Jak efektivně nastartovat design?

Spousta lidí si myslí, že design je celkem jednoduchá disciplína. Stačí zapojit selský rozum, rozmístit boxíky, prvky nějak pojmenovat, atd. Zase tak jednoduché to není a proto spousta produktů svým designem neuspěje.

O designových přístupech, metodách, procesech, atd. najdete hromadu nejrůznějších materiálů. Zřídka ale najdete rady, jak se vlastně na design připravit a jak začít.

Mám zkušenosti s tím, že špatná příprava a začátek může nakonec vyústit ve zdlouhavé hledání řešení a špatné výsledky. A proto doporučuji nepodceňovat přípravu a vykročit tím správným směrem.

Začít dobrou přípravou

Viděl jsem spoustu designérů, kterým stačí říct „teďka něco nadesignuju“. Velká část z nich ale nedokázala prozkoumat různá řešení a přijít tak s tím nejlepší.

Po týdnech experimentování jsem dospěl k určitému postupu. Který se skládá z několika bodů. A které se často doporučují právě podobné aktivity, například brainstorming.

Na druhou stranu mám ale pocit, že pro menší věci není potřeba velkých příprav. Pro větší celky, koncepty, atp. je ale nepostradatelná. Protože prozkoumat různé nápady a řešení a objektivně tak vybrat to nejlepší je kritické.

A také předpokládám, že jste o problému nasbírali dostatek informací a můžete jej tedy začít řešit. Jak budete problém řešit, samozřejmě se objeví další otázky. Ale mělo by jich být co nejméně.

Pročistit si hlavu

Jak zmiňuje Daniel Kahneman ve své knížce Thinking, Fast and Slow – „… cokoliv, co zabírá pracovní paměť, snižuje schopnost myslet!“.

Proto před řešením složitějších problému na chvilku změním prostředí. Ideálně vyjdu mimo budovu, nadechnu se čerstvého vzduchu, trochu se protáhnu a prohlédnu si okolí. Nejen že si pročistím hlavu, ale také mohu získat trochu inspirace.

Ještě než se vrhnu do samotného řešení a zkoumání problému, sepíši si vše, co s daným problémem souvisí. Například:

  • Jaký problém vlastně řeším.
  • Pro koho daný problém řeším.
  • Známá omezení, například technická.

Díky tomu se mohu soustředit na samotné řešení a nemusím v hlavě držet všechny informace. A když potřebuji, podívám se na soupis a mohu pokračovat dál.

Nejen z toho důvodu jsem si kolem svého „pracovního“ místa vylepil naše persony. A když potřebuji „nasát“ trochu empatie nebo si rychle ověřit některé nápady, stačí se jen podívat vedle sebe.

Být ve správné náladě

Dříve se mi stávalo, že jsem se občas nemohl dopracovat dobrých výsledků. Jindy mi to šlo úplně samo. Nějakou dobu jsem přemýšlel nad příčinou. A začal jsem hledat odpovědi, například literatuře:

A pár dalších knih si ještě hodlám přečíst.

Dost věcí ovlivňuje naše aktuální nálada a stav našich emocí. Například Dan Ariely ve své knize Predictably Irrational mimo jiné popisuje, jak může aktuální vzrušení (pozitivní i negativní) značně ovlivní naše rozhodování a postoje. A proto je lepší rozhodnutí odložit.

Pokud má člověk pozitivní náladu:

  • Dívá se na problém s větším nadhledem.
  • Je více otevřen různým nápadům.
  • Tolik se nezabývá omezením.

A další. Zatímco člověk s negativní náladou:

  • Zabředává hodně do detailů.
  • Není tolik otevřen různým nápadům.

Pro ověření jsem to vyzkoušel na sobě. Navodil jsem si patřičnou náladu – a byl jsem schopen vygenerovat mnohem více řešení a následně z nich vybrat to nejlepší. A to nejen když jsem navrhoval sám, ale i když jsem spolupracoval s někým dalším.

Před každým designem si proto najdu nějaký vtip. Nebo pustím veselé video. Když pak potřebuji vybrat konkrétní řešení, poprosím někoho o kritiku, přečtu si nějaký ne příliš pozitivní článek, atp. A hned se mohu lépe rozhodnout.

Kolaborace – poklad i záhuba

Každý si určitě alespoň jednou zažil, že designové sezení nebyla žádná zábava. Především proto, že někteří účastníci neakceptovali názory ostatních. A to i přes racionální a věcné argumenty.

Lidé jsou různí – mají různou povahu, motivaci, cíle, atp. A právě spolupráce s různými lidmi může značně ovlivnit celé snažení. Například o přístupu designérů jsem se zamýšlel v článku Pozice designéra v produktovém týmu.

Asi nikdo nechce příliš diskutovat s lidmi, kteří nechtějí spolupracovat, akceptovat nápady ostatních, atd. Většinou to ale nejde jinak. Výsledkem je pak negativní nálada nejen v týmu, ale i u samotných lidí. A ti pak bohužel nejsou schopni efektivně pracovat, protože:

  • Řešení se protahuje.
  • Odvedená práce není dostatečně kvalitní.

Jak ale do týmu najít ty nejlepší kolegy? To už spíš na jiné zamyšlení. A proto se omezím na pár vět.

Mé řešení není možná ideální, ale zatím vždy fungovalo. Lidem výše zmíněného typu se prostě vyhýbám. A pokud s nimi musím spolupracovat, snažím se čas s nimi strávený minimalizovat. A raději vše dořeším sám. Protože dokážu dodat lepší výsledky a mnohem rychleji.

Poznámka: vím že to nezní moc týmově. Ale člověk, který se v týmu chová jako kretén, taky není moc týmový hráč. Tak proč si zbytečně otravovat život.

Být schopen designovat kdykoliv

Ne vždy se dá práce naplánovat na nějaký ideální čas, kdy mozek ještě efektivně funguje. Například vyřešit nějaký problém po celodenních diskuzích, workshopech, atp. Člověk se pak v řešení plácá a stejně nakonec práci raději odloží na jindy.

Jenže někdy je potřeba dotáhnout řešení do konce. Dokud „máme v hlavě“ všechny potřebné informace a nápady. Proto je potřeba už předem mozek trochu nakopnout.

Často se říká (například ve zmiňované knize Thinking, Fast and Slow), že nejlépe pomůže glukóza. A oddálí se tak mentální vyčerpání. Proto si, včetně výše zmíněné přípravy, před řešením složitějších problémů dám něco sladkého.

Někomu pomůže káva nebo čaj, někoho ale uspává. Mně pomůže kombinace krátké procházky, sladkosti a výše zmíněné přípravy. Včetně dalších aktivity, které mí pomáhají rozbíjet stereotyp a uvolnit myšlení. Například:

  • Chodím hrát fotbal.
  • Dobrovolně daruji krev.
  • Zajímám se o dění ve světě, atp.

Každý si jistě najde (nebo už našel) svou činnost, díky které bude schopen řešit problém kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek.

Nepodceňujte přípravu!

Jak říkal Thomas Alva Edison o výrobě žárovky: „Neselhal jsem 10000 krát. Našel jsem 10000 způsobů, které nefugují.“ Důležité je nebát se prozkoumat různá řešení – na což ale musí být člověk správně připraven.

A pokud chcete přinášet skutečnou hodnotu a odvádět kvalitní práci, je důležité se soustředit a věnovat veškerou pozornost právě na řešení daného problému. A udělat vše proto, aby byl vyřešen co nejlépe.

Napište mi prosím do komentáře, jak se na řešení problémů připravujete vy. Způsobů je hodně a mě by dost zajímalo, které další jste zkoušeli. A které fungují a nefungují.

Komentáře

  1. Chtěl bych se zeptat, jestli existuje nějaká literatura či internetové články, které by se zabývaly používáním intuice nebo „zdravého selského rozumu“ při návrhu webu nebo designu obecně. Dá se k tomuto tématu něco bližšího najít?

  2. Petr Kovář: Dan Saffer popisuje ve své knize Designing for Interaction několik přístupů k designu. Jedním z nich je třeba právě Genius Design. O tomto přístupu se dá najít dost článků, například:
    http://www.nngroup.com/articles/the-myth-of-the-genius-designer/
    http://www.jnd.org/dn.mss/logic_versus_usage_.html (ve spojení s Activity-Centered Design)

    A určitě půjde najít i další. Docela se toto téma diskutuje :).

  3. Je mi 12 let ale už vím co chci dělat. Chtěl bych designovat auta. Už jsem měl pár nápadů tvaru aut pro různé značky a chtěl jsem jim to poslat (návrh). Nenašel jsem ovšem žádný veřejný ,,chat“ s to určitou automobilkou. Nevíte o nějakém? Nebo kde ji najít?

    • Dobrý den, děkuji za komentář. Nejsem si jist, zda mají automobilky nějaký veřejný chat, určitě ale budou mít nějaký kontakt na svém webu. Neváhal bych tedy a zkusil bych se tam podívat a napsat jim. Třeba se na Vás usměje štěstí a auta budete skutečně navrhovat ;-).

Napsat komentář: Michal Maňák Zrušit odpověď na komentář