Designérovo myšlení je mnohdy to nejdůležitější

Navrhnout kvalitní řešení není někdy vůbec jednoduché. Vyžaduje to hodně práce a úsilí. A i když budeme znát tisíce různých metod a nástrojů, stejně nemusíme dospět ke skvělému výsledku.

Co jsem o tom tak přemýšlel, vlastně ani žádná knížka nebo kurz nám neřekne, jaké řešení zvolit. Většinou nám ukáže způsob, jak k řešení dojít a jak o něm přemýšlet.

Rozhodně je potřeba nabrat zkušenosti, trochu se „vykreslit“ a dost si toho zažít. Osobně si ale myslím, že samotné přemýšlení hraje klíčovou roli. A například to mé se skládá ze 4 klíčových pilířů – chci pomáhat lidem, neustále hledám nové cesty, nebojím se udělat chybu a neznám slovo nejde.

Chci lidem pomáhat

Když uvažuji nad řešením, vždy hledám způsob, jak lidem co nejvíce pomoct. Například jak jim usnadnit práci a pomoct jim dosáhnout toho, co potřebují. Kolegové se tomu občas zasmějí, já si z toho však nic nedělám (jsem prostě idealista a snílek). Vím, že mi takové uvažování při práci (a mém fungování) hodně pomáhá.

Když mám tedy něco vymyslet a navrhnout, neustále si kladu otázku:

„Jak bychom to mohli udělat, aby to lidem pomohlo a ušetřilo čas, peníze, starosti, atd?“

Tato otázka mě nutí k tomu, abych co nejlépe pochopil, co mám vlastně řešit. A nad řešením určitým způsobem přemýšlel. Takže pokud bych měl například řešit analyzování dat, sešel bych se s analytiky a zjišťoval, co dělají a proč. Například tímto způsobem:

  • Já: V jakém nástroji data analyzujete?
  • Analytik: Používám na to excelovské tabulky.
  • Já: Aha, a co v těch tabulkách děláte?
  • Analytik: Dívám se na trendy a na různé změny.
  • Já: To je zajímavé. Proč tyto informace zjišťujete?
  • Analytik: Abych dal vedení doporučení ohledně byznysu …
  • Já: To je super, díky. Co vedení s vaším doporučením dělá?

Snažil bych se opravdu pochopit, co lidé řeší a čeho se vlastně snaží dosáhnout.

Na základě získaných informací bych se poté zamyslel na řešením, například:

  • Jak můžeme lidem pomoct získat byznysová doporučení? Nešlo by to automaticky?
  • Jak můžeme lidem usnadnit sledování trendů a změn?

Ve výše zmíněném ukázkovém rozhovoru analytik zmínil, že pro analýzu používá Excel. Vzhledem k mému uvažování to pro mě ale nebude impulz k tomu, abych navrhl „nějaké“ tabulky. To je až ta nejzazší možnost – protože už je mají a moc bych jim tedy nepomohl.

Jsem totiž toho názoru, že jako designér bych měl získané informace, empatii, atp. využít k tomu, abych navrhl alespoň nějakou trochu větší inkrementální inovaci a lidem přinesl něco víc.

Tento způsob přemýšlení ale vyžaduje, abych neustále hledal nové cestynebál se věci vyzkoušet. Protože jedině tak dojdu k zajímavým nápadům, ze kterých budu moct vybrat ten nejlepší.

Poznámka: Jsem taky toho názoru, že pokud je řešení dobré a smysluplné, lidé za něj rádi zaplatí. A to právě i v případě, kdy jim nové řešení pomůže víc, než to, které teď mají.

Stále hledám nové cesty

Nejsem zrovna ten typ designéra, který se spokojí s konvenčním řešením nebo si chce významně usnadnit práci. Neustále bloudím ve svých myšlenkách, naslouchám a hledám užitečné a zajímavé informace. A často vycházím ze své komfortní zóny.

Nechci ustrnout v jednom bodě, takže je pro mě důležité, abych se neustále rozvíjel. Protože mi to pomůže dosahovat lepších výsledkůotevírá mi to oči. Proto se například:

  • Neustále vzdělávám.
  • A zkouším nové věci.

A nejen v oblasti designu, ale i všeobecně. (Už od mala se snažím mít široký rozhled.) A když se o něčem zajímavém dozvím, hned se to snažím vyzkoušet.

V LMC se například neustále snažím aplikovat nové metody a znalosti. Před nějakou dobou jsem se začal zajímat o to, jak vznikají návyky a závislosti:

  • Přečetl jsem o tom pár knížek a několik studií.
  • A shlédl jsem o tom nějaké dokumenty.

Shodnou náhod o tom poměrně nedávno Nir Eyal napsal knížku Hooked. Která mě docela zaujala a nakopla k tomu, abych své teoretické znalosti konečně použil v praxi.

Nikdo mě nenaučil, jak něco takového udělat. Nikdo mi k tomu nedal přesný postup. Protože jsem si o tom ale docela hodně přečetl, rozhodl jsem se to zkusit a tento mechanismus použít pro jednu z našich služeb.

Budeme zkoumat, jak to funguje. Hodně se na to těším a mám od toho určité očekávání. Je to zase něco nového, co nás může posunout mnohem dál.

Proto neustále hledám nové způsoby a cesty, jak něco udělat. A vůbec se nezdráhám věci hned vyzkoušet a zjistit, jak to funguje. Takže místo toho, abych hledal překážky, hledám příležitosti.

Nebojím se kroku vedle

Mnohokrát jsem viděl, jak strach a obavy dokáží člověka paralyzovat nebo jej dost významným způsobem v rozhodování zpomalit.

Když mám navrhnout nějaké řešení, dělám samozřejmě vše pro to, aby bylo co nejlepší. Ale stejně počítám s tím, že nemusí správně fungovat a proto se jej snažím například:

  • Několikrát ověřit.
  • Na produkci sledovat a vyhodnocovat.

A když nebude fungovat, chci se o tom co nejrychleji dozvědět a samozřejmě zlepšit.

Přemýšlím nad tím tak, že raději udělám 3 varianty, které v případě potřeby zahodím. Počítám totiž i s tím, že na jejich základě mě může napadnou čtvrtá (dozvím se něco nového, co mi do té doby unikalo).

V LMC jsme například vymysleli nový koncept pro jednu ze služeb. Několikrát jsme jej ověřili a získali užitečné informace a hypotézy. Například, že můžeme zvýšit jednu z našich klíčových metrik až o 20 procentních bodů. Díky čemuž bychom zvýšili hodnotu pro zákazníky a zvedli i obchodní přínos pro firmu.

Je to ale něco nového. A i když jsme jej několikrát prověřili, potřebovali bychom jej pustit volně mezi lidi – a udělat tak pokročilejší experiment. Což bude vyžadovat další investice (ale nijak velké).

Protože se to ale lidem ve firmě hodně líbí a stále není jisté, jak to bude fungovat, snažil jsem se v týmu nastavit správné očekávání:

„Je nutné počítat s tím, že to nevyjde a investice se promarní. Nicméně budeme zjišťovat co a jak, takže se poučíme.“

Odezva byla skvělá a náš šéf byl rozhodně pro se do toho pustit. I za cenu, že to nemusí vyjít a veškerá práce se hodí do koše.

Musím ale říct, že naše práce rozhodně nepřijde vniveč. V rámci experimentu budeme neustále zjišťovat, jak to funguje. Takže když by to nevyšlo, budeme vědět proč. A toho skvěle využijeme pro naší další práci.

Je zde prostě určité riziko. Jenže kdo se bojí něco risknout, ničeho nedosáhne. A já si myslím, že bychom neměli hledat všemožné překážky, ale příležitosti.

Neznám slovo nejde

Abych lidem skutečně pomohl, nenechávám se zbytečně omezovat. Například, že to:

  • Nelze vyrobit.
  • Nebude fungovat.

Protože když chci navrhnout co nejlepší řešení a lidem pomoct, všechno je pro mě možné. (Sami kolegové mnohdy koukají, co sám dokážu naprototypovat.)

Samozřejmě si uvědomuji, že díky tomu mnohdy přinesu nápad, který není vůbec jednoduché vyrobit. Ale můj přístup má své důvody.

Před nějakou dobou jsme se například bavili s Milanem Jasným, ředitelem LMC, o aplikaci Práce za rohem. Sedli jsme si spolu a Milan mi říkal svůj pohled a nápady. Já jsem se mu mimo jiné zmínil o návrzích, které jsme z časových důvodů zatím uklidili do šuplíku.

Jeden se Milanovi docela zalíbil a řekl mi na to něco ve smyslu:

„Je to zajímavý nápad. A i přes to, že to je těžké, měli bychom jej nechat vyrobit. Protože to lidem opravdu pomůže a budeme mít náskok před konkurencí.“

A to je přesně ono.

  • Co když bych se nad možnostmi nezamýšlel a navrhoval jen jednoduché věci, které už někdo typicky bude mít nebo je snadné je udělat?
  • Co když se najde někdo, kdo nápady i přes jejich náročnost nechá vyrobit. A udělá z nich konkurenční výhodu (tzv. game changer, jak mi v GoodData často říkal Radovan Janeček)?

Pokud lidem neukážeme, že je něco možné, tak si daný přínos nemusí uvědomit.

Jedinou překážkou jsou pouze prostředky a naše vůle něco zkusit. A já nechci omezovat kvalitu řešení dříve, než je potřeba, protože:

  • To co umím já neznamená, že to umí někdo jiný.
  • To, že něco neumím já neznamená, že to nejde nebo že to neumí někdo jiný.

Raději nechám na kompetentních lidech, aby nápady zhodnotili, například:

  • Vývojáři – jak náročné to bude vyrobit, udržovat, atp. Ti to budou ve výsledku vyrábět.
  • Product Manager – který zváží potenciál a riziko. On je zodpovědný za hodnotu a investice.

A společně jsme tak vybrali ten nejlepší. Jak z pohledu byznysu, technologie, tak i lidí, pro které to děláme.

Často se stává, že se opravdu některé věci nevyrobí a dají do šuplíku. A místo nich se vyrobí jiná varianta. Protože ale chci lidem pomáhat, je určitě něco lepšího než nic.

Berte design zodpovědně

Být designérem není jen o tom umět šoupat boxíky po obrazovce nebo masturbovat nad vizuální formou. Je to o zodpovědnosti a chuti posouvat náš svět kupředu.

Pokud se budete skutečně zabývat tím, co řešíte, budete naslouchat a zkoušet, výsledky a nápady se dostaví. A čím víc toho do hlavy dostanete, tím více jich bude a tím lépe si vyberete ten nejlepší.

Neměli bychom tedy hledat překážky, proč něco nedělat. Ale hledat příležitost, jak to udělat lépe. I za cenu, že to někdy nevyjde.


Sdílejte článek



Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem Interaction Designer a Digital Product Designer.

Pracuji ve společnosti LMC.