Začněte efektivně navrhovat produkty díky skicování

Vždy jsem hledal způsoby, jak být ve své práci efektivní a jak odvádět co nejlepší práci. A proto se snažím neustále získávat nové znalosti a zkušenosti. Hlavně tím, že vše nové zkouším v praxi.

Musím se přiznat, že mi nějaký čas trvalo, než jsem našel efektivní způsob, jak komunikovat s kolegy a jak přinášet různé nápady pro co nejlepší řešení. Opravdu hodně mi s tím pomáhá skicování.

Dá se najít spousta užitečných a skvělých zdrojů, které skicování popisují a představují různé techniky a přístupy. I přes to je to z mého pohledu velice podceňovaná technika, o které panují různé mýty a omyly. A proto jsem se pokusil shrnout své zkušenosti a postřehy.

Proč právě skicování?

Z mého pohledu je skicování hodně opomíjená a nevhodně využívaná technika, která ale při návrhu produktů poskytuje hodně možností. A to i přes to, že je všem designérům je metoda skicování známá a denně jí někteří využívají.

Bohužel si dost lidí myslí, že je to metoda pouze pro kreslení – v našem případě uživatelského rozhraní. Její síla je podle mě v něčem jiném a pokud se správně využívá, designér může dosáhnout mnohem lepších výsledků. Díky skicování totiž můžete mnohem lépe:

  • Přemýšlet nad problémem a jeho řešením.
  • Přijít s různými nápady na řešení.
  • Komunikovat ohledně daného problému.

Mnohokrát jsem slyšel „… já si to ale nedokážu příliš představit“. Pomocí jednoduchých skic jsem rychle načrtl, jak nad problémem a jeho řešením přemýšlím. A lidé to tak mohli vidět a pochopit.

Pro mě je skicování způsobem, jak dát svým myšlenkám a nápadům konkrétní podobu. A udělat si v nich pořádek. Díky čemuž jsem se naučil rychleji přemýšlet.

Při designu jsem viděl už poměrně dost lidí. Ve výsledku přišli pouze s několika nápady, které se od sebe příliš nelišily. Hlavně kvůli tomu, že v hlavě přemýšleli nad možnostmi a v podstatě většinu nápadů zavrhli již v „zárodku“.

Můžete opravdu věřit své intuici, aniž byste daná řešení viděli pohromadě a mohli je tak objektivně zhodnotit? Ať si říkáte cokoliv, nejsem si tím vůbec jist – až příliš často jsem slyšel „… si to moc nedokážu představit.“

Vždy existuje mnoho různých řešení. Jde o to, jak se na problém díváte a jakou představivost máte.
Vždy existuje mnoho různých řešení. Jde o to, jak se na problém díváte a jakou představivost máte.

Skicování je v podstatě metoda „kreslení na papír“. Což nabízí a poskytuje „klidný“ a takřka neomezený prostor, ve kterém se můžete rychle vyjádřit. Papír vám totiž nebude zbytečně zatěžovat mentální kapacitu, například nebudete:

  • Muset přemýšlet nad ovládáním software.
  • Muset bojovat s tendencí piplat detaily.
  • Rušeni okolními vlivy, které jsou na PC (sociální sítě, atp.).

A budete se tak moct plně soustředit na samotné přemýšlení a řešení. (Přečtěte si také článek Proč ke skicování nerad používám vytištěné šablony.)

Od mnoha designérů jsem také slyšel, že je skicování naprosto zbytečné, když si dokáží návrh rozmyslet ve svém oblíbeném programu. Jenže jsem je pak viděl, jak to dělají, například:

  • Hrají si se zbytečnými detaily (což podle mě není zrovna vhodné, viz článek Fenomén jménem detail).
  • Nevyzkouší více odlišných přístupů a variant.

Ve výsledku tak nad prvotními nápady stráví více času.

Představte si skicování (jako součást designového procesu) asi nějak takto:

Jak funguje proces tvorby návrhu řešení – tzv. Laseaův trychtýř
Jak funguje proces tvorby návrhu řešení (tzv. Laseaův trychtýř)
Zdroj: Sketching User Experience od Billa Buxtona

Určitě už jste mnohokrát slyšeli, že je na začátku návrhu řešení přinést co nejvíce nápadů a z nich postupně vybírat ty lepší a redukovat počet až po to nejlepší možné řešení. A abyste toho byli alespoň trochu schopni, obávám se, že to bez znalostí designu moc dobře nejde.

Jak začít

Každá diskuze s někým, kdo se designu nevěnuje naplno, začíná „… já ale neumím dobře kreslit.“ Jenže to není vůbec potřeba. Skicování není forma grafického umění nebo dokonalé a detailní kompozice.

Mimo to – je velice zajímavé, že v „nedesignových“ diskuzích se lidé takto nebrání a jsou schopni problém minuty procházet na whiteboardu.

Osobně jsem si vyzkoušel, že pokud dokážete nakreslit pár geometrických obrazců, dokážete naskicovat cokoliv. A abyste mohli procházet různé nápady na řešení, potřebujete se odnaučit jednu poměrně nepříjemnou věc – vnitřní blokace různým nápadům.

Je potřeba se zbavit ostychu, dosud naučených způsobů a prostě začít kreslit. Cokoliv Vás napadne. Spoustu myšlenek jde zachytit velice jednoduchým způsobem a nestrávíte tím více jak pár minut, maximálně pár desítek.

Základní nástroje pro skicování
Základní „nástroje“ pro skicování

Jediné co budete potřebovat, je několik základních pomůcek:

  • Papír,
  • Obyčejná tužka,
  • Černá, červená a zelená fixa (někdy také modrá).

A všechny tužky mají svůj specifický význam:

  • Obyčejnou tužku používám pro zachycení všech nápadů.
  • Slibné nápady obtahuji černou fixou – typicky v případě, kdy skicu digitálně archivuji nebo sdílím.
  • Pokud si potřebuji sám rozebrat některé nápady, pomocí červené a zelené označuji špatná a slibná „místa“.
  • Modrou nevyužívám příliš často, ale využívám jí k zachycení doplňujících interakcí nebo vysvětlení.

Bill Buxton například v knize Sketching User Experience říká:

„Mít různou sadu tužek pomůže upozadit a zvýraznit různé části skic. Snažte se vyvarovat pera, dokud s ním nemáte zkušenosti – práce s ním není tak lehká pro různé tloušťky čar.“

Absolutně zapomeňte na to, že byste kdy vůbec potřebovali gumu. Naopak – budete potřebovat více papíru a tužek (nebo kvalitní ořezávátko). Cokoliv vás totiž napadne, musíte zaznamenat.

Z vlastní zkušenosti musím říct, že to není vůbec lehké. Mně osobně docela dlouho trvalo, než jsem si tento přístup osvojil. A hlavně ze začátku je potřeba hodně cvičit, především:

  • Cokoliv vás napadne si nakreslit a neztrácet nápady.
  • Zachytit především to nejdůležitější.
  • Být otevřeni různým nápadům.
  • Sdílet i prvotní nápady s ostatními členy „týmu“.

Mně osobně v tom hodně pomohla různá cvičení, které můžete najít například v již zmiňované knize Sketching User Experience od Billa Buxtona.

Proto je opravdu důležité, abyste u sebe měli neustále nějaký kousek papíru (ideálně nějaký „skicák“ nebo blok), do kterého si budete moct cokoliv zaznamenat. Ať už pracovní věci nebo jen vlastní cvičení. Nikdy totiž nevíte, kdy dostanete nějaký nápad.

A také jak říká Bill Buxton ve své knize:

„Designeři často mají zaplněné skicáky za leta kreslení. Nikdy totiž nevíte, kdy se bude hodit některý starý nápad.“
V podstatě skicuji kdykoliv. Hlavně díky tomu, že mám po ruce neustále skicák.
V podstatě skicuji kdykoliv. Hlavně díky tomu, že mám po ruce neustále skicák.

Řekl bych, že v podstatě skicuji neustále – pokud tedy zrovna nespím.

Opravdu se mi líbí ta jednoduchost, se kterou mohu nápady zachycovat. A protože sebou neustále nosím nějaký skicák, mohu nápady i snadno uchovávat a archivovat. A kdykoliv se k některému z nich vrátit.

Důležité je zachytit hlavní myšlenku a popsat vše ostatní, co se nevejde. Bude se to hodit později.
Důležité je zachytit hlavní myšlenku a popsat vše ostatní, co se nevejde. Bude se to hodit později.

Nejde však o pouhou archivaci obrázků. Ale také rozhodnutí, která k nim vedla nebo proč jsem některý nápad vybral jako ten nejlepší. Takové informace můžete ke skicám velice snadno doplnit.

Protože často může mít zkreslení zpětného pohledu škodlivý účinek na hodnocení minulých rozhodnutí. Což vede k tomu, abyste hodnotili kvalitu rozhodnutí nikoliv podle toho, zda byl rozhodovací proces správný, ale podle toho, zda výsledek rozhodnutí byl nakonec dobrý nebo špatný.

Bohužel má dost lidí tendence vyčítat správná rozhodnutí, která dopadla špatně. A zároveň jim „po bitvě“ přisuzovat málo ocenění za úspěšný vývoj, ke kterému došlo.

Jak říká Daniel Kahneman ve své knize Thinking, Fast and Slow:

„Tendence revidovat historii svých vlastních názorů ve světle toho, co se skutečně stalo, produkuje u člověka výraznou kognitivní iluzi.“

Nejen z těchto důvodů si ke každé skice poznamenám:

  • Zevrubný popis řešeného problému,
  • Cíl řešení,
  • Pro koho daný problém řeším.
  • Proč mi některé nápady připadají dobré nebo špatně.

Společně s konceptem, interakcemi a anotacemi tak mám poznamenaný komplexní obrázek nápadů k danému řešení.

Řekl bych, že je to v podstatě vše důležité, co potřebujete vědět, abyste mohli začít efektivně skicovat. Věřím totiž, že tužku umí vzít do ruky každý a Vám nic nebrání, abyste mohli začít cvičit a zlepšovat tuto „dovednost“.

Přiznávám, tak jednoduché to zase není. Určitě se Vám totiž občas stane, že opravdu nevíte, odkud začít. Problém může být v tom, že nemáte řešeném problému, dostatek informací a proto nemůžete najít startovací bod. Někdy ale může být problém trochu někde jinde.

Ne vždy to jde snadno

Během své praxe jsem zažil mnoho zajímavých situací, ve kterých nebylo vůbec snadné něco vymyslet. A při designových workshopech a sezeních jsem viděl, že se s tím potýká hodně lidí.

Z mého pohledu je ze strany designérů velice podceňována a opomíjena příprava. Někdy si totiž opravdu nestačí říct „… tak a teď půjdeme něco nadesignovat.“ Nebo alespoň mně ne.

Protože chci svou práci dělat pořádně a přinášet inovativní nápady, strávil jsem několik měsíců studiem a experimentováním, jak toho dosáhnout. A identifikoval jsem dva důležité faktory:

  • Je nutné se soustředit – pro nalezení kvalitního řešení není možné v hlavě držet příliš informací.
  • Je potřeba být v určitém „emočním“ rozpoložení.

S „čistou“ hlavou to jde lépe

Řešení problémů je poměrně sofistikovaná činnost, která vyžaduje hodně mentální kapacity. Jak říká Daniel Kahneman ve své knize Thinking, Fast and Slow:

„… cokoliv, co zabírá pracovní paměť, snižuje schopnost myslet!“

Už v začátcích své designérské kariéry jsem se tedy snažil z hlavy dostat všechny informace, které jsem v danou situaci nepotřeboval držet, například jsem si někam bokem napsal:

  • Co za problém řeším,
  • Kdo bude uživatelem řešení,
  • Jaká jsou omezení.

Vypisoval jsem především ty informace, na které jsem se potřeboval později odkázat, abych mohl nápady zhodnotit.

Je to také jeden z důvodů, proč si před každým designem chodím pročistit hlavu – třeba ven na čerstvý vzduch. A nebo se jen tak projdu po kanceláři, abych změnil trochu prostředí a rozbil každodenní rutinu.

Také jsem v několika knihách četl o tom, že například glukóza pomáhá odbourat a oddálit mentální vyčerpání a také prodloužit „vůli“ něco udělat. Samozřejmě jsem to vyzkoušel. I když ne přímo s glukózou. Ale někdy mi skutečně pomůže, pokud si dám nějakou sladkost.

Nalaďte se do správné nálady

Velkou důležitost hraje také správná nálada. A ze svých zkušeností říkám, že je potřeba se na design potřeba správně naladit. Ale v různých případech se hodí být pozitivně i méně pozitivně (lehce negativně) naladěn.

Určitě jste si sami párkrát zažili, že negativní nálada – například v kanceláři – zrovna nikomu nepomohla. Především v jakékoliv kreativní činnosti.

V literatuře jsem hledal, jakým způsobem může nálada – nebo emoční rozpoložení – ovlivnit rozhodování nebo schopnost přemýšlet. Například v knize Emotional Design od Dona Normana jsem našel, že:

  • Pozitivní nálada umožní vidět problém více z nadhledu, nezabývá se tolik omezením, atp. Proto je vhodná pro brainstorming a kreativní myšlení.
  • Negativní nálada člověka „nutí“ více zabředávání do detailů, více řešit a diskutovat omezení. A proto je v podstatě vhodná pro rozhodování.

Samozřejmě jsem s různým náladovým rozpoložením experimentoval. A celkem mi vyhovuje, pokud si před designem pustím například nějaké vtipné video.

Bohužel dost negativním faktorem může být i další osoba (nebo skupina), se kterou na nápadech přímo spolupracujete. A určitě nebudu jediný, kdo si s někým prostě nesedl a špatně se mu s ním z různých důvodů spolupracovalo.

Každému totiž vyhovuje jiný styl a při společných sezeních se tento fakt často nerespektuje. A pokud s takovými lidmi musím spolupracovat, snažím se o to co nejmíně. Někdy třeba raději problém začnu řešit sám a jen si nechám dát zpětnou vazbu.

Zatím jsem nepřišel na lepší řešení, které by mi spolupráci usnadnilo. Možná je to tím, jaký jsem a Vy s tím problém mít nemusíte.

Různé přístupy

Jak jsem se již zmínil, dost lidí si pod termínem „skica“ představuje něco jiného. I někteří veteráni designu se neshodnou, co ještě skica je a co už ne. Shodnou se ale na hlavní podstatě – zachycení myšlenky a jejím správném odvyprávění.

Proto není potřeba dokonale nakreslit a zachytit všechny detaily – nejdůležitější je zachytit klíčovou podstatu. A prozkoumat problém s různých úhlů.

Jak říká Bill Buxton ve své knize:

„Skici nemusí být hezké, překrásné nebo pro všechny okamžitě pochopitelné. Nicméně, měli byste být schopni vysvětlit své skici a nápady, když se vás na ně kdokoliv zeptá.“
Nejslibnější nápady zvýrazňuji – hodí se to v případě, kdy se k nim z nějakého důvodu musím vrátit.
Nejslibnější nápady zvýrazňuji – hodí se to v případě, kdy se k nim z nějakého důvodu musím vrátit.

Jak jsem již říkal v úvodu článku, nemusíte být umělci. A proto se držím těchto několika zásad:

  • Moc se s tím nepářu a kreslím to nejdůležitější – detailům se mohu věnovat později.
  • Generuji nápady, které pak postupně využívám jako inspiraci pro další. A ze který pak detailně zkoumám ty nejslibnější.
  • Anotace a poznámky píšu stručně a výstižně.

Nejdůležitější je tedy nakreslit co nejvíce nápadů, například jak popisuji v článku Jak vytvořit dobré designové koncepty. A kritické je nebránit a neomezovat svou představivost! A během skicování zaznamenat co nejvíce informací a popisovat vše, co se nevejde.

Nejsem si jist, jestli je potřeba nějak příliš rozebírat samotnou formu a jak by měly skici vypadat. Je to v podstatě na stylu každého designéra. Důležité ale je, že pokud budete skici někomu ukazovat – měli byste snadno nápady vysvětlit a lidé by je měli snadno pochopit.

V podstatě se také snažím nápady procházet co nejrychleji. Cokoliv detailnějšího je často rychlejší projít digitálně. Například pro mě je podrobnější popisky a texty rychlejší psát na počítači – například kvůli zkracování, významu, atp.

Základní tvar pro skicování – čára, kruh, čtverec, trojúhelník a vlnovka
Pokud zvládnete nakreslit čáru, kruh a dalších pár tvarů, můžete v pohodě nakreslit cokoliv.

V podstatě opravdu stačí, pokud zvládnete nakreslit základní tvary. Snažte se zapojit svou představivost, vidět problém z různých úhlů a snažte se o jednoduchost.

Já při skicování postupuji tak, že se zamyslím nad celkovou koncepcí:

  • Jak má začít interakce s produktem.
  • S čím vším dalším budou lidé interagovat.
  • Čím a jak bude interakce končit.

Tedy v podstatě to, jak by měl produkt fungovat, vypadat a působit. Aby jej lidé byli schopni použít. A postupně jednotlivé části rozkresluji.

Nápady na to, jak by lidé mohli spustit nahrávání dat.
Nápady na to, jak by lidé mohli „spustit“ nahrávání dat.

Nápady jsem se ale naučil nechat uležet. A snažím se tuto fázi zavírat co nejpozději. Protože i později dostávám zajímavé nápady.

Jak si vyjasňuji jednotlivé části a vybírám zajímavé nápady, dostávám se do stavu, kdy postupně začínám rozkreslovat i některé detaily, které zasazuji do promyšleného funkčního konceptu.

Detaily řeším postupně – záleží na tom, jak daleko a v jaké fázi jsem.
Detaily řeším postupně – záleží na tom, jak daleko a v jaké fázi jsem.

Věřím, že díky tomu mám podrobně promyšlenou většinu návrhů. A nic mi nebrání v tom, abych návrhy postupně ověřoval a dotahoval více do detailu a mohl je tak předat do vývoje.

Nebojte se začít

Pod skicováním si každý představuje něco jiného a různě tuto metodu využívá. Jinak budete postupovat, pokud budete přemýšlet nad formou a tvarem loga, než když byste potřebovali získat pohled na koncepci produktu a jeho fungování. I já jí využívám různě – podle toho, co potřebuji řešit a s kým.

Nicméně nejdůležitější je potřeba metodu začít co nejvíce využívat a cvičit. Jedině tak se naučíte efektivně vizuálně přemýšlet a komunikovat. A získávat různé nápady a z nich poté vybírat ty nejlepší.

Bohužel jsem viděl dost lidí, jak nad řešením přemýšlí „na prázdno“ – pozorovali téměř prázdný papír a topili se ve vlastních myšlenkách. Nebojte se nápady dávat na papír. Pokud máte touhu cokoliv nakreslit, neváhejte a začněte hned. Je totiž určitě nesporně lepší dát myšlenkám konkrétní podobu, než jé donekonečna prohánět hlavou.

Určitě mi se skicováním vedle cvičení pomohla literatura. Proto bych doporučil přečíst několik skvělých knih, které Vám se skicováním pomůžou. Tedy například:

Určitě se nebojte začít. Čím dřív překonáte prvotní ostych a začnete „sypat“ jeden nápad za druhým, budou výsledky vaší práce mnohem lepší. A pokud Vám to nejde, zkuste se zpět vrátit k získání informací o problému – třeba Vám to pak půjde líp.


Sdílejte článek



Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem Interaction Designer a Digital Product Designer.

Pracuji ve společnosti LMC.