Jak jsme v LMC dělali Design Sprint

Pro jeden z LMC produktů jsme si na tento rok nastavili docela ambiciózní cíle. Získat určité množství konverzí a vydělat určitý objem peněz.

Našeho Product Managera napadlo, že bychom k nakopnutí mohli využít Design Sprint od Google Ventures a najít tak způsob, jak cíle naplnit.

O Design Sprintu se toho už napsalo celkem dost (třeba Roman Hřebecký z Pabení toho hodně sdílel). Já bych rád shrnul přístup, který jsme využili v LMC a protože jsem si už dost podobných metod vyzkoušel, tak jej z pohledu designéra trochu zhodnotil.

Nebylo to špatné

Zatím jsme absolvovali první Sprint, který jsme završili zpracováním informací z testování našeho prototypu.

Jako tým jsme se na všem podíleli od začátku do konce. Od zjišťování informací o zákaznících pro první nápady až po finální vyhodnocení toho, jak naše nápady fungovaly.
Jako tým jsme se na všem podíleli od začátku do konce. Od zjišťování informací o zákaznících pro první nápady až po finální vyhodnocení toho, jak naše nápady fungovaly.

Dali jsme si jasné akční kroky a plánujeme další pokračování – asi i s opětovným využitím Design Sprintu. (Stále totiž potřebujeme vyřešit něco trochu většího.)

S odstupem času musím říct, že Design Sprintu se nedá upřít jedna věc – je to skvělý „stmelovač“ lidí. Jako širší tým jsme společně strávili několik dní, zaměřili jsme se na jednu věc a společně diskutovali a hledali možná řešení.

Osobně bych ale příště raději sáhl po jiném přístupu, protože:

  • Tím, že se účastní hodně lidí, jsou náklady poměrně dost vysoké.
  • Si dokážu představit trochu rychlejší proces řešení díky častějším iteracím.

Jsem trochu na pochybách, zda může z Design Sprintu vypadnout přelomová inovace. Na to by se podle mě muselo trochu jinak a využít třeba HCD nebo některý z dalších Design Thinking přístupů.

Zároveň mi Design Sprint metodicky v lecčem neseděl a chyběla mi například možnost:

  • Inspirovat se od ostatních – jejich nápadů a myšlenek.
  • Myšlenky a nápady rychleji prověřit.

Což je něco, co se mi líbí na Design Thinking metodách a mám s tím hodně dobrou zkušenost.

Nicméně, Design Sprint je zajímavá metoda (nebo spíš přístup) jak s týmem řešit větší problém. (A v článku jednotlivé fáze ze svého pohledu hodnotím).

My jsme nakonec Design Sprint nedělali přesně podle toho, jak o něm Jake Knapp píše ve své knize. Podle článku How we completed a 5-day Design Sprint in 3 Days se Dave rozhodl udělat kratší verzi s tím, že jsme se pro aktivity drželi postupů z knížky.

Příprava na Sprint

Téměř celá příprava probíhala v režii Dave, našeho Product Managera, který vlastně celý Design Sprint vykopl a zajistil.

Celkem se nás zapojilo 11 lidí z různých koutů společnosti, konkrétně:

  • 3 vývojáři,
  • 2 výzkumnice,
  • 2 lidé ze zákaznické podpory,
  • 1 designér,
  • 1 Product Manager,
  • 1 Business Owner.

Všichni jsme nějakým způsobem na produktu participovali.

Design Sprint začíná – proběhl nějaký warm-up a už sbíráme vše, co víme, nevíme a tak dále.
Design Sprint začíná – proběhl nějaký warm-up a už sbíráme vše, co víme, nevíme a tak dále.

Když Sprint odstartoval, nejprve jsme byli vtažení do toho, proč to vlastně děláme, tedy představení a rekapitulace:

  • Našich cílů,
  • Lidí, kteří se zapojili.
  • Průběhu celého Sprintu.

Po krátkém „seznámení“ jsme se rovnou pustili do poznávání toho, co vlastně řešíme.

Můj pohled

Z mého pohledu není dobré přípravu podcenit. Je potřeba prohrabat všechno co víme – od zpětné vazby na zákaznické podpoře, kvalitativních dát v Analytics až po kvalitativní data z rozhovorů. Bez toho můžeme mylně dojít k řešení něčeho, co vlastně vůbec nemusí být problém.

Zároveň bych příště zapojil i další lidi, ideálně třeba designéry, kteří dělají na něčem jiném. Přinesli by zase trochu odlišný pohled, nezaujatost řešením a určitě i zajímavé nápady.

Rozumět tomu, co řešíme, proč a najít v tom shodu

Design Sprint jsme vykopli tím, že jsme chtěli poznat co řešíme a proč – tedy jaké jsou v dnešním produktu problémy. Takže jsme začali zpovídat kolegy, především z oddělení:

  • Zákaznické podpory,
  • Uživatelského výzkumu.

Samozřejmě jsme vypovídají i ostatní, takže všichni řekli svůj pohled na věc.

Během těch „rozhovorů“ jsme na lístečky zapisovali vše, co nás zaujalo nebo v nás nějak rezonovalo. Psali jsme to s využitím metody „How might we“ (Jak bychom mohli), tedy například Jak bychom mohli:

  • Nastavit správné očekávání od aplikace.
  • Zvýšit kvalitu inzerátů.
  • Zvýšit počet inzerátů.

Poté jsme si ještě prošli mapu našeho byznysu, kterou Dave připravil před Sprintem a probrali jsme příležitosti na zlepšení.

Co jsme věděli a zjistili o lidech, pro které to děláme, a o problému, který řešíme, to jsme sepsali na papírky a společně jsme si je zorganizovali a vybírali jsme ty nejzajímavější příležitosti.
Co jsme věděli a zjistili o lidech, pro které to děláme, a o problému, který řešíme, to jsme sepsali na papírky a společně jsme si je zorganizovali a vybírali jsme ty nejzajímavější příležitosti.

Všechny lístečky jsme pak:

  • Rozházeli po stole.
  • Společně je roztřídili do skupin podle toho, jak podobná to byla témata (i když už dost skupin vzniklo v podstatě hned na začátku).

A nakonec jsme z nich vybírali ty největší/nejlepší příležitosti formou hlasování.

Poznámka: Bylo super sledovat, jak se mezi rozdělováním a tříděním lidé mezi sebou bavili a diskutovali o našem produktu a o tom, co vlastně řešíme.

Všechny naše „how might we“ postřehy jsme zorganizovali do skupin a vybrali z nich podle nás ty největší příležitosti, které nám pomůžou s dosažením našeho cíle.
Všechny naše „how might we“ postřehy jsme zorganizovali do skupin a vybrali z nich podle nás ty největší příležitosti, které nám pomůžou s dosažením našeho cíle.

Na konci dne jsme tedy měli konkrétní témata (příležitosti), kterým jsme se v dalších fázích Sprintu věnovali.

Můj pohled

Do zjišťování toho, co vlastně řešíme, bych příště rozhodně zapojil přímo lidi, pro které to děláme. Interně totiž mnohdy nevíme všechny podrobnosti a souvislosti s daným problémem. (A to i když na to půjdeme pomocí metody 5 Whys.)

Ohledně vybírání příležitostí pomocí „lístečkování“ bych:

  • Si dal pozor na to, aby lidé nezačali vytvářet témata hned na začátku, ale skutečně až po rozmístění všech lístečků. Sice jim to přijde rychlejší, jenže se podle mě ochuzuji o skutečnou možnost objevit vzory a přijít tak na něco nového. (Do detailu se o tom chci zamyslet v dalším článku).
  • Příště nehlasoval úplně „veřejně”. Chodili jsme sice kolem stolu bez mluvení, ale „viditelně“ rozdávali své hlasy mezi jednotlivá témata. Dost lidí to může ovlivnit – často radši zahlasuji pro skupinu s více hlasy než pro tu úplně bez hlasů.

Hledání možností

Na začátku dalšího dne jsme si zrekapitulovali vybrané příležitosti a ještě se podívali do dat (abychom si pár věcí dovyjasnili). Pak už nebylo nic, co by nám bránilo v hledání možných řešení.

Jak je popsáno v knížce, do hledání jsme se pustili tak, že jsme se:

  • Na začátku trochu rozkreslili s využitím metody Doodling.
  • Následně pustili do většího množství nápadů pomocí metody Crazy 8.
  • Nad nápady trochu zamysleli a ty z Crazy 8 trochu více rozpracovali.
Líbí se mi, že se na podobných sezení spojí a zapojit více lidí a z více částí firmy. A společně si kreslí a přemýšlí nad tím, jak by mohli dané problémy vyřešit.
Líbí se mi, že se na podobných sezení spojí a zapojit více lidí a z více částí firmy. A společně si kreslí a přemýšlí nad tím, jak by mohli dané problémy vyřešit.

Já osobně jsem vždy rád, když s někým dalším můžu takhle pracovat. Má to pro návrhy obrovské výhody – díky různé odbornosti, znalostem a zkušenostem získáme opět trochu odlišný pohled a tedy i nápady.

Všechny nápady jsme pak vyvěsili na tabuli a po jednom je procházeli:

  • Vždy je někdo bez vysvětlení představil ostatním – tedy co představují a jak je chápe.
  • Ostatní pak konstruktivní zpětnou vazbou nápady rozebrali a případně se na něco doptali.
Všichni jsme do pléna přinesli zajímavé nápady. Společně jsme si nápad po nápadu prošli a vybrali jsme z nich nakonec ty nejslibnější, které jsme trochu více rozpracovali.
Všichni jsme do pléna přinesli zajímavé nápady. Společně jsme si nápad po nápadu prošli a vybrali jsme z nich nakonec ty nejslibnější, které jsme trochu více rozpracovali.

Následně jsme z nápadů vybírali opět to nejzajímavější formou hlasování – co nás zaujalo a co nám přišlo jako zajímavá příležitost. A z těch vybraných pak začali na další den připravovat storyboard, který sloužil jako podklad pro detailnější prototyp.

Můj pohled

Musím se přiznat, že mi při vymýšlení docela chyběla inspirace od ostatních. Nápady jsme totiž:

  • Skicovali samostatně a nic si v průběhu neukázali.
  • Viděli pohromadě až na tabuli a dále je vlastně nijak nerozpracovávali.

Zároveň vidím podobnost s designovými workshopy, které jsem dělal třeba s ředitelem banky, s majitelem maloobchodu nebo třeba s vývojáři v týmu. Vždy jsme se potýkali s tím stejným – tedy že:

  • Většina nápadů v sobě nemá extra nic nového – lidé během pár minut nedokáži povolit hranice své představivosti.
  • Lidé nepřinesou víc než 1-2 nápady.
  • Lidé mají z trochu více kontroverzních nápadů docela velké obavy a raději je hned zavrhnou.

Chce to totiž trochu trénink a hodně velkou podporu facilitátora. Mně se vždy líbilo, jak na to jdou třeba na d.school nebo jak o tom píše IDEO. (A pro mnou organizovaná designová sezení jsem z jejich přístupů vždy hodně čerpal.)

Zároveň si vzpomínám, že nám vždy šlo především o to získat nápady a představy ostatních než přijít na skvělé inovace. Chtěli jsme totiž řešení co nejvíce zrychlil a předejít zbytečným a zdlouhavým „slaďovačkám“ a „vyjasňovačkám”. Ty totiž dokážou tvorbu čehokoliv zpomalit asi nejvíc.

Finalizace do prototypu

V rámci posledního dne jsme nápady ještě mírně upravili a spojili je do jednoho storyboardu. Ten pak sloužil jako podklad pro prototyp, který jsme plánovali využít pro testování.

Do našeho storyboardu, který ilustruje prototyp, zanášíme poslední otázky, myšlenky a obavy, abychom si na ně pak pomocí testování mohli odpovědět.
Do našeho storyboardu, který ilustruje prototyp, zanášíme poslední otázky, myšlenky a obavy, abychom si na ně pak pomocí testování mohli odpovědět.

Hodně jsme nad ním diskutovali – třeba co jak bude fungovat, kde vidíme příležitost, atd. Takže jsme k jednotlivým částem rovnou napsali naše:

  • Myšlenky,
  • Obavy,
  • Otázky.

Poznámka: Podle mě jsme až zbytečně strávili čas diskuzí o tom, co půjde nebo nepůjde udělat. Ještě nebylo totiž vůbec jasné, zda bude naše řešení dávat smysl.

Zároveň s tím jsme se zamýšleli nad testováním našich nápadů a tím, co vlastně chceme zjistit. Vycházeli jsme z cílů, který jsme si pro náš Design Sprint určili a i samotného storyboardu.

Zároveň s tím jsme se zamysleli nad tím, jak naše nápady ideálně otestovat, zda jsme si nevybrali až příliš velkou výzvu, atp.
Zároveň s tím jsme se zamysleli nad tím, jak naše nápady ideálně otestovat, zda jsme si nevybrali až příliš velkou výzvu, atp.

Téměř jsme byli hotoví. Zbývalo už jen:

  • Dokončit prototyp – ten jsem na základě našeho storyboardu finalizoval do detailnějších obrazovek a spojil je do klikacího prototypu v Marvel App.
  • Rozmyslet různé varianty byznys modelu pro testování.

A vlastně naše nápady a myšlenky ověřit přímo s lidmi, pro které náš produkt děláme.

Můj pohled

Co mi na Design Sprintu příliš nesedlo je zvolená forma prototypu – tedy vytvořit hodně detailní, ale nasimulovaný (fake) prototyp.

Zabralo docela hodně času jej vytvořit. Zbytečně moc, když člověk může testováním zjistit, že je potřeba dost věcí předělat – to jsme mohli zjistit mnohem rychleji třeba pomocí papírových skic.

Co bychom měli příště udělat líp

Protože nás asi brzy čeká další kolo, měli bychom se z našeho prvního kola poučit a příště:

  • Mít skutečně neutrálního Sprint Mastera, který vše opravdu dobře odřídí – rozhodně někdo mimo tým, ideálně firmu.
  • Více času věnovat přípravě – vše si trochu víc promyslet, naplánovat a sepsat. A to že všech možných kanálů.
  • Lépe a jasněji se dohodnout na cílech, kterých chceme dosáhnout.
  • Zapojit více lidí (třeba z jiných produktů), kteří přinesou zase odlišný a nový pohled.
  • Už na začátku zapojit lidi, pro které to děláme místo přeříkaných informací z „druhé ruky”. Nebude nám chybět kontext a budeme se moct zeptat na více podrobností.

Přemýšlím i nad tím, že by se lidem mohla hodit „nalejvárna“ ohledně Design Thinking přístupu a využít pak z něj inspiraci pro další sprint. Nebo pro podobnou výzvu využít právě nějaký jiný přístup pro srovnání.

Se správným očekáváním to funguje

Jak už jsem zmínil v úvodu, na celém Design Sprintu se mí líbilo, že jsme se společně všichni sešli a vše si spolu vyříkali – od problémů v dnešní aplikaci až po očekávání ohledně obchodních výsledků.

Podle mě to jde ale dělat efektivněji. Strávit v tolika lidech X dní je celkem drahé a výsledek není vůbec jistý. Určitě bych neočekával, že během jednoho Design Sprintu vyřešíte váš problém – naopak těch sprintů budete potřebovat asi trochu víc (ale záleží na velikosti vaší výzvy).

Co jsem tak nad tím přemýšlel, troufnu si tvrdit, že i s Design Sprintem půjde dosáhnout něčeho skvělého. Je ale potřeba zapojit více „vhodných“ lidí, hodně dobře se na Sprint připravit a nevybírat si nějakou ultra složitou výzvu.

Jak už pak lidi řeklo, Design Sprint vás nespasí. Stejně jako u jiných metod se budete potýkat se spoustou problémů a možných zklamání – hlavně pokud na konci čekáte přelomové řešení. Důležité je, že zapojíte různé lidi a tím si tedy hezky průnik byznysu, technologií a lidí, pro které to děláte, takže si spoustu starostí ušetříte a to je mnohdy lepší, než složitě vymýšlet novou žárovku.

Napsat komentář