jsem možná někdy zmínil, pohrával jsem si s myšlenkou o jiné roli. Například jsem přemýšlel o tom, že bych se stal:
- Výzkumníkem,
- Product Managerem,
- Více grafickým (či vizuálním) designérem.
A dokonce jsem uvažoval i o tom, že bych se vrátil k programování. (Což by nebyla tak drahá změna, ještě dost věcí si pamatuju.)
Nakonec jsem si to ale vždy rozmyslel. Chuť designovat byla větší a proto jsem u designu zůstal. A jsem za to rád, protože (jak už jsem napsal asi tisíckrát), design mě stále baví.
Co se ale týče média, tak tam si už tak jist nejsem. Dříve jsem rezolutně odmítal navrhovat něco jiného než webové stránky a aplikace, protože jsem to chtěl dělat a webu jsem relativně rozuměl. Když jsem tedy měl navrhovat něco jiného, prskal jsem a snažil jsem se tomu prostě vyhnout.
V poslední době si ale pohrávám s myšlenkou, že bych zkusil i něco mimo web a vlastně i digitální svět. Třeba se posunout více do návrhu služeb a spojit právě digitální a fyzické světy. Podle mě to nebude ani zase tak velká změna – jsem toho názoru, že pokud umí designér správně přemýšlet a ke své práci správně přistupovat, může navrhovat cokoliv. Takže uvidíme, co mě potká v budoucnu.