Před nějakou dobou jsem se zamyslel nad 3 základními okruhy otázek, na které by se měl ptát každý designér – pro koho to děláme, proč a v jakém kontextu. Cílem takto zaměřených otázek je „prošťourat“ danou problematiku a záměr z různých úhlů.
Je očividné, že více daný prozkoumáme a pochopíme, tím více se budeme blížit dobrému řešení. Jak jsem totiž zmínil, design je odpovědí na naše otázky. Je tedy na nás designérech pokládat otázky, hledat odpovědi a tedy i co nejlepší řešení.
Pokud tedy chceme problematiku detailně zkoumat, využijme zmíněné 3 okruhy otázek a vygenerujme pomocí nich potřebné dotazy, pomocí kterých problém prozkoumáme skutečně do posledního detailu.
Než se pustíme hlouběji do tématu tvorby otázek, hned z kraje si dovolím říct jednu poznámku – není nutné abychom se daný problém snažili pochopit pouze my designéři. Hodně pomůže, pokud to uděláme společně s kolegy, protože:
- Mohou mít jiný pohled a pokládat jiné otázky. (Což rozhodně není špatně.)
- Jsme mnohdy odlišné osobnosti a profese a naše přemýšlení se tak může lišit.
Sjednotíme se totiž v chápání problému a tvorbě spoluvlastnictví, takže nejen že budete kopat za stejnou věc, ale ušetříte si i zbytečné dohady ve vyjasňování, zda to celé dává nebo nedává smysl. Tedy pokud do zkoumání budou zapojení všichni už od začátku.
A ještě poslední věc, než začneme vytvářet otázky. Dovolím si připomenou zmíněné 3 okruhy, tedy:
- Kdo – koho problém trápí, kdo je v projektu zainteresovaný, atp.
- Kontext – kdy, kde a jak se bude řešení používat, resp. v jakých souvislostech, atd.
- Proč – proč to budeme řešit, jakou má řešení důležitost, atd.
Jak jsem zmínil v předchozím článku, otázky se prolínají. Pojďme se tedy podívat na to, jak jich využít pro pochopení toho, co máme řešit.
Začněme se základními otázkami
Pro usnadnění tvorby otázek jsem vždy začínal s tím, kdo vlastně hraje v projektu jako roli. Vždy zde budou nějací lidé do projektu či daného řešení nějak zapojení, takže jej mohou nějakým způsobem ovlivnit. Nebojme se tedy zeptat například na otázky:
- Kdo to bude kupovat?
- Kdo to bude používat?
- Kdo je primární cílová skupina?
- Kdo je sekundární cílová skupina?
- Kdo je v projektu zainteresovaný?
- Kdo bude projekt dodávat?
- Kdo je případný subdodavatel?
- Kdo bude dělat podporu?
Tím pokryjeme první oblast Kdo. Otázek samozřejmě můžete vymyslet mnohem víc. Je to na vás, co budete potřebovat.
Takhle můžeme pokračujeme dále do dalšího okruhu, tedy Kontext, tedy – jak, kdy a kde (a případně i co. Například při řešení nějakého produktu se můžeme ptát na otázky typu:
- Jak je problém dnes aktuálně vyřešen?
- Jak často lidé problém musí řešit?
- Kde se lidé s problémem typicky setkávají?
- V jakou dobu se problém vyskytuje či danou věc lidé řeší?
Ještě v začátcích bychom se také měli snažit pochopit kontext projektu, ty případná omezení či možnosti, které máme na řešení. Například bychom se měli ptát na otázky typu:
- Do kdy je potřeba přinést řešení?
- Kolik na to máme případně prostředků – lidí a peněz?
- Jaká řešení už jsme v minulosti zkusili?
A poslední bod je zjistit vlastně Proč se tím zabývat. Jak jsem například nastínil pár otázek v předchozím článku:
- Proč je daný projekt pro naší firmu důležitý?
- Proč jsme se rozhodli primárně podporovat určitou cílovou skupinu?
- Proč to bude mobilní aplikace?
- Proč je důležité projekt doručit do příštího roku?
- Proč nerozšíříme tým, když nejsme schopni doručit požadovanou kvalitu?
Tímto způsobem jsme si můžeme definovat základní otázky, které budeme zkoumat. Nyní je rozpracujeme trochu více do podrobná – k čemuž využijeme jejich kombinace.
Spojme dohromady různé pohledy
Výše uvedené okruhy jsme si rozepsali z toho důvodu, abychom s něčím začali a zbytečně neseděli nad prázdným papírem. Je to totiž základ, který dále využijeme. Potřebujeme totiž pochopit šírší kontext dané problematiky – proto budeme jednotlivé okruhy kombinovat mezi sebou. Tedy například:
- Kdo a proč?
- Kdo a jak/kde/kdy/co?
- Proč a jak/kde/kdy/co?
Ale také všechno dohromady. Tímto způsobem se tak můžeme dostat až k podstatě dané věci. Podívejme se na pár příkladů na základě otázek, které jsme si sepsali výše:
- Pro koho to děláme a proč?
- Jak bude řešení používat primární cílová skupina?
- Proč je daná skupina primární?
- Kde bude řešení požívat primární cílová skupina a jak se to bude lišit od dalších skupin?
- Jaké znalosti má cílová skupina o dané problematice?
- Proč máme projekt stihnout do daného termínu, tedy proč právě toto datum?
Tímto způsobem můžeme vytvořit velké množství dotazů, které budeme pro úspěšné doručení projektu potřebovat. A to nejen o řešení, ale i důležitých souvislostech, které je potřeba mít vždy na paměti.
Zmiňované 3 okruhy jsou vlastně taková šablona pro generování otázek. Jejich následnou kombinací pak můžeme vytvořit konkrétní dotazy k tomu, abychom danou problematiku lépe pochopily a nezapomněli na nic důležitého. Jde vlastně o to si ušetřit čas a přemýšlení.
V případě kombinování otázek se celkem hodí přidat jednotlivé okruhy do tabulky nebo si postupně vypisovat na lístečky, například v MIRO. Je to na vás, podle toho co vám bude více vyhovovat.
Pár tipů na konec
Ještě než článek zakončím, dovolím si sdílet ještě pár osobních tipů, které mě při psaní článku napadly a které při své práci také uplatňuji. Ne vše totiž funguje jak bychom si představovali a je občas potřeba se s danou situací efektivně poprat.
Takže co dělat, když:
- Nevím na co se v daný moment zeptat? Třeba když máte nějaké sezení a lidé čekají, s čím přijdete a vy nevíte? Stát se to může a není nic lehčího než kolegům poděkovat, omluvit se a požádat, zda se můžete dodatečně zeptat třeba na Slacku nebo e 209;mailem. Určitě budou mít pochopení.
- Nemám se koho zeptat? Také se to může stát a pak není nic snazšího než se vydat hledat odpovědi po vlastní ose, třeba pomocí uživatelského výzkumu, analýzy konkurence, atp. V tomhle ohledu stačí být trochu proaktivní.
- Lidé mi nechtějí nebo nemohou odpovědět? I to se může stát a jsme tak v trochu svízelné situaci. Můžeme se tedy spokojit s dostupnými informacemi, případně se vydat informace hledat po vlastní ose, někomu si postěžovat a nebo vyměnit tým za takový, kde budou lidé sdílnější.
Jo, situací, které vás mohou potkat, je spousta. Napadly mě hlavně tyto tři. Pokud by vás napadlo ještě něco dalšího, budu moc rád, pokud mi napíšete pod článek do komentářů.
Ptejte se na cokoliv
Když bych to měl shrnout, tak jako designéři bychom se neměli bát zeptat na cokoliv. Naučil jsem se, že jakákoliv otázka může být důležitá a proto je důležité ji položit. Jak jsem totiž v předchozím článku zmínil, design je vlastně odpovědí na to, na co se sami zeptáme, resp. nezeptáme.
Jsem toho názoru, že žádná otázka není špatná. Když by vám někdo řekl, že se ptáte na nesmysly, regulérně ho pošlete někam … samozřejmě nějak „politicky korektní“ formou diskutujte o tom, proč to potřebujete řešit a nenechte se odbýt.
Mysleme i na to, proč se na danou věc ptáme a jak se na ní ptáme. Snažme se ostatním pomoct pochopit, proč to potřebujeme vědět a jak nám to může pomoct v přemýšlení. Pořád lepší se neustále dokola ptát než v důsledku udělat špatné řešení.