Než začaly prázdniny, připravoval jsem krátkou přednášku o tom, co je vlastně design. Zamýšlel jsem se nad jeho smyslem, principy a přístupem. Jsem designér a snažil jsem se zpracovat toto téma co nejlépe a díky tomu ukázat, co design doopravdy je.
Přistoupil jsem k tomu s ohledem na ne-designéry. Podle ohlasů to bylo hezky zpracované. Proto jsem si říkal, že bych se o zpracované myšlenky podělit ve formě několika článků a pomoct tak ostatním lidem tento obor lépe pochopit.
Podle mě je totiž design fascinující obor. Fascinující v tom, jak malá věc to ve skutečnosti je, ale jak obrovský dopad má na lidi, jejich okolí a vlastně celý svět kolem nás.
Na design se dá nahlížet a přistupovat různým způsobem. Abychom mohli design efektivně pochopit, říkal jsem si, že bude dobré:
- Zmínit nějaké zajímavé příklady designu.
- Jak designéři o designu přemýšlí.
- Jak vlastně designéři k designu přistupují.
- Co by měli designéři znát pro tvorbu dobrého designu.
Než se ale pustím do filosofické úvahy a rozboru toho, co vlastně design je, tak si nejprve dovolím zmínit několik zajímavých příběhů. Tyto příběhy popisují a ilustrují význam designu jako takového.
Změna zážitku
Když jsem před lety četl skvělou knihu Creative Confidence od Toma Kellyho, zaujal mě v ní jeden příběh. Byl o Dougu Dietzovi, který tehdy pracoval ve společnosti General Electrics. Pomáhal tam s návrhem a vývojem zařízení pro zdravotní zobrazovací systémy, například na magnetické rezonanci.
Tyhle mašiny fungovaly skvěle a byl to velký úspěch. Doug byl spokojený s tím co dělal a jak. Tedy až do jednoho dne. Tehdy se totiž byl podívat v jedné nemocnici na instalaci posledního projektu, na kterém pracoval. Na chodbě si všiml jednoho dítěte, které mělo jít právě na magnetickou rezonanci, ale plakalo, bálo se a silně tisklo máminu ruku.
Doug zjistil, že to je běžné, že se děti bojí. Doktoři mu řekli, že musí ke každému dítěti volat anesteziologa. Musí dítě uklidnit, protože se při skenu nesmí ani pohnout a jinak to nejde.
Doug byl v šoku. Nechápal to. Bylo to jako kdyby právě vyhořel, stejně jako jeho poslední kapka naděje. Nevěděl co má dělat a v práci se chystal dát výpověď. Jeho šéf s ním o tom mluvil a doporučil mu zkusit navštívit různé vzdělávací programy. Doug nad tím přemýšlel a zúčastnil se několika designových workshopů, na kterých se naučil jak lépe přemýšlet nad problémem a návrhem jeho řešení.
Po těchto workshopech Doug kompletně změnil to, jak magnetické rezonance vypadají pro děti. Udělal z toho celého procesu jiný zážitek. To bílé monstrum přeměnil na dobrodružství, například v podobě:
- Pirátské lodi.
- Podmořského světa.
Výsledkem bylo, že děti se přestaly bát. Naopak se na to těšili a líbilo se jim to tak moc, že kolikrát ani nechtěli domů.
Když řešení chytře pomůže
Před několika lety jsem psal o tom, jak mě dcera inspiruje pro design. Možná ne dcera jako taková, ale věci, které jsme pro ní pořídili. Například každý rodič bude vědět, jakou roli hraje dudlík v prvních týdnech či měsících každého miminka. Uklidňuje je to, dělá šťastné a tím jim i pomáhá usnout. (Zbavit se ho pak je samozřejmě trochu jiný příběh.)
Teď si ale představte co se stane, když své dítě uložíte, dáte mu dudlík do pusy, zhasnete světlo a dítě začne usínat, jenže ještě než naplno usne, tak mu dudlík z pusy vypadne. Začne plakat a domáhat se svého „užužlaného“ miláčka.
Jenže vy nechcete do místnosti vtrhnout a rozsvítit světlo a tím to celé ještě zhoršit. Chcete ten dudlík co nejrychleji najít, dát ho zpět dítěti do pusy, uklidnit ho aby usnulo a vy zase mohli odejít.
S tímhle vám skvěle pomůže světélkující dudlík, který v prvních chvílích uvidíte i ve tmě. Opravdu, věřte mi, nápadité a nedocenitelné řešení.
Účel předchází formu
Dalo se by se říct, že jsem milovníkem kávy. Ne jen kvůli její chuti, přípravě a vysedáváním po kavárnách a přemýšlením o různých tématech, ale také kvůli hrníčkům. Ano, je to tak. Od doby, co jsem začal pít kávu si s pravidelnou nepravidelností pořizují snímky hrníčků z mých cest a návštěv různých kaváren.
Musím se přiznat, že je zde jeden hrníček, který mě vždycky tak trochu nadzvedne ze židle. Ne proto jak vypadá, ale protože by mohl rozhodně lépe „fungovat“.
Je to ten, který můžete vidět na obrázku výše. Tento hrníček nemám rád z toho důvodu, že se špatně drží. Jak můžete vidět na obrázku, ouško je:
- Celé uchycené přímo k hrníčku.
- Relativně malé hrníčku.
Má zkušenost je v praxi bohužel taková, že když:
- Do hrníčku nalejete horkou kávu, teplo se rozprostře i do celého ouška.
- Máte hrníček plný, potřebujete relativně sílu v prstech, abyste jej mohli za ouško držet.
A tohle není moc příjemné, když si chcete jen někde sednou, relaxovat a užít si kávu. Místo toho musíte neustále dávat pozor na to, abyste se nespálili nebo nepolili.
Stačí jej porovnat s klasickým hrnečkem a jak to funguje u něj:
- Ouško je typicky přidělané pouze na dvou menších místech a má v sobě otvor pro uchycení prsty. Teplo se tak nerozvine tolik.
- Protože můžete prostrčit prst ouškem a hrneček si přidržet i palcem, lépe se drží. Samozřejmě pouze do určité velikosti.
Funguje to z mého pohledu trochu lépe. A jako designéři bychom vždy měli myslet především na to, aby to dobře fungovalo.
Opravdová funkční inovace
Posledním příběhem, který jsem si pro představení designu vybral, je fascinující příběh. Narazil jsem na něj během studia různých přístupů k designu a bohužel už nemohu dohledat přímý zdroj.
Většina z nás asi pozná zařízení na obrázku výše. Je to inkubátor pro předčasně narozené děti. Obrázek jsem vybral na Google a měl by to být jeden z těch, které dnes běžně najdete v nemocnici. Co jsem se dočetl, podobné přístroje se posílaly i do afrických zemí, aby snížili úmrtnost novorozenců a pomohli zlepšit péči o ně. Bylo to skvělé a lidé byli za tyto přístroje neskutečně vděční.
Problém ale byl, že jeden takový přístroj stál přibližně 60 000 amerických dolarů a když se rozbil, lidé v Africe nevěděli, jak jej opravit. Neměli na to znalosti, potřebné součástky (které byly zároveň drahé). Takže to dopadlo tak, že všechna tato zařízení přestala fungovat a nikdo je nepoužíval.
Samozřejmě z toho nikdo nebyl nadšený. Proto se do těchto zemí vydala skupina designérů, aby zjistili, co je za problém, jak zde lidé žijí, pobavit se s doktory a pacienty, atd. Z čehož zjistili, že ten problém opravdu existuje a že cena oprav je neudržitelná a dostupnost náhradních dílů špatná.
Jenže, zjistili také, že zde lidé mají často auta značky Toyota a ví, jak takové auto opravit, umí si sehnat náhradní díly. Napadla je tedy jedna věc – co kdyby vyrobili inkubátor, který bude ze součástek Toyoty?
Nakonec se tak stalo a inkubátor vyrobili. Skvělé bylo, že cena, dostupnost a spolehlivost takového důležitého zařízení se rapidně zvýšila a mohli je tak mít funkční déle a ve větším množství.
Přemýšlejme o tom, co děláme, proč a pro koho
Jak můžeme na výše uvedených příkladech vidět, promyšlený design může i u obyčejných věcí udělat radikální změnu. Především takovou, že se dané věci budou lidem lépe používat, lépe jim pomáhat a vlastně budou pro všechny více prospěšné.
Dosáhnout takových věcí, stejně jako v případe Douga a magnetické rezonance, je potřeba o designu určitým způsobem přemýšlet a přistupovat k němu. O tom se ale dozvíte více v dalším článku.