Letos jsem se poprvé vydal do Brightnu na User Experience konferenci, jejímž tématem byly Psychlogické základy v interakčním designu. Je to důležité téma, o které by se měl zajímat každý designer.
Zakladatel konference Danny Hope @yandle skvěle uvedl téma letočního ročníku: tvorba produktů není o vlastním vyjádření, estetickém cítění nebo umění. Je to o lidech a o tom, aby dokázali produkty snadno používat. Což bez psychologie nejde.
Většina přednášek se tak točila kolem témat kognice, percepce, empatie a emocí. Dozvěděli jsme něco o fungování lidského mozku. A to i včetně doporučení, jak toho využít pro návrh digitálních produktů.
Pár věcí jsme si mohli vyzkoušet. Susan Weinschenk mimojiné povídala o tom, že když se člověk musí nad řešením problému více zamyslet, jeho zornice se mírně zvětší. Což nám hned demonstrovala na videu. Ve dvojicích jsme si to pak vyzkoušeli.
Nathalie Nahai doporučuje jednu věc: nepoužívejte fotky lidí z knihoven typu Stockphoto. Úsměvy jsou umělé, což na lidi nepůsobí přirozeně. Fotky nejen že nesplní svůj účel, ale fungují přesně opačně.
Dokážete odhadnout, proč v UK zbytečně umírali lidé, kteří byli ošetřeni v nemocnicích? Nebylo to kvůli infekcím nebo jiným nemocem. Patrick Jordan nám řekl, že vinou byl nečitelný rukopis ošetřujících lékařů. To vedlo např. k nasazení špatných leků a následným umrtím. Od té doby je povinností psát zprávy na počítači nebo kapitálkami, pokud je zpráva psaná ručně.
Kde se mohou designeři inspirovat
Přednášky nebyly jen o psychologii. Víte o tom, že se můžete inspirovat například v letectví nebo u herců?
Blay Whitby nám povídal o tom, jak zajímavým oborem je letectví. A to nejen pro inspiraci. Protože je v tomto odvětví velký tlak na bezpečnost a spolehlivost, využívá se zde spousta technik a postupů, které můžeme využít i my designeři. Např. z důvodů „4 očí“ se zavedl co-pilot. Stejnou roli tedy působí navrhování v páru.
Vedle toho také řekl zásadní myšlenku: když se něco špatného stane, nemůžeme z toho vinit lidi. Příčiny hledejme v nedostatečném pochopení problému, který měl design řešit, nedostatek tréninku lidí nebo nedostatečné dokumentaci.
O tom se zmiňuje i Don Norman ve své knize Design of Everyday Things při popisování vyšetřování havárie v jedné atomové elektrárně. Lidé si mylně mysleli, že chybou byl lidský faktor. Psychologové ale přišli na to, že na vině byl špatný design.
John Dixon, touto dobou Senior Interaction Designer a dříve herec, povídal o tom, že herci používají v práci podobné techniky, jako UX Designeři. Aby herec zahrál svou roli uvěřitelně, stráví hodně času „výzkumem“. Například pokud je jeho postava člověk trpící autismem, stráví hodně času pozorováním a pochopením lidí, kteří mají tuto poruchu.
Jestli jste nebyli na konferenci …
Určitě si počkejte na videa, která snad budou brzy dostupná na stránkách konference. Rád bych Vám také doporučil k přečtení tyto knížky:
- 100 Things Every Designer Should Know About People,
- Neuro Web Design: What makes them click?,
- Designing the Mind with Mind,
- How We Decide,
- The Power of Habit.
Nebo následující kurzy:
- Human-computer Interaction od Alana Dixe,
- Designing for Engagement od Susan Weinschenk,
- Gamification – kurz obsahuje skvělé informace o tom, co a jak lidi motivuje.
Dovolím si také říct, že bych byl velice rád, když by se podobná konference konala i u nás. Jako designeři bychom se o téma psychologie měli zajímat mnohem více než o témata typu responsivní design, mobile first, atp.