Lidé si o designérech myslí spoustu věcí – že kreslíme obrázky, že rozumíme všemu na světě, že naprosto přesně víme, jak se věci řeší, atp. Vlastně se jim ani nedivím – design je tak obecný a specifický obor, že často ani sami designéři nedokážeme věci správně pojmenovat a určit.
Hezky to reflektuje situace, která se mi stala minulý týden v práci, když jsme s týmem řešili nějaké věci ohledně produktu a věcí pro běžné použití – jako designér mám přece vědět, jak věci fungují a jak se lidé chovají.
V pátek jsem přišel za kolegou produkťákem do kanceláře, abych se s ním domluvil na postupu řešení nové varianty jednoho z produktů, který si zákazníci mohou u LMC zakoupit. Nebylo mi zcela jasné, co je v plánu a zda tým něčím nebrzdím.Poměrně snadno jsme se dohodli. Shodli jsme se na určitém postupu, naplánoval jsem na útery výkop a s dobrým pocitem jsem se měl k odchodu.
Když jsem se zvedl ze židle a pomalu s kanceláře odcházel, kluci se mi pochlubili, že dostali novou televizi. Tu největší – což ještě doplnili tím, že vlastně jako nejmenší tým mají tu největší televizi.
„A teď schválně, jestli budeš vědět, jak změnit hlasitost. Nikdo na to nepřišel.“
Řekl mi vývojář Martin a doplnil, že to je docela špatně vyřešené. Takže jsem si šel vzít ovladač a zkoumal jsem, jak to asi může fungovat.
Chvilku jsme se o tom bavili a Martin řekl, že jako „UXák“ bych na to měl přece přijít, že vím, jak věci fungují a jak se lidé chovají.
Z legrace jsem na kluky spustil, co to povídají za nesmysly, například:
- Jak asi můžu vědět, jak to mám použít? Nikdy jsem to neviděl.
- Jak můžu vědět, jak se lidé chovají – copak jsem někdy zkoumal, jak lidé používají ovladače?
Snažil jsem se namítat, že přesně podobné věci jsou důvodem, proč raději děláme výzkum – abychom nenavrhli podobnou sračku.
I když jsem na kluky z zžertu spustil, musel jsem se nad tím pousmát. Připomnělo mi to několik diskuzí a myšlenek o tom, jakou mají designéři ve firmách často roli a co se od nich očekává. Třeba typický argument „Proč dělat výzkum, vždyť ses designér a víš, jak se to má dělat“.
Je potřeba si uvědomit, že my designéři jsme taky jenom lidé, kteří se v běžném životě musí vypořádat se spoustou nedokonalých věcí. A zároveň:
- Se spoustu věcí za svůj život nepřijdeme do styku.
- Lidé jsou tak různí (rozhlédněte se kolem sebe), že často raději nemůžeme nic předpokládat.
- Umíme používat pravidla a principy, ale abychom vytvořili skutečně dobré věci, musíme pochopit, jak lidé o světě přemýšlí, jaké mají zvyklosti, zkušenosti, atd.
A spoustu dalšího.
Jako designéři bychom ale měli dělat vše pro to, aby nad námi navrhovanými produkty nemuseli lidé přemýšlet a získali očekávanou hodnotu. Ale stále jsme jen lidé, děláme chyby, ale umíme se z nich pro svou práci poučit… nebo bychom alespoň měli.
No a jak to dopadlo? Přišel jste na to, jak se mění hlasitost?
Ferda: jojo, přišel jsem na to. na první pokus to ale nezafungovalo (slip) a když mi to říkali, jak se to ma dělat (zeptal jsem se na to), tak řekli, že to tak má fungovat. Byl to polohovací tlačítko, které to měnilo.
Nebyl to náhodou Samsung? Před časem jsem byl postavenej před podobnej úkol a taky jsem na to nepřišel :).