Jak jsem psal v minulém článku, už je to 10 let od té doby, co jsem se oficiálně stal UX designérem. Za tu dobu jsem si vyzkoušel spoustu zajímavých postupů, metod, ale také práci na různorodých projektech.

Vedle pracovních zkušeností jsem také přečetl dost zajímavých knížek a potkal hodně zajímavých lidí. Musím říct, že čeho si na své kariéře opravdu cením je nejen to, že jsem pomáhal připravit funkční a byznysu schopná řešení, ale také s jakými lidmi jsem mohl pracovat a učit se od nich.

Během své kariéry jsem tak mohl posbírat mnoho užitečných rad. Některé mi opravdu hodně pomohly. Říkal jsem si, že by mohly posloužit zase někomu dalšímu. Vybral jsem tedy 5 těch, které mi daly úplně nejvíc.

Přečíst celé

Přijde mi to jako včera, co jsem se rozhodl pověsit „programátořinu“ na hřebík a začal se věnovat UX – tedy pochopení problematiky pomocí výzkumu a návrhu smysluplného řešení. Jenže ono už je to 10 let, co jsem se oficiálně stal UX designérem.

Když se zpětně ohlédnu, vidím za sebou velký pokrok a kus práce. Rád vzpomínám na to, co jsem zažil, co jsem si vyzkoušel, jaké lidi jsem potkal, atd. Stále mám ale pocit, že ještě neumím všechno a mám se tedy kam posouvat. A na to se těším pro dalších 10 let.

Přečíst celé

Na sociálních sítích občas zahlédnu od designérů příspěvky, ve který porovnávají různé varianty části uživatelského rozhraní a říkají, která je správná. Mění se v podstatě drobnosti a popisují, proč je to tak správně. (Občas se i ptají, která varianta je ta správná.)

Mnohokrát už jsem se nad podobnými příspěvky zarazil a hlavou mi prolétlo takové to „no počkej počkej, to ale záleží … na hromadě faktorů“. Občas jsem jim do komentářů napsal svůj pohled a pár lidí se přidalo.

Napadlo mě to zkusit taky. Nejen že uvidím reakce ostatních a trochu je popíchnu, ale také budu moct říct svůj názor na podobné sdílení a „poučování“ o tom, co je správně a co ne. Protože to vlastně ani nejde – mnohdy záleží na mnoha faktorech, kontextu a je potřeba to prostě vyzkoušet.

Přečíst celé

Jednou z věcí, kterou bych chtěl v minulosti změnit je to, že jsem v minulosti nebyl zrovna velkým čtenářem. Pár knížek jsem jako přečetl. Většinou to ale byly nějaké fantasy a sci-fi knížky, celá série knížek s Kájou Maříkem a občas něco jiného. Bohužel ale nic víc.

Vlastně až na vysoké škole jsem začat číst trochu víc. Nejen že jsem se musel více učit, ale kvůli tehdejší brigádě jsem hledal nové věci o programování. Díky tomu – a vlastně i díky manželce (v té době přítelkyni) – jsem pak začal číst více i beletrii.

Číst knížky o designu tedy pro mě nebylo nic, do čeho bych se musel nutit. Do dnes si pravidelně kupuji nové knížky. Nejen že se dozvídám nové věci, ale zároveň i spoustu zajímavých příběhů a souvislosti z branže, na kterými rád přemýšlím.

Přečíst celé

Pokud chceme navrhovat dobré věci, potřebujeme k tomu nejen určité množství prostředků, ale také určitý postup, nebo řekněme proces. Někdo sází na osvědčené „nějak to uděláme, nějak to dopadne“, někdo další raději zapojí mašinérii různých metod a přístupů, aby minimalizoval případné riziko negativních dopadů.

Právě v případě snahy o minimalizace rizika mám pocit, že hodně designérů se osype při zmínce toho, že by měli následovat nějaký více strukturovaný formalizovaný (či standardizovaný) proces. Nevidí v tom smysl, vždyť jim to přece funguje a ještě jim to vezme kreativitu.

Já osobně v tom ale takový problém nevidím. Naopak. Podle mě nám to může hodně pomoct – ušetří nám to čas, v lecčem nebudeme muset vymýšlet kolo a s ostatními se nám díky tomu bude i lépe spolupracovat.

Přečíst celé

Být kreativní a vystupovat ze své komfortní zóny je dneska něco, co se s oblibou nosí a v určité bublině lidí hodně nadnáší a podporuje. Hlavně mezi lidmi, kteří žijí a dýchají pro digitální věci jako je marketing, design a další podobní.

U své dcery vidím to, co tvrdí někteří lidí, že jako kreativní se narodíme a vlastně zařazením do společnosti skrze současné školství a rodičovskou výchovou dětem nastavíme hranice, kterými jejich kreativitu bohužel značně utlumíme.

Přečíst celé

Začátkem března nám v práci umožnili zúčastnit se dubnové virtuální konference od Nielsen Norman Group a udělat si základní certifikaci – tedy absolvovat 5 kurzů a udělat následný test.

Já osobně z toho měl velkou radost. Přeci jen NN/g je na poli použitelnosti stále velká autorita a byla to obrovská příležitost se zase něco nového naučit a získat do životopisu zajímavý certifikát. Samozřejmě i s ohledem na to, že konference není zrovna úplně levná.

Už máme po konferenci. Bylo to docela náročné, protože jsem seděli 8 hodin u počítače, kvůli časovému posunu až do půlnoci. Rozhodně to za to ale stálo. Já osobně jsem se dozvěděl nové věci, spousta věcí jsem si utřídil a oprášil.

Přečíst celé

Být designérem je super, moc mě to baví. Nejen to, že si na papír mohu kreslit nápady na řešení různý problémů, ale že také mohu bavit s lidmi o tom, co je trápí a jak bychom mohli nějaký jejich problém vyřešit.

Jak jsem psal v jednom z článků, výzkum je pro mě nedílnou součástí designového procesu. Dělat User Experience bez toho, aniž bychom něco věděli o tom U – tedy uživatelích – je prostě nesmysl. Alespoň podle mě.

Za svou dosavadní designérskou kariéru jsem se zúčastnil mnoha výzkumných studií a sezení. Od hrabání se v datech, dotazníků až po Contextual Inquiry a Field studies. Během nich jsem zažil spoustu zajímavých příhod, na které si při plánování výzkumu velice rád zavzpomínám.

Přečíst celé

V jednom z posledních článků jsem se zamyslel nad otázkou „Jak řeším konflikty, neshody a jak prosazuji své návrhy“, kterou mi během pohovorů lidé často pokládali. Je to totiž velice častá věc, na kterou můžeme jako designéři narazit.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že doručit úspěšné výsledky není jen o tom něco hezkého nakreslit. Nedílnou (a důležitou) součastí naší práce je právě vše správně odkomunikovat, vyjasnit neshody, zapojit všechny patřičné lidi a efektivně dotáhnout design do cíle, který jsme si definovali.

Aby se nám tohle povedlo, je mnohdy potřeba znát lidi, pro které to děláme. Ale nejen zákazníky či uživatele, ale ideálně všechny zainteresované strany. Různé strany, či konkrétní lidé mohou totiž věci velice „hezky“ zkomplikovat a my tomu potřebujeme předejít.

Přečíst celé

Před více než 7 lety jsem napsal článek o tom, že zaměstnavatelé v České republice příliš neví, co je UX. V něm jsem psal o tom, že firmy hledají UX cokoliv, požadují znalosti nejrůznějších nástrojů, ale neočekávají, že designéři budou umět dělat výzkum, hrabat se v datech, atp.

V uplynulých měsících jsem prošel několik pohovorů, protože jsem si hledal nové zaměstnání. Dovolím se tedy trochu srovnat situaci dnes s tím, co jsem „vyzkoumal“ před 7 lety. A když bych to měl jednoduše shrnout – situace se zlepšila. Firmy už nehledají UX cokoliv, náš obor trochu lépe chápou, ale stále to ještě není ono.

Přečíst celé