Před začátkem karantény v půlce března jsem měl svůj život docela jasně nalajnovaný tak, abych vše stíhal. Tedy rodinu, práci, vzdělávání a sport.
Jenže karanténa mi to trochu nabourala a dost věci jsem omezil. Nechtěně. A až před pár týdny jsem si uvědomil, že bych mi dost věci chybí a že bych měl opět začít svůj čas trochu řídit.
Díky principu bloků a budování mini-zvyků jsem opět začal plnit to, co bych chtěl. Za poslední týden jsem tak, vedle každodenních věci, přečetl 2 knížky, dokončil 5 on-line kurzů a napsal 2 články.
Narušil se mi rytmus a ubral čas
Nějakou dobu jsem měl poměrně jasný režim v tom, jak věci dělám. Například:
- Ráno jsem pravidelně cvičil.
- Cestou do práce a z práce si četl nebo sepisoval myšlenky na články.
Měl jsem to najeté tak, že jsem měl ještě večer před spaním na nějaké věci chuť a sílu.
Karanténa mi to docela narušila. Firma nás nechala doma už od 11. března. Asi za týden jsem zjistil, že mám vlastně o něco méně času a že toho nestihnu tolik, kolik bych chtěl. Například:
- Číst knížky.
- Studovat on-line kurzy.
- Psát články.
Člověk by řekl, ze když nemusí cestovat do práce, tak bude mít víc času. Po nějaké době v karanténě jsem zjistil, že mám času vlastně o něco méně. Tedy alespoň na „své“ aktivity.
Na druhou stranu ale trochu více vařím a trávím čas s rodinou. Což je určitě super a jsem za to moc rád.
Rytmus se mi posunul vlastně i kvůli mému rozhodnutí vstávat o hodinu později – tedy v 6:30 místo 5:30. Někdy to protáhnu ještě o hodinu. Nemusím totiž cestovat do kanceláře a vodit dceru do školky. Takže jsem to začal trochu flákat.
Jenže mě všechny ty věci baví a začaly mi docela chybět. Tedy docela dost. Musel jsem si proto nastavit trochu jasný režim a cíle tak, abych je plnil. Ne proto, že by mě někdo tlačil nebo nutil. Ale proto, že opravdu sám chci. (Což je dost důležitá motivace.)
Jasný režim a denní cíle
Jednou večer jsem si sedl a řekl si, co bych vlastně každý den rád udělal navíc oproti běžným aktivitám. Zatím jsem si sepsal ty 3 věci, které jsem přestal dělat. Tedy číst, psát a studovat.
Zkusil jsem oprášit znalosti a zkušenosti z formování mini-zvyků (na základě kurzu Mini Habit Mastery). Tedy to, abych:
- Měl realistické a splnitelné cíle.
- Cílů každý den opravdu dosáhl.
Snažím se především o to, abych udělal vždycky to, co jsme si vytyčil. A druhý den těžil z toho uspokojení, že se mi to povedlo a měl jsem motivaci pokračovat dál.
Podíval jsem se na to, co délam a jak. Kde bych mohl spojit více věci dohromady a získal tak nějaký čas. Například:
- Co dělám večer během druhé večeře?
- Musím ráno vstávat opravdu o hodinu později?
Upravil jsem si to například tak, že:
- Když si kolem 20:30 dávám druhou večeři, čtu si u toho nějakou knížku.
- Ráno vstávám o půl hodiny dřív, zacvičím si a po snídani studují nějaký kurz.
Snažím se to každý den udělat opravdu tak, abych dané cíle splnil. Řekl jsem si tedy například, že budu dané aktivity dělat alespoň 15 minut. Ne víc, ne méně.
Mám to tak, že se dané cíle snažím udržet opravdu reálné a každý den je plnil. A vůbec nevadí, pokud si budu číst třeba hodinu místo 15 minut. Chci si to prostě každý den poctivě „odškrtnout“. A vybudovat si tak zvyk a řád.
Chci něčeho dosáhnout
Kromě mé vlastní motivace se posouvat, vzdělávat a dělat určitě aktivity mě vlastně nic nenutí. Zmíněné malé cíle to podporuji a nekladou na má bedra příliš velkou psychickou zátěž.
Chci něčeho dosáhnout a zlepšovat se. Chci dělat dobré věci, chci se o své postřehy dělit s ostatními a s tím mi můj řád opravdu pomáhá.
A jak to mate vy? Čím se řídíte a jak mate svůj režim nastavený? Budu rád za vaše postřehy.