Otevřete svůj designový proces ostatním pro lepší porozumění a spolupráci

Jako designér jsem často slyšel od kolegů prosbu, že by chtěli více nahlédnout pod pokličku toho, co děláme a trochu více pochopit naše postupy. Mnohdy jsou totiž překvapení tím, že naše práce není jen nějaké malování obrázků, ale vlastně promyšlený proces se spoustou zkoumání a experimentování.

Podle mě designový proces není něco, co je nutné schovávat. Zajímavé může být nechat lidi nahlédnout tak, že budete více otevření – třeba tak, že se nezavřete do zasedačky, ale budete kreslit třeba na chodbě, v prosklené místnosti, atd. Lidé budou koukat, budou se zajímat a budou se chtít zapojit.

Přečíst celé

Kam dnes může UX designér směřovat?

Před více než 8 lety jsem se zamýšlel nad tím, kam bych se jako designér mohl ve své kariéře vydat. Dal jsem dohromady několik směrů, které mi přišli v rámci dalšího rozvoje zajímavé.

Protože se ale náš obor trochu posunul, říkal jsem si, že bych se k tomuto tématu mohl opět vrátit. Z mého pohledu se totiž objevily nové zajímavé příležitosti, které stojí za to zvážit a počítat s nimi v rámci svého profesního rozvoje. Samozřejmě s ohledem na to, že v každé společnosti to může být jiné.

Přečíst celé

Den, kdy přestala fungovat Figma

Psal se rok 2022. Bylo pozdní odpoledne a Designér úzkostlivě klikal prototyp, neboť jej musel připravit v termínu kvůli review s ostatními a na testování. Hleděl do obrazovky, vkládal obdélník za obdélníkem. Jen si občas proklepal a protáhl ruku, aby předešel zánětu karpálního tunelu. Vypadalo to, že projekt přeci jen dokáže ještě před půlnocí dokončit.

Naděje ale umřela jako první. Přestal fungovat internet a točící se kolečko Figmy začalo nabírat kosmickou rychlost. A nepřestalo se točit, ani když spojení s internetem naskočilo. Designér byl ztracen. Bez Figmy nemůže dokončit svůj prototyp. Bude muset kolegům oznámit, že review a testování bude potřeba přeplánovat do doby, kdy Figma opět bude fungovat.

Přečíst celé

Mých 5 nejoblíbenějších designových nástrojů a metod

Před pár týdny jsem se zamyslel nad tím, které 4 metody výzkumu jsou mé neoblíbenější. Přeci jen výzkum je pro mě velice důležitou součástí designového procesu a osobně jej nijak extra neodděluji od designu.

Říkal jsem si pak, že když už pomocí výzkumu něco zjistím, co poté nejraději dělám – jaké nástroje a metody nejraději používám? Zamyslel jsem se nad tím a vybral jsem tedy 5 designových metod a nástrojů, které mám nejraději.

Přečíst celé

Různé složitosti dnešního digitálního designu

Když jsem před 20 lety začínal dělat webové stránky, byl to pro mě hlavně koníček a zábava. Má starost byla, ať webísky fungují, hezky vypadají a klienti jsou spokojení. Nic víc nebylo třeba, respektive nad ničím víc jsem nepřemýšlel.

Doba pokročila a internet je dnes nedílnou součástí naše bytí. Do toho mi hlavu zamotala i zajímavá knížka Design for Safety, kterou jsem nedávno přečetl. Nabídla mi další pohled na to, co je dnes potřeba v designu řešit — tedy předcházet možnosti zneužití dnešních technologií pro ubližování dalším lidem.

Dělat dnes digitální produkty už není taková „zábava“ jako před 20 lety. Nejen kvůli tomu, že doba pokročila a já přemýšlím trochu dál. Je to hlavně zodpovědnost po tom dělat věci pořádně a v lecčem i balanc na tenkém ledu a řešení morálního a sociálního dilema.

Přečíst celé

Když dobrý design stojí více, ale levný se nemusí vyplatit

Před nějakou dobou mě na Twitteru mě zaujal jeden Tweet o tom, že dobrý design stojí více prostředků a je složitější jej dosáhnout. Když bychom ale odebrali kritérium kvality, vše bude snazší a levnější.

Určitě je to tak. Kdo dbá a lpí na kvalitě, musí většinou prostředků vynaložit více. Samo se to nevymyslí, neudělá a nevyrobí. Jenže podle mě kvalita designu a jeho cena není jen o tom, kolik to stojí – tedy aktuální cena, resp. náklady. Věci neexistují jen tak ve vakuu a i levný design se může v určitých ohledech prodražit.

Přečíst celé

Když se z výzkumu stane dobrodružství

Uživatelský výzkum je skvělá věc. Jako designér jsem se do něj vždycky rád zapojil i aktivně, i když ze začátku jsem se trochu ostýchal. Neuměl jsem to a bál jsem se, že udělám chybu.

Časem jsem ale nasbíral nějaké zkušenosti a přestal se bát. Rád vidím a slyším, co lidé potřebují, jak věci řeší a jak nad světem uvažují. Pomáhá mi to přinášet lepší nápady na řešení.

Nicméně není to vždy růžové a výzkum může být docela i „bojovka“. Steve Portigal sepsal různé příběhy v knížce Doorbells, Danger, and Dead Batteries. Já tolik drsných příběhů nezažil, ale přeci jen něco ano a o pár vybraných bych se rád podělil.

Přečíst celé

4 mé nejoblíbenější metody výzkumu

Jak už jsem ve svých článcích zmínil, výzkum je podle mě nedílnou součástí designu. Designér není vševěd a pokud má něco správně navrhnout, měl by porozumět danému problému a pro koho jej řeší. S tím mu efektivně pomůže právě uživatelský výzkum.

Za svou dosavadní kariéru jsem měl docela štěstí a mohl si vyzkoušet různé výzkumné metody. Některé jsem si oblíbil a používám je do dnes, některým bych se nejraději vyhnul (což samozřejmě úplně nejde). Říkal jsem si pak, které jsou vlastně mé nejoblíbenější a sepsal jsem o nich krátké zamyšlení.

Přečíst celé

Nostalgie v designu

Lidé si už jako děti stihnou udělat tolik zážitků, že mají vždy na co vzpomínat. Může jít o cokoliv – výlety na dovolené, schovávání před ostatními dětmi ve křoví na školním hřišti, atp. Prostě takové ty hezké situace, u kterých se při zpětném ohlédnutí pousmějete.

Často se v poslední době přistihnu, jak v mysli procházím různé vzpomínky. Když třeba zažiji podobnou situaci a ovane mě vánek nostalgie – zajímavého pocitu. A právě nad tímto pocitem jsem v poslední době přemýšlel v tom smyslu, jak by se dal aplikovat v designu a zda by to mělo smysl.

Přečíst celé

Když designéra začíná dohánět slepota

Před nějakou dobou jsem přemýšlel nad tím, že už je to vlastně 10 let, co jsem oficiálně začal s UX. Čas opravdu neskutečně letí. Jak jsem se v odkazovaném článku zamýšlel, něco málo už jsem si vyzkoušel a nabral nějaké zkušenosti. Stejně si jsem ale toho názoru, že jsem teprve na začátku.

Vedle oslav první dekády v designu mě ale začal zlobit takový nešvar. Mám totiž pocit, zda se pomalu nestávám k určitým věcem slepým a zbytečně odmítavým – kvůli tomu, že už jsem nějaké cesty prošlapal a přijde mi zbytečné je procházet znovu a vymýšlet kolo.

Podle mě je slepota (v jakékoliv podobě) to nejhorší, co se designérovi může stát přihodit. Samozřejmě se to stává. Já se s tím snažím nějak poprat a neustále mít oči a mysl otevřenou. Jenže otázka je, zda se mi to daří.

Přečíst celé