Každý designér na návrhu často spolupracuje s mnoha dalšími lidmi. Nebo jim alespoň komunikuje své nápady a návrhy na řešení. Například, aby se shodli na tom, že je daný problém dostatečně podchycen. A aby jim – nebudeme si lhát – navržené řešení prodal.
Ať už je to jakákoliv situace, designér musí zajistit, že všichni zúčastnění budou na stejné lodi a návrh řešení pochopí. K čemuž může skvěle využít příběhy, na kterých problém představí a ukáže, jak návrh funguje a jakým způsobem lidem pomůže.
Jaký mají lidé problém
Spousta návrhu nefunguje, protože lidé daný problém správně neuchopili a nebo jej správně nepochopili. Nebo neřeší skutečný problém. Ať či tak, návrh může selhat z mnoha různých důvodů.
Jako designeři bychom se měli snažit podobným situacím předcházet. A problém co nejlépe pochopit. Abychom například věděli:
- Co řešíme za problém.
- Kdo se s daným problémem potýká.
- V jakých situacích se daný problém objevuje.
Nejen v designu se o věcech snažím mluvit co nejvíce vizuální formou. Ostatní lidé díky tomu mnohem snáz pochopí mé myšlenky. A já si je mnohem lépe utřídím. Díky čemuž pak můžeme vést mnohem plodnější diskuze.
A právě když mám navrhovat nějaké řešení, snažím se dát problému nějakou konkrétní podobu. Někdy stačí psaný text, ale osobně vždy preferuji problém definovaný jako storyboard.
Je na něm dobře vidět vše, co s daným problém souvisí, kdo se s nim potýká a proč. Díky čemuž se pak můžeme lépe vcítit do lidí v dané situaci. A přinášet mnohem lepší nápady na řešení. Ale taky můžeme problém prozkoumat do menších detailů a návrh připravit opravdu pečlivě.
Zkuste si teď představit, že máte připravit návrh řešení na základě tohoto zadání: „Nahrávání obrázků na web“.
Podobná zadání ve mě vždy vyvolají mnoho otázek, například:
- Proč právě nahrávaní obrázků na web?
- Co lidé za obrázky nahrávají?
- Kde k těmto obrázkům přišli?
- Čeho se snaží dosáhnout?
Když totiž problém rozkryjeme více do detailu, budeme schopeni jej správně vyřešit. Co když totiž existuje lepší řešení než nahraváni na web, které lidem v dané situaci pomůže mnohem víc? Například když lidé nahrávají obrázky z mobilu, nebyla by lepší aplikace?
Ať už pro příběhy využijeme storyboardy, psané scénáře nebo jobs-to-be-done, vždy bychom měli problém komunikovat co nejlépe. A ne ve formě řešení. Když totiž problém známe a dokážeme si jej jasně představit, určitě jsme přijdeme na nějaké lepší řešení.
Jak řešení lidem pomůže
Já se na design dívám trochu víc ze široka. Není to jen hezké UI nebo funkce XY. Design je řešení určitého problému. A jako řešení by mělo lidem konkrétním způsobem pomoct.
Nedílnou a důležitou součástí designu je určitě komunikace. V produktovém vývoji se typicky pohybuje mnoho lidí – od zákaznické podpory, vývojářů až po VP of Marketing, CPO nebo CEO. A tito lidé mají určitou představu o tom, jak by mohlo a mělo určité řešení fungovat.
Ne všichni ale mají čas na všechny diskuze, záznamy testování konceptů a návrhů, atp. A nemusejí mít tedy jasný obrázek o všem potřebném. Takže by jim měl designér návrh ukázat způsobem, že všichni jasně pochopí, že dané řešení funguje.
Představte si, že Vám někdo ukazuje návrh řešení pro filtrováni obsahu. A dva různí designeři své návrhy popíšou po svém. Například první jej popíše takto:
„Tedy jsme potřebovali dát filtr, tak jsme k tomu využili dropdown. Po výběru položky se obsah ofiltruje a interaktivně se aktualizuje.“
Zatímco druhý jej představí tímto způsobem:
„Analytik se potřebuje podívat na prodej za poslední kvartál, aby vyhodnotil úspěšnost marketingových kampaní. Má na to připraven tento dashboard, na kterém si může vybrat …“
Z kterého představení lépe pochopíte, jaký problém vlastně řeší a proč – tedy jakým způsobem lidem řešení pomůže?
Druhý způsob je určitě lepší, protože vystihuje pointu designu jako řešení problému. A jasně ukáže, jak daný problém řeší. Bohužel ale hodně designérů používá první způsob – řešení komentují hodně z pohledu UI a použitých prvků. (A v GoodData se s ním velice často setkáváme na pohovorech.)
Obě situace jsem zažil mnohokrát – ještě v agentuře a i v GoodData. A slyšel tak reakce a následné diskuze s různými lidmi. Sám jsem v tom udělal mnoho chyb. Proto když někomu ukazuji návrh řešení, snažím se vyprávět konkretní příběh:
- Kdo je daný člověk, pro koho to řešíme.
- Čeho se snaží dosáhnout.
Postupně ukazuji jednotlivé kroky, kterými člověk úspěšně projde k samotnému výsledku – tedy k tomu, co potřeboval.
Lidé tak nemusejí vzpomínat na to, co vlastně řešíme a pro koho. A díky jasné vizuální formě si jasně vidí, jakým způsobem řešení lidem pomůže.
Taky jsem si vyzkoušel, že to nemůže být ledajaký příběh. Nejen že by měl být pečlivě připraven, ale taky vždy zaměřen na dané posluchače. Jinak se může práce na návrhu docela zkomplikovat.
Poznámka: U představení návrhu vždy počítám s navazující diskuzí. A jsem rád, když příběhy vyprovokují konstruktivní diskuzi a nové nápady.
Lidé mají rádi šťastné konce
Mnohokrát se mi stalo, že jsem při představení designu neuspěl. Lidé totiž nepochopili, jak řešení funguje a nedokázali si jej správně „představit“. A to i v případě, když jsem návrh ukazoval jako:
- Příběh,
- Obrazovky,
- Flows,
- nebo prototyp.
A spoustu dalších forem.
Udělal jsem totiž jednu zásadní chybu – špatně jsem odhadl publikum a prezentaci vhodně nepřipravil.
Různé lidi totiž samozřejmě zajímají různé detaily, informace a fakta. Například:
- Designéry bude zajímat komplexní obrázek se všemi stavy.
- Vývojáře budou zajímat flows a celkový koncept. (Později se budou určitě pídit po mnoha hraničních stavech).
- Product Managery bude zajímat vize a primárně user flow.
A tak dále.
Stalo se mi to například u posledního projektu – aplikace pro nahráváni dat ze souborů. Návrh jsme připravili v podstatě do posledního puntíku ve formě flow diagramu. A hlavní myšlenku jsem v kódu naprototypoval.
Když jsme návrh poprvé ukazovali – na prototypu jsme demonstrovali jednoduchost použití a na user flow jasnou vizi. Všem se návrh řešení líbil a Andrew Dempsey, Product Manager zodpovědný za tuto produktovou část, byl hodně spokojený.
Když jsme ale návrh ve stejné podobě opakovaně procházeli a diskutovali, objevilo se pár problémů, například:
- Celkové user flow bylo příliš složité pochopit pro vedení a některé Product Managery. (Techničtější PM a vývojáři s ním problém neměli.)
- Určité faktické detaily komplikovaly představu o tom, jak bude návrh fungovat.
- Návrh jsme připravili s očekáváním různých stavů, včetně chyb. Což nám zkomplikovalo spád příběhu.
Pro nás, kteří jsme návrh připravovali, byla tato forma přehledná a jasná. A měli jsme jasný a celkový pohled na řešení. Pro další lidi byl tento obrázek ale až příliš komplikovaný.
Z určitých důvodů jsme pro první verzi vybrali určitou část. A začali se o ní bavit více do hloubky. Lidé se postupně začali vyjadřovat k určitým detailům. Například jsme narazili na problém, že jsem v návrhu měli informaci o zbývajícím čase nahrávání – konkrétně 32 minut. Což se vedení vůbec nelíbilo.
Brali jsme jej v podstatě pouze jako „placeholder“. Protože v reálném světě bude závislá na rychlosti připojení l. A klidně může být 5 vteřin, ale i těch 32 minut nebo i hodinu.
Abychom tedy mohli návrh projít co nejsnáze, získat pochopení a sjednotit se v naší představě, předělal jsem jej do konkrétního příběhu. Na kterém jsme s Martinem Pavlikem, Technical Product Managerem, spolupracovali a nazvali jako tzv. „Happy path“. (Jon Kolko jej ve své knize Well Designed nazývá jako tzv. „hero flows“.)
Tento příběh jasně ukazoval, jak se lidé snadno dostanou k vysněnému cíli. Bez jakýchkoliv překážek a komplikací. A třeba v případě zbývajícího času nahrávání jsme jej omezili na desítku vteřin.
Troufnu si říct – všem se to líbilo. Rychle pochopili pointu a smysl daného návrhu. Lidé totiž mají rádi šťastné konce. A chtějí vidět, že vše dopadne dobře a nebudou po cestě žádné překážky. A lidé, kteří budou produkt používat, tak dosáhnou svého cíle.
Samozřejmě si všichni uvědomují různé komplikace, ale to jsou spíš okrajové situace. A tyto případy zajímají spíš nás designéry a vývojáře.
Hodně jsem se z toho poučil do dalších diskuzí. A když jsme nedávno ukazovali další „designový příběh“, šlo to velice hladce a díky konkrétnímu příběhu lidé náš záměr velice rychle pochopili a přijali.
Vyprávějte lidem Váš příběh
Nezapomínejte na to, jaké máte jako designeři poslání. A pro koho dané řešení navrhujete a jak chcete lidem pomoct.
Samozřejmě taky nesmíte zapomenout na ty, kteří s Vámi na řešení spolupracují (ať přímo nebo nepřímo). A kterým budete Váš design ukazovat, resp. vyprávět Váš příběh. Někoho totiž zajímají různé detaily a informace. A bez správné „dějové linie“ se Vám může jakákoliv diskuze docela komplikovat.
Využívejte toho, co o daném problému víte. A vyprávějte pomocí Vašeho řešení příběhy. Tedy v jakých situacích a jak konkrétně lidem pomáhá. Nejen že Vám to pomůže při spolupráci a diskuzích s dalšími lidmi. Ale i vy sami se ujistíte v tom, že opravdu děláte správnou věc.