Po nějaké době konečně dokončujete nové návrhy. Zabralo vám to pár dní a vy máte radost, co jste vymysleli. Očekáváte, že ostatní potěšíte a že budou nadšení. Takže se s chutí připravujete na prezentaci návrhů kolegům (nebo klientovi).
Prezentace začala. Lidí vás poslouchají, občas si někdo udělá poznámku. Vypadá to, že vaše návrhy ostatní zaujaly. Skončíte s prezentací a začíná diskuze. Lidé vám pokládají doplňující otázky, dávají vám zpětnou vazbu. K pár věcem mají výhrady a vy začínáte návrhy bránit. Schůzka končí a vy sklesle (a trochu naštvaně) odcházíte s tím, že musíte návrhy předělat.
Je vám to povědomé? Stává se to. Emoce nás velice snadno uchvátí. Prostě to k nám neodmyslitelně patří. Myslím si ale, že bychom je ale měli trochu ovládat a nenechat se příliš strhnout, protože to pro nás nemusí mít úplně pozitivní důsledky.
Není to o nás, ale o výsledku
Stále dost lidi si myslí, že cokoliv udělají, je jejich dítě, jejich miláček. Dá se to pochopit – investují do práce mnoho času, úsilí a znalostí. Stává se tedy, že mají tendence „svůj“ výtvor bránit i v případě, kdy nemají pravdu (přece si své dítě nenechají rozbít).
Sám jsem se s tím potýkal. Jenže jsem zjistil, že to vlastně není o nás (pokud neděláme vlastní projekt). Na základě mnoha diskuzí mohu říct, že nikdo, tedy až na velice vzácné případy, nám nechce ubližovat, a nebo brát energii a motivaci.
Mysleme na to, že když na něčem někde pracujeme, tak:
- Někdo bude výsledek používat a bude za něj pravděpodobně i platit.
- Někdo do toho investuje své peníze.
- Nejen vy do toho investujete svůj čas.
- Že lidé mají své zájmy a cíle, které chtějí do práce zahrnout.
Lidem jde tedy především o výsledek a jeho dopady. Ať už na ně samotné, na jejich společnost, atd. Mysleme na to, že na tom nikdy neděláme sami, že to není pouze naše věc.
S připomínkami ostatních lze samozřejmě pracovat bez nějakých velkých emocí. My jsme se například v Cimpress před pár týdny konečně pustili do větších úprav jedné z aplikaci.
Aby to šlo rychleji, udělali jsme si workshop, během kterého jsme se snažili:
- Vyjasnit cíle.
- Ozřejmit a vyjasnit danou problematiku.
- Načrtnout základní koncepty.
Dost věcí jsme si ujasnili a dohodli se na konkrétních věcech. Jako designér jsem vytvořené koncepty rozpracoval trochu detailněji. Protože jsem chtěl předejít případným problémům, snažil jsem se návrhy co nejdříve ostatním ukázat.
Když jsem je tedy prezentoval, tak jsem:
- Kolegy provedl nejdůležitějšími cestami.
- Ukázal různé stavy, na které bychom měli myslet.
Poté mi jednotlivě říkali různé připomínky, pokládali doplňující otázky, atp. Poslouchal jsem a vše si zapisoval. Když bylo potřeba, tak i něco upřesnil.
Z mého pohledu vše proběhlo hladce. Bez jakýchkoliv emocí jsem získal hodnotnou zpětnou vazbu, kterou jsme zvážil a:
- Některé body zapracoval.
- Něco nechal v poznámkách, protože návrhy potřebujeme nejprve ověřit.
Měl jsem z prezentace pocit, že všichni odcházíme spokojení a plynule postupujeme dál k cíli, který jsme si vytyčili.
Pokud bych se začal nějak markantně bránit (což v mém případě stejně nebylo potřeba), tak:
- By se diskuze pravděpodobně rozplizla.
- Bych si možná trochu pošramotil „pověst“, třeba neumím pracovat že zpětnou vazbou.
A tak dále. Prostě by to nemuselo být dobré a mohlo by to uškodit nejen návrhům, ale i mně samotnému.
Špatné mínění se hůř napravuje
Velice špatně se v tom manévruje. Kdo mě zná tak ví, že to se mnou někdy vždy snadné. Mám trpělivost. Ale občas mi dojde a pak to umím dát náležitě najevo. (Což si uvědomuji a snažím se s tím něco udělat.)
U návrhů jako takových, jak jsem psal výše, je to v pohodě. Horší už je to třeba v rámci spolupráce, například když:
- Se lidé vykašlou na něco, co slíbili.
- Lidé poruší nějakou dohodu a dělají si, co chtějí, aniž by to alespoň ostatním řekli.
Pak se často nechám trochu unést. Můžete mi tedy věřit, že mi to nikdy nic dobrého nepřineslo.
Je potřeba mít na paměti, že si lidé budou jakékoliv vaše eskapády dlouho pamatovat. A to i přes to, že jste jinak bezproblémoví, makáte a lidé s vámi vycházejí. Ve výsledku vám to tedy bohužel jen uškodí a hodně složitě (a dlouho) se vám to bude napravovat.
Kroťme se a neberme si věci tolik osobně
Ono to samozřejmě platí nejen v designu. Lidé jsou emotivní a dost nás ovládají. Já rozhodně mohu říct, že je velice těžké být neustále „politicky korektní“.
Zároveň nejsem toho názoru, abychom se emocí úplně zbavili. To ani nejde. Rozhodně bychom je ale měli krotit a snažit se předejít tomu, že tak negativně ovlivníme výsledek, naši pozici a nebo život ostatních lidí jen kvůli tomu, abychom si prostě prosadili svou.