Před pár měsíci na mě na LinkedIn vyskočil příspěvek od Interaction Design Foundation, který jako teaser na jeden z jejich článků napsal, že „nástroje nedělají design – ale vy ano!“. (Podívejte se na originální příspěvek.)
Proč se nad tím pozastavuji? Občas mi někdo napíše, že začíná s designem a jestli bych mu pomohl s rozjezdem, nebo když čtu různé komunitní diskuze a články. Všude se ptají na to, který nástroj je nejlepší, případně že už nějaký nástroj používají a chtěli by se v něm zdokonalit, tak jaké jsou nejlepší kurzy, atp.
Mám z toho pocit, že se zbytečně soustředíme na nástroj a často ani pořádně nevíme, co je design, jak k němu přistupovat, atp. Dost lidí pak podle mě zbytečně pálí čas tím, že nezačínají tím nejdůležitějším – jak udělat dobré návrhy. Protože design prostě není o nástroji.
Všechny nástroje jsou v podstatě stejné
Mám takový pocit, a jistě nebudu sám, že se v posledních pár letech s nástroji roztrhl pytel. Už jsou dávno pryč ty časy, kdy se v rámci designové komunity mluvilo pouze o Adobe Photoshop, Axure a pár dalších. Pro nás designéry tak může být dnes trochu složitější se v záplavě těch nástrojů zorientovat a vybrat ten nejlepší.
Není to jen výplod mé fantazie, protože v každé druhé diskuzi se můžete setkat s tím, jak designéři řeší, zda si vybrat Sketch, Figmu, Adobe XD či něco jiného. (A to mnohdy ani neřeší skutečné potřeby své nebo týmu.)
Pojďme se na to podívat trochu pragmaticky. Za těch pár let, co se designu věnuji, jsem vyzkoušel pěknou řádku nástrojů, například:
- Axure,
- UXPin,
- Moqups,
- Adobe XD,
- Invision Studio,
- Sketch,
- Figmu.
A samozřejmě hromadu dalších.
Dovolím si proto říct, že všechny „designové“ nástroje jsou v podstatě stejné, liší jen v určitých aspektech. A když k sobě budeme upřímní – obdelníky se dělají ve všech stejně, věřte mi.
Proto řeknu i to, že pokud se naučíte jeden nástroj, nebude problém pro vás používat něco jiného. Většinu věcí se naučíte ideálně tak, že nástroj budete skutečně používat k práci a v případě potřeby si najdete vše potřebné. Dnešní nástroje mají poměrně dobře zpracované výukové materiály.
Rozhodně ale nepalte čas – hlavně pokud jste na začátku své designové kariéry – že budete na Youtube sledovat videa o tom, jak ve Figmě udělat vnořené komponenty, když ještě neumíte pořádně navrhnout ani kontaktní formulář.
Naučme se nejdřív přemýšlet jako designéři
Když se mou hlavou prohánějí myšlenky o designu (jako třeba ta v tomto článku), nemyslím tím ale obrázky uživatelského rozhraní a nebo jiné malůvky. Mám na mysli design jako způsob řešení nějakého problému.
Designéři často chybují v základních věcech návrhu, protože nemají dost teoretických znalostí a nebo je neumí aplikovat do praxe. Jenže to není tím, že by neuměli pracovat s nějakým nástrojem.
Když bych mohl designérům doporučit jednu věc, určitě by to bylo vykašlat se na nástroj a spíš se soustředit na to, jak:
- O designu přemýšlet.
- Se naučit o problémech k řešení dozvědět co nejvíce informací.
- Přicházet s možnostmi/nápady na řešení a ověřovat je.
- Jak s ostatními lidmi komunikovat.
- Jak svou práci prodat.
Co tedy vlastně s těmi nástroji, jak k nim přistupovat a jak se na ně dívat? Podle mě to hezky popisuje Wikipedia na stránce Nástroj:
Nástroj je pracovní prostředek, pomůcka k zpracování něčeho [ … ] Nástroj – prostředek k uskutečnění určité činnosti, eventuálně slouží k vyjádření výsledků k dané činnosti. Nástroj bývá svázán s určitou konkrétní technikou či s nějakým reálným technologickým či společenským postupem či procesem. Pro vývoj však není třeba technologií rozumět.
Jak se píše na Wikipedii, nástroj je pouze pomůcka. Pouze určitá věc pro dosažení cíle, který jsme si vytyčili. Stále je potřeba ale mít na paměti fakt, že za nás naši práci žádný nástroj neudělá.
Nástroj to za nás (zatím) nenavrhne
Snažím se sledovat možnosti dnešních technologií a možností pro designéry. Jde to neskutečně kupředu a jednou nás možná ani nebude potřeba, protože se „všechno vyřeší tak nějak samo“.
Je to ale hudba vzdálené budoucnosti. Aktuálně buďme nohama na zemi a uvědomme si, že stále neexistuje nic, co by za nás dobrý design vymyslelo – všechno to musíme udělat my (ve spolupráci s kolegy).
Jak jsem zmínil už na začátku, nebavím se tu o designu jako nějakém uživatelském rozhraní, ale spíš o designu ve smyslu řešení – jak má nějaká věc fungovat, aby člověku doručila patřičnou hodnotu. Což je jedna z věcí, která se liší podle:
- Lidí, kteří to mají používat.
- Účelu, ke kterým má daná věc sloužit.
A podle dalších faktorů.
Neříkám, že to nejde. Dokážu si to velice snadno představit. V podstatě takový mechanismus jako ve filmu Jáchyme, hoď to do stroje. Dáte mu všechny možné vstupy a on se nad tím zamyslí a něco z něj vypadne.
Podle mě bychom se neměli trápit tím, v čem budeme naše myšlenky a nápady zhmotňovat. Měli bychom se trápit spíš tím, jak doručit co nejlepší výsledky. Já jsem třeba totiž za svou dosavadní kariéru nezažil nikoho, koho z práce vyhodili kvůli tomu, že neuměl používat nějaký nástroj. Většinu lidí vyhodili kvůli tomu, že špatně k designu přistupovali.
Neučte se nástroj, učte se designovat
Mít nějaký nástroj pro realizaci či zhmotnění svých myšlenek je určitě potřeba a určitě není vhodné podcenit volbu takového nástroje. Rozhodně neříkám, že to není třeba. Sám spoustu nástrojů používám.
Jenže je potřeba si uvědomit, že nástroj není to nejdůležitější. Pokud je budeme příliš řešit, můžeme se velice snadno zamknout do možností (omezení) toho, co nám daný nástroj nabízí a co v něm „nenaklikáme“, tak vlastně nedoručíme. (Což může být ve výsledku veliká škoda.)
Zároveň si dovolím říct, že je ve výsledku vlastně úplně jedno zda používáte Figmu, Sketch nebo Adobe XD. Pokud neumíte designovat, nesmysly budete navrhovat v jakémkoliv nástroji, protože za vás dobré řešení nikdy nevymyslí. Proto bychom měli přemýšlet primárně nad tím, jak být co nejlepší designér a řešit problémy a ne jak být dobrým operátorem nějakého „klikátka“.