Plán B nám zachránil workshop

V práci jsme přemýšleli o novém jménu pro jednu z našich aplikací. Její současný název v lidech vyvolává špatné očekávání. Jako UX designér jsem s tím chtěl trochu pomoct a zorganizoval jsem pro nás workshop.

Během něj ale nastalo to, co se u „kreativních“ workshopů stává. Nastala taková ta atmosféra, kdy byly cítit roztočené a zapalující se mozkové závity a papíry i přes to zůstávaly prádné. Naštěstí jsem to ale očekával a měl jsem připraven záložní plán, díky kterému jsme vymysleli hromadu nápadů.

Hledáme název produktu

Už nějakou dobu jsem slyšel, že se připravuje změna pojmenování jednoho z našich nástrojů. Lidé, kteří jej používají, několikrát zmínili, že z názvu očekávali něco trochu jiného.

Workshop na toto téma jsem nikdy před tím nedělal. Věřil jsem ale, že s využitím designového procesu budu moct přeci jen alespoň trochu pomoct a přeci jen to zasahuje do oblasti, se kterou bych měl pomáhat. (A kdyby s tím byl problém, mohu jim to minimálně pomoct rozhýbat.)

Vše jsem si tedy hezky připravil, naplánoval, pozval všechny lidi a workshop mohl začít. Měl jsem jasnou agendu, kterou jsem chtěl projít:

  • Shrnout a diskutovat problém s jménem a proč je název produktu důležitý.
  • Dát si na začátek krátké rozehřívací cvičení.
  • Diskutovat smysl produktu s využitím metody Product Pinocchio.
  • Vymyslet název (a nejen jej) s využitím metody Design the Box.
  • Vybrat ty nejslibnější názvy díky hlasování.
  • Dohodnout se na dalších krocích.

Vše hezky probíhalo do doby, než jsme měli kreslit Pinocchia. Na ostatních jsem spatřil mírnou nejistotu a raději jsem tedy metodu za běhu mírně uzpůsobit (zjednodušil) a vše pak šlo hladce.

Problém nastal po přestávce u druhé fáze, kdy jsme měli našeho Pinocchia zabalit do krabice, pojmenovat jej, krabici popsat a zkusit ji prodat. I přes mou veškerou snahu nakopnout „ideování“ jsem viděl v očích kolegu nejistotu, marnost a šrotování v jejich hlavách. Nebyli zvyklí na kreativní sezení, takže jim to dalo docela zabrat.

Nechtěl jsem je ale trápit. Proto jsem po chvilce ticha navrhl, že bychom to udělali společně formou klasického Brainstormingu. Na tvářích se objevily úsměvy, na zem bylo slyšet dopadnout několik kamenů a ze všech stran se na mě začaly valit všemožné (i nemožné) nápady.

Workshop skončil dobře. Kolegové byli spokojení, vymysleli jsme asi 20 jmen s tím, že se 4 budeme dále pracovat. Kdybych neměl připraven záložní plán, věřím, že bychom skončili sotva s jednou namalovanou krabicí.

Z chyb se člověk učí

Za svou dosavadní designérskou kariéru už jsem udělal mnoho workshopů – na různá témata, s naprosto odlišnými lidmi. Dost workshopů se mi ale samozřejmě nepovedlo (některé jsem opravdu podělal) a bohužel jsme skončili, aniž bychom k něčemu došli.

Asi nejhorší bylo, když jsme v jedné státní organizaci dělal workshop na informační architekturu a po chvilce jsme skončili za křiku ředitele, že to není vůbec připravené. (Byl jsem ještě zelenáč, ale neplakal jsem.)

Dnes si na to ale dávám pozor. Při volbě strategie a metod vždy přemýšlím nad tím:

  • Kdo na něm bude.
  • Jaký je jeho cíl.
  • Co má být výstupem (ideálně něco akce schopného a hmatatelného).

Podle toho připravím plán, respektive jich mám raději víc v záloze. Například:

  • Podle typu účastníků počítám s určitou časovou rezervou.
  • Připravím radši víc případných aktivit, mezi kterými můžeme případně „přepnout“.

Počítám s tím, že ne vše může jít hladce a raději mám připravený plán B.

Jak vypadal můj plán na náš pojmenovávací workshop.
Jak vypadal můj plán na náš pojmenovávací workshop.

Zároveň si připravím všechny potřebné taháky, které se nám mohou hodit. V případě našeho „pojmenovávacího“ workshopu jsem například:

  • Připravil vhodné rozehřívací cvičení „hádej značku“.
  • Vytiskl doporučení pro pojmenování produktu.
  • Připravil inspirativní materiály v podobě názvů existujících produktů.

Přeci jen nechci mrhat časem ostatních a workshopem spíš nakopnout a urychlit řešení daného problému.

Workshopy jsou spíš takové stmelovače

Workshopy jsou užitečným nástrojem nejen pro designéry. Během chvilky totiž můžeme dospět od určité problematiky až ke konkrétnímu řešení. Osobně v nich vidím přidanou hodnotu především v tom, že dostanu všechny potřebné lidi do jedné místnosti, rozvířím diskuzi a pomůžu nám být na jedné lodi.

Zároveň bych si troufl říct, že pro lidi, kteří nejsou zvyklí „volně“ a kreativně přemýšlet, jsou workshopy docela náročné. Nemusí ale jít jen o workshopy typu Design Studio, Crazy 8 nebo zmíněné kreslení krabiček. Proto mám vždy připravený plán B, díky kterému ve finále stejně odejdeme se skvělým výsledkem.

Komentáře

Napsat komentář: Rob Zrušit odpověď na komentář