Jednou z často oceňovaných schopností designérů je pokládání různých otázek. Díky tomu totiž lépe „prošťourají“ a pochopí problém z různých úhlů, takže mohou přinést lepší nápady na jeho řešení.
Podle mě je to ale jedna z těch těžších dovedností, která se dá ale časem naučit.Je potřeba nasbírat dostatek zkušeností a správně uvažovat, ale mít také například nadhled, rozhled a být asertivní nebo dostatečně troufalý.
Než se pustím do širšího zamyšlení o tom, jak se ptát a proč, dovolil jsem se zamyslet nejprve nad základními okruhy otázek, na které by se měl ptát každý designér a na kterém by měli stavět své návrhy.
Tři základní okruhy
Když se zamyslím nad tím, co jako designéři děláme, tak většinou připravujeme návrhy na řešení nějakého problému. Například:
- Snažíme se zlepšit konverzní poměr.
- Přidáme novou funkcionalitu do produktu.
- Předkládáme lidem obsah v co nejčitelnější podobě.
Abychom toho mohli co nejlépe dosáhnout, snažíme se pochopit a získat nejvíc informací o tom, pro koho to děláme a proč. To je ve zkratce náplň práce nás designérů. (A nejen nás.)
Od toho se tedy odvíjejí zásadní okruhy otázek, na které bychom měli hledat odpověď jak před začátkem přípravy řešení, tak i klidně i během něj. Z mého pohledu se jedná o to, zjistit:
- Kdo – koho problém trápí, kdo je v projektu zainteresovaný, atp.
- Kontext – kdy, kde a jak se bude řešení používat, resp. v jakých souvislostech, atd.
- Proč – proč to budeme řešit, jakou má řešení důležitost, atd.
Tyto otázky se samozřejmě prolínají a je vhodné se ptát v širších souvislostech, například: Kdo je cílová skupiny a proč řešíme právě oni? Proč je to právě za daných podmínek? Proč to řešíme pro danou cílovou skupinu v daném kontextu? Nejdřív se ale pojďme podívat na tato tři základní témata.
Děláme to s lidmi pro lidi
Klíčem pro úspěch designu/produktu je správného pochopení a vyřešení daného problému. Pokud budeme řešit něco, co nedává smysl nebo to vyřešíme špatně, můžeme dělat cokoliv, ale příliš velkého “úspěchu“ stejně nedosáhneme.
Příkladem může být příběh, který sdílel Apoorva Mehta, zakladatel společnosti Instacart, během jednoho startupového vystoupení v New Yorku. Když začínal s podnikáním, jedním z jeho nápadů byla sociální síť pro právníky – aby spolu mohli sdílet informace, články a názory. Jak sám ale dodává, o právnících nevěděli vůbec nic, nikdy s nimi ani nepracovali. A když tedy vytvořili produkt, získali nějaké peníze, tak záhy zjistili, že to celé vlastně nedává smysl a odešel.
Nejen jako designéři bychom se tedy měli snažit dozvědět co nejvíc o tom, kdo je vlastně cílová skupina, kolik takových skupin případně je a co jsou tito lidé vlastně zač. Je potřeba pochopit jejich:
- Znalosti,
- Problémy,
- Motivaci,
- Cíle.
A tak dále.
Pokládejme (si) tedy takové otázky, díky kterým se o těchto lidech dozvíme co nejvíce. Bude se nám lépe přemýšlet o tom, jak máme daný problém vyřešit, protože budeme více empatičtí.
Lidé, kteří budou řešení používat, jsou samozřejmě ti nejdůležitější. Neměli bychom ale zapomínat ještě na další neméně důležitou skupinu lidí – zainteresovaní lidé v projektu, tzv. stakeholdeři.
Tito lidé hrají hrají v projektu také velice důležitou roli. Často to jsou totiž lidé, kteří například:
- Shánějí pro projekt peníze.
- Na projektu aktivně pracují a stojí na tom jejich odměna.
- Fungují jako subdodavatelé.
Aby práce na projektu fungovala bez větších problémů a my měli zajištěné vše potřebné, je tedy důležité chápat i tyto lidi, především jejich:
- Roli a důležitost,
- Očekávání,
- Cíle.
Ideálně bychom je mohli i vhodně zapojit, o projektu informovat, atd. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že tak předejdeme zbytečným omylům a problémům.
Důležitý je kontext
Není to tak dávno, co se všude na konferencích objevovalo slovo kontext (context anglicky). Lidé si z toho na sociálních sítích dělali neustále legraci a tehdy to bylo jedno nejvíce z často používaných slov ve hře Bullshit bingo. (Tehdy byly mobily na vzestupu a neřešilo se nic jiného.)
Jenže v rámci designu hraje kontext velice důležitou roli – tedy možnosti, situace, podmínky, souvislosti, atd. Značně totiž ovlivňuje to, jak bude řešení vypadat. Vezměte si, že hodně záleží na:
- Prostředí v jakém se lidé pohybují a řešení budou používat.
- Čas – nebo doba – kdy dané řešení budou používat.
- Jaké mají lidé možnosti či omezení.
A tak dále.
Poznat všechny zainteresované lidi je důležité, stejně tak chápat podmínky a možnosti, ve kterých se pohybují a v jakém kontextu budou řešení používat. Včetně důležitých souvislostí.
Zároveň je důležité pochopit i to, jaké máme my jako designéři (nebo celý produktový tým) podmínky a možnosti. Například:
- Jaký je termín projektu, tedy do kdy jej musíme doručit?
- Jak budeme řešení lidem komunikovat a doručovat?
- V jaké formě by dané řešení mělo být?
Jako designéři bychom se měli snažit pochopit, s čím pracujeme. Možná nejen s čím, ale také proč. Což je jedna z klíčových otázek a možná ta nejdůležitější.
Zásadní je zeptat se proč
Zkusili jste se v práci někdy zeptat na to, proč děláte určitou věc nebo zda daný projekt dává vůbec smysl? A řekl vám někdo, že vlastně neví a že možná nedává smysl se tomu úplně věnovat? Mě se to stalo a díky tomu jsme ušetřili čas a peníze, které jsme mohli věnovat něčemu důležitějšímu.
Položit si otázku proč nám pomůže lépe pochopit význam a důležitost jednotlivých faktorů. Je tedy užitečné ptát se například na otázky typu:
- Proč je daný projekt pro naší firmu důležitý?
- Proč jsme se rozhodli primárně podporovat určitou cílovou skupinu?
- Proč to bude mobilní aplikace?
- Proč je důležité projekt doručit do příštího roku?
- Proč nerozšíříme tým, když nejsme schopni doručit požadovanou kvalitu?
A tak dále.
Díky podobným otázkám můžeme lépe prozkoumat také další souvislosti a skryté detaily, které jsme zprvu neviděli. Odpovědi na podobné otázky jsou mnohdy velice užitečné a mnohdy bychom s nimi měli opravdu začínat.
Neváhejte se zeptat
Jak se říká – líná huba holé neštěstí. V designu to platí dvojnásob. Mysleme na to, přirozeně, že na co se nezeptáme, na to nezískáme odpověď. Proto si troufnu tvrdit, že design je v podstatě odpovědí na naše otázky.
Samozřejmě můžeme své návrhy postavit na domněnkách a předpokladech. Jak jsem ale ale uvedl výše příklad sociální sítě pro právníky, musíme s tímto přístupem také akceptovat jisté riziko – nemusí to dopadnou dobře. Mysleme na to, že na čím méně otázek získáme odpovědi, tím větší bude dané riziko.
Výše uvedená témata jsou takový základ, na který bychom se měli ptát. Určitě bych rád své myšlenky trochu více rozvinul a – jak jsem i zmínil – sepsal, jak otázky skládat dohromady, čeho se při dotazování vyvarovat, jak se ptát, atp. Na to si vyhradím prosto zase v nějakém dalším článku.