Dobrý a špatný design

Nejen designéři často diskutují o tom, zda je konkrétní design dobrý nebo špatný. A často stačí jen málo k tomu, aby řešení zcela odsoudili. Sám se s tím velice často setkávám během produktových a designových diskuzích.

Tento přístup hodnocení se mi příliš nezamlouvá. Myslím si totiž, že takové hodnocení je z pohledu designéra až příliš „omezující“. Ubírá nám totiž možnosti v komunikaci a další práci, například zlepšování návrhu.

Zároveň vidím obrovský rozdíl mezi dobrý a špatným designem. A není to jen o tom, zda je UI použitelné, ale že špatný design je i perfektně vyrobený produkt, který nikdo nepoužívá.

Věřím, že pokud si takové rozdíly uvědomíme, můžeme pak lépe identifikovat jednotlivé problematické body. A poučit z nich pro naší další práci a pro lepší návrhy.

Kvalita designu

Hodnotit konkrétní design je z mého pohledu velice obtížné. Typicky jej totiž ovlivňuje mnoho faktorů, které nám nemusí být zcela známé. A které mohou mít na finální výsledek zásadní a rozhodující vliv.

Proto mi přijde hodnocení dobrý-špatný až příliš krátkozraké a úzkoprsé. Protože dobrý design je hodně často vyvážením různých faktorů. Takové hodnocení zároveň designérům nepomůže a samotnou kvalitu nikam neposune.

Lidé často soudí design jako dobrý – a cokoliv mimo je špatné.
Lidé často soudí design jako dobrý – a cokoliv mimo je špatné.

Z mého pohledu určují kvalitu designu dva hlavní body. Které můžeme zároveň poměrně snadno posoudit:

  • Správnost řešení daného problému.
  • Zpracování daného řešení.

Oba body spolu hodně úzce souvisí. Protože skutečně kvalitní produkt musí nejen dobře vypadat, ale také fungovat a mít pro lidi přidanou hodnotu – například jim v něčem pomoct.

Design je totiž o tom, jak řešení funguje, vypadá, jak se používá a jestli se daný produkt vůbec používá, atp. Což určuje jeho skutečnou kvalitu.

Design není pouze jak dané věci vypadají nebo fungují – ale obojí zároveň.
Design není pouze jak dané věci vypadají nebo fungují – ale obojí zároveň. A i dobré řešení nemusí zrovna dobře fungovat.

Při hodnocení bych se tedy na řešení díval pomocí těchto 4 pohledů:

  • Dobrý design – navržené řešení funguje, daný problém kvalitně řeší a lidem skutečně pomáhá a používají jej.
  • Nefunkční design – myšlenka řešení je správná, ale samotné provedení lidem používání komplikuje. A typicky přináší další drobné problémy.
  • Nevhodný design – provedení a zpracování řešení je kvalitní. Ale řešení samotné neřeší daný problém. Lidé jej tedy nemusí vůbec používat, protože jim nic nepřinese.
  • Špatný design – řešení nejen že daný problém neřeší, ale také je špatně zpracované.

Abychom ale mohli takto design skutečně hodnotit, musíme si položit ty správné otázky. A měli bychom začít tím klíčovým:

  • Jakým způsobem lidem návrh pomůže vyřešit jejich problém?
  • Respektuje a bere návrh v potaz lidi, pro které jsme návrh připravovali?
  • A v případě, že produkt už existuje se zeptat, zda jej někdo používá.

Poměrně snadno tak můžeme odhalit, zda řešení vůbec dává smysl a má cenu se jím zabývat – a případně jak.

Samozřejmě nemůžeme zapomenout na provedení řešení. Které kvalitu designu také ovlivňuje. Velice snadno totiž může udělat z dobrého řešení hodně nekvalitní (nefunkční). Co ale myslím tím provedením, nebo zpracováním?

V případě digitálních produktů za tím vidím samotné technologické řešení, například:

  • Interaktivitu a odezva produktu (rychlost),
  • Přímočaré flows,
  • Vhodně zpracované priority a visuální hierarchie v UI.

A tak podobně.

Skutečně kvalitní produkt by měl mít správně vyřešené všechny aspekty – jak smysluplnost řešení, tak i zpracování. Jedině pak budou lidé daný produkt skutečně „milovat“.

Faktory kvality

Jaké faktory vlastně ovlivňují design, resp. jeho kvalitu? Z mého pohledu jich je poměrně mnoho – od chápání cílové skupiny, sofistikovanosti daného problému až po aktuální trendy, situaci ve společnosti, určitá rozhodnutí, náročnost výroby, atp.

Řekl bych, že jich je až příliš mnoho, abych je dokázal vůbec rozumně rozmyslet, natož popsat. Proto jsem vybral ze svého pohledu ty nejdůležitější, o kterých je potřeba přemýšlet při návrhu řešení a jeho hodnocení.

Vzhledem k tomu není z mého pohledu vůbec jednoduché design hodnotit. Vždy existuje mnoho způsobů, jak řešení navrhnout a vždy hodně záleží na přístupu designérů, možnostech, rozhodnutí dalších lidí, atp.

Zkusme si to představit na jednoduchém příkladu – představte si, že potřebujete vymyslet kvalitní řešení pro to, aby lidé mohli sníst polévku.

Pro daný problém jsme v rámci tohoto příkladu připravili několik možných řešení (konceptů). Na které se pokusíme podívat právě podle zmíněných faktorů.

Každý problém má typicky mnoho různých řešení. A je na designérovi, aby našel to nejlepší.
Každý problém má typicky mnoho různých řešení. A je na designérovi, aby našel to nejlepší.

Prvním z nich je, že se na design díváme z pohledu vyřešení daného problému. A hodnotíme, které z možných řešení pomůže, které lépe a které nepomůže vůbec.

Některé koncepty lidem umožní polévku sníst. Což znamená, že problém nějakým způsobem řeší.
Některé koncepty lidem umožní polévku sníst. Což znamená, že problém nějakým způsobem řeší.

Určitě je zřejmé, že některá řešení budou fungovat dobře, některá lépe a některá špatně. Například:

  • U cedníku by nám i trochu více hustá polévka protekla a člověk by se moc nenajedl.
  • Do mělkého talíře se příliš polévky nevejde.
  • Určitá obuv vodu nepropustí a lidé by se v mohli celkem dobře najíst.
  • Polévka se z hlubokého talíře a misky nevylije.

Jsou zde ale další faktory, které musíme brát v potaz při hodnocení. Protože kvalitu řešení v malé nebo velké míře ovlivňují. Například:

  • Kulturní a obecné zvyklosti,
  • Schopnosti lidí, kteří budou řešení používat,
  • Preference lidí, kteří budou řešení používat.

A další podobné.

Společenské zvyklosti, etické a morální zásady, atp. design ovlivňují – a tedy i správnost řešení. Například lidé nepoužívají boty jako nádobu na jídlo, to samé vázu.
Společenské zvyklosti, etické a morální zásady, atp. design ovlivňují – a tedy i správnost řešení. Například lidé nepoužívají boty jako nádobu na jídlo, to samé vázu.

Kvalita jednotlivých konceptů bude nyní vypadat jinak. Protože některé nemusí fungovat, i když dávají smysl. Například:

  • Kolik lidí v dnešní společnosti by běžně jedlo z bot, které se nosí na nohou?
  • Lidé do vazy dávají vodu a do ní květiny. Kolik lidí by tak z vázy jedlo polévku?

A tak podobně. Řešení by tedy s velkou pravděpodobností v současné době nefungovala. A bylo by zde hodně velké riziko, že je nebude nikdo používat (což je špatný design).

Velkou váhou mohou mít také osobní preference lidí. Což je faktor, který velice těžko ovlivníme, ale můžeme se s ním určitý způsobem vypořádat.

Řešení může být pro různé lidi jinak kvalitní. Může záležet na preferencích, zvyklostech, možnostech, atp.
Řešení může být pro různé lidi jinak kvalitní. Může záležet na preferencích, zvyklostech, možnostech, atp. (Určitě znáte pohádku Liška a čáp od Jeana de La Fontaine).

Já například znám spoustu lidí, kteří jedí polévku raději z misky než z polévkového talíře. Znám také lidi, kteří polévku často pijí z hrníčku.

Nyní si představme, že jsme vybrali misku jako dobré řešení. Které bychom chtěli vyrobit a prodávat. Otázkou nyní je, jak bychom jí měli zpracovat, aby byl finální výrobek co nejkvalitnější. Nabízí se opět několik možností.

Různé zpracování misky, například různá velikost.
Různé zpracování misky, například použití různých materiálů.

Můžeme ji vyrobit v nejrůznějších tvarech, velikostech, s různým zdobením, atp. K čemuž můžeme samozřejmě použít nejrůznější materiály. A určitě si všichni uvědomujeme, že nevhodným materiálem a samotným provedením můžeme kvalitu řešení značně snížit.

Hodnocení zpracování bývá hodně často subjektivní. Vždy je ale potřeba posoudit, zda řešení přispívá k co nejlepšímu vyřešení problému.
Hodnocení zpracování bývá hodně často subjektivní. Vždy je ale potřeba posoudit, zda řešení přispívá k co nejlepšímu vyřešení problému.

V případě materiálů se na kvalitu řešení můžeme podívat například takto:

  • Sklo například nemusí být dostatečně tepelně odolné a může prasknout.
  • Z misky z měkkého průhledném plastu se samozřejmě najíme. Pokud bude ale polévka horká, nemusí to dopadnout dobře. Zároveň se miska v takovém případě hodně špatně ponese
  • V případě dřevěné misky na první pohled nevidím příliš velký problém. Je ale potřeba si uvědomit, že řešení by mělo mít určitou životnost. A pokud by se nám voda do dřeva vsakovala, špatně se bude omývat, stane se poměrně nehygienickou, atp.

A co se týče tvaru:

  • Velká miska může být nevhodná pro většinu lidí – příliš dobře by se jim ze dna nejedlo.
  • U všech ostatních misek by samozřejmě záleželo na konkrétní hloubce. Opět by zde hráli určitou roli lidské preference (například já mám raději mělčí nádoby, má žena preferuje ty hlubší).

(Poznámka: nejsem vůbec žádný odborník na materiály a tak prosím berte tento příklad jako ilustrativní pro kontext s digitálními produkty.)

S tím také souvisí jeden z nejdůležitějších faktorů, který v designu můžeme najít – náklady, především cena.

Designeři musí brát v potaz náklady spojené s výrobou jejich řešení. Protože pokud si řešení nemůže nikdo (nebo téměř nikdo) dovolit, v podstatě se z něj stává nefunkční řešení. A pokud bychom byli ještě trochu více kritičtí, tak klidně takové řešení můžeme označit jako špatné.

Opravdu kvalitní řešení není jednoduché vyrobit. A proto se často volí jednodušší kompromis řešení, které není tak kvalitní. Naštěstí se ale stále najdou společnosti, které dokáži vyrobit opravdu kvalitní řešení za přijatelnou cenu.
Opravdu kvalitní řešení není jednoduché vyrobit. A proto se často volí jednodušší kompromis řešení, které není tak kvalitní. Naštěstí se ale stále najdou společnosti, které dokáži vyrobit opravdu kvalitní řešení za přijatelnou cenu.

Protože navrhujeme řešení, které problém pomůže vyřešit. A pokud je natolik drahé, že si jej nikdo nemůže dovolit, problém tudíž neřeší a zároveň má špatné provedení – design by totiž měl respektovat lidi, pro které řešení děláme. A to nejen ve smyslu s cenou.

Tímto způsobem to samozřejmě funguje i u digitálních produktů. Vždy máme spoustu možností, jakým způsobem problém vyřešíme. Ale musíme brát v potaz mnoho faktorů, které výsledné řešení ovlivňují.

Zároveň ale nechci říct, že je potřeba vyrábět pouze levné věci. Protože mohou být opět méně kvalitní. Je vždy na vhodném zvážení, jakým způsobem design uchopit, jaká jsou rizika a možnosti, atp. A podle toho se rozhodnout.

(Poznámka: Samozřejmě pokud je pro lidi důležitější kvalita než cena, nemůžeme to brát jako problém.)

Každý z nás určitě zažil, že díky určitým rozhodnutím nebylo možné vyrobit tak kvalitní řešení, jak jen bylo možné. Ať už šlo o rizika spojená s výrobou, různým představám, atp.

V podstatě spoustu skvělých nápadů nespatřilo světlo světa. A právě podobné faktory nám nemusí být vždy známé. Proto v podstatě berme za dobrý design i to, že jsme navrhli řešení, které je respektuje a je nejlepším možným výsledkem mnoha různých kompromisů. Ale stále lidem pomáhá řešit problém, i když nemá zrovna tu nejlepší kvalitu.

Hledejte příležitosti a učte se

Rolí designéra je vždy najít co nejlepší řešení daného problému tak, aby lidem co nejvíce pomohlo a problém tak byl vyřešen.

Pokud hodnotíte design, snažte se pochopit faktory, rozhodnutí, atp., které k danému řešení vedly. Hledejte v tom příležitost a ponaučení, abyste to udělali lépe. Pro což pokládejte ty správné otázky. Jedině tak totiž dostaneme odpověď na to, zda je řešení dobré nebo špatné. A co je případně potřeba zlepšit.

Osobně také věřím, že pokud byste měli vydat nějaké špatné řešení, je lepší jít od toho. Designér by měl vždy dělat vše pro to, aby výsledek jeho práce byl alespoň trochu dobrý.


Sdílejte článek



Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem Interaction Designer a Digital Product Designer.

Pracuji ve společnosti LMC.