Vytěžme z obav kolegů příležitost na zajímavé nápady

Jako designéři naše návrhy velice často s někým diskutujeme. A setkáváme s obavami ostatních, že návrh nebude fungovat, že lidé danou věc nepochopí, budou s tím mít problém, atp.

Musím se přiznat, že jsem se s tím dlouho neuměl vypořádat. A bral jsem to jako překážku, přes kterou jsem se mnohdy nedokázal přenést.

Dnes mě ale těší, když někdo v mém návrhu najde „skulinku“ a zmíní konkrétní připomínku. Je to totiž skvělá příležitost, ze které se mohu poučit a odnést si něco na zamyšlení. Díky čemuž mohu zlepšit nejen své schopnosti, ale i výslednou kvalitu návrhů.

Designové diskuze

Co tak v paměti procházím, nevzpomínám si na žádný projekt, během kterého bych s dalšími lidmi nediskutoval připravené návrhy. A vzpomínám si pouze na hrstku, u kterých jsem návrh nemusel příliš vysvětlovat nebo zdlouhavě „obhajovat”.

Z mého pohledu je dobře, že se lidé o design zajímají a že se k němu vyjadřují. Potkáváme se s ním každý den a do značné míry ovlivňuje náš život. Takže lidé chtějí zmínit své myšlenky, nápady a případné obavy z následků.

Všichni chceme to nejlepší řešení, ale ne všichni se na design dokážeme dívat tím správným pohledem (chce to jen trochu tréninku). A všichni do návrhu promítáme svou osobnost, přemýšlení a své cíle.

Řekl bych tedy, že se musíme smířit s tím, že do naší práce budou lidé „kecat”. A spíš než jako překážku bych to bral jako příležitost, díky které můžeme získat užitečnou zpětnou vazbu a další zajímavé nápady na řešení.

Co když …

Jsem zastáncem otevřeného a pozitivního náhledu na design. Snažím se najít a zkoušet různé nápady a hledat to nejlepší řešení. Takže komplikace a překážky odkládám na později.

Když jsem s někým návrhy diskutoval, vždy se objevil někdo s opačným pohledem nebo tzv. „ďáblův advokát“ (například viz The Ten Faces of Innovation od Toma Kellyho z IDEO). Takže jsme se bavili spíš o problémech a obavách.

V LMC jsme nedávno navrhoval vylepšení jednoho z našich produktů. Měl jsem několik variant, které jsem představil našemu týmu a zmínil jsem:

  • Proč bychom to tak měli udělat – co tím lidé získají.
  • Co nám dané zlepšení přinese.

Společně jsme se nad tím zamysleli a získal jsem tuto reakci:

„Lidé se budou bát, že o to přijdou. Že už to pak nenajdou. Nechme to radši tak, jak to je.“

Tým se mi nepodařilo zcela přesvědčit. Zpětnou vazbu jsem tedy vzal jako příležitost k zamyšlení a zeptal jsem se:

„A co můžeme udělat pro to, aby se lidé nebáli, že o to přijdou?“

Připravil jsem tedy další možná řešení. Naprototypoval jsem je a od lidí jsme získali konkrétní zpětnou vazbu. Fungovalo to a naše obavy se nepotvrdily. Takže jsme se nakonec rozhodli, že nové řešení necháme vyrobit.

Pro mě je každý nápad nebo myšlenka velice důležitá a užitečná. Neberu to jako překážku, ale jako příležitost. Věřím totiž, že spojením různých pohledů přijdeme na zajímavé nápady.

Berme to jako příležitost

Podle mě vůbec nedává smysl, abychom se před zpětnou vazbou zavírali a nebo s ní bojovali. Většinou nás to spolkne a práce nás pak přestane bavit (zažil jsem to mnohokrát). Takže pokud někdo zmíní nějaké obavy, podívejme se na to jeho očima. A položme si otázku:

„Co mohu udělat pro to, aby takové obavy neměl? Nejsou náhodou oprávněné?“

A zkusme se nad naším návrhem zamyslet a vytvořil další variantu. Kterou – stejně jako ostatní – prověříme a ujistíme se, že se nebudou lidé s daným problém potýkat.

Osobně nevidím nic špatného na tom, že někdo do návrhu přinese další pohled – právě naopak. Nejen že jej zapojíme do procesu, ale můžeme díky tomu získat další nápady a ve výsledku i lepší řešení.


Sdílejte článek



Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem Interaction Designer a Digital Product Designer.

Pracuji ve společnosti LMC.