Pomalu se blíží čas, kdy spustíme jeden z našich větších experimentů, kterému jsme se v poslední době hodně věnovali a od kterého si toho celkem dost slibujeme (včetně toho, že nemusí dopadnout dobře).
Abychom ale mohli experiment spustit, potřebujeme pokročilý prototyp, který musíme vyvinout. Proto jsme společně na dva dny vyjeli mimo kanceláře a celý tým jsme na prototypu intenzivně pracovali.
Nejen že jsme díky tomu prototyp téměř celý vytvořili, ale také jsme našli shodu nad tím, proč to vlastně celé děláme a čeho chceme dosáhnout. Což nám dnes opravdu pomáhá.
Spolu mimo kancelář
Jako tým spolu musíme spolupracovat vzdáleně, protože sedíme v Praze a v Brně. Sice jsme neustále v kontaktu přes email, Slack nebo Skype, občas nám to ale trochu skřípe. (Naštěstí se ale neustále učíme, jak spolu na dálku fungovat.)
Před nějakou dobou jsme začali pracovat na novém konceptu, od kterého si slibujeme poměrně velké zlepšení našich klíčových metrik – a tedy vyšší hodnoty pro naše zákazníky. I když jsme udělali několik kol testování, potřebujeme naše hypotézy ověřit v reálném prostředí.
Proto jsme se rozhodli udělat větší experiment a:
- Udělat funkční prototyp.
- Dát jej do několika firem.
- Po určité době přínos vyhodnotit.
Potřebujeme, aby prototyp fungoval jako skutečný produkt. Takže jej potřebujeme naprogramovat. Což ale vyžaduje trochu více času.
Abychom tedy nemarnili čas, Tomáš, náš Product Manager, zařídil společné místo pro celý tým – na dva dny rezervoval penzión na Vysočině, kde bychom na prototypu společně pracovali.
Na našem výjezdu jsem – vedle toho, že budeme všichni na jedno místě – viděl ještě několik dalších výhod, například že budeme:
- Mít prostor se soustředit na jednu věc.
- Změníme prostředí a dostaneme „svěží vítr“ do plachet.
Jistě každý ví, že změna prostředí pomůže našemu myšlení. Mně samotnému se to kolikrát potvrdilo a proto mám podobné seance v oblibě. (A během našeho výjezdu nám to taky pomohlo.)
Během výjezdu jsme se nechtěli nijak „ulejvat“ od práce. Naopak jsme očekávali, že ty dva dny budeme na prototypu hodně intenzivně pracovat.
Všichni jsme přiložili ruku k dílu
Na výjezd jsme nakonec vyjeli ve větším složení, než Tomáš původně plánoval. Já jsem totiž chtěl, aby se zúčastnil každý, kdo se alespoň trochu na konceptu podílel. A kdo by nám tedy pomohl i s prototypem.
Nakonec jsme tedy vyjeli ve složení:
- 2 Vývojářů,
- 1 Product Manager,
- 2 Výzkumnice,
- 2 Designéři.
A to včetně našich dvou stážistů, kteří se mohli přímo zapojit a vidět, jak podobné seance fungují.
K takovém počtu jsme měli ale jasný důvod. Co si tak vzpomínám, od začátku jsme se do tvorby nového konceptu víceméně všichni zapojovali. Například:
- Koncept jsem vykopl jako nový možný způsob řešení a od raných fázích jsme jej diskutovali.
- Celý tým sledoval testování, během kterých jsme s Ivčou, naší výzkumnicí, koncept ověřovali.
- S vývojáři jsme udělali Discovery na co nejjednodušší prototyp, pomocí kterého bychom experiment provedli.
Protože ale máme různé role a věnujeme se různým činnostem, informace nám v hlavě jinak utkvěly. Takže jsme potřebovali co nejsnáze:
- Všechny získané informace z dosavadního výzkumu shrnout a předat ostatním.
- Projít a finalizovat naše koncepty a myšlenky.
A díky tomu vývoj prototypu nakopnout.
Den první
První den jsme tedy začali tím, že jsme si zrekapitulovali vše, co jsme doposud vytvořili a zjistili. S Ivčou jsme tedy například:
- Ukázali a popsali poslední iteraci prototypu.
- Shrnuli zjištění z testování.
- Zmínili případná rizika a problematické body.
Společně jsme se pak problematickými místy prototypu. A dali dohromady návrh řešení, díky kterým jsme koncept pro experiment finalizovali.
Abychom během výjezdu využili naše síly co nejlépe, rozdělili jsme si jednotlivé úkoly:
- Vývojáři s Produkťákem začali programovat základní aplikační logiku.
- Zbytek jsme začali promýšlet a ladit detaily v návrzích.
Bez přestávek na jídlo a krátké procházky jsme pracovali nějakých 14 hodin. Odvedli jsme opravdu velký kus práce a těšili se na to, až vše druhý den zakončíme.
Den druhý
Po pár hodinách spánku jsme se opět pustili do práce. Měli jsme toho před sebou ještě poměrně hodně.
Po rychlé rekapitulaci prvního dne a ukázce, co již máme hotové, jsme si opět vzali jednotlivé úkoly:
- Vývojáři dále programovali.
- Ivča s Markétou, naše výzkumnice, rozmýšleli a upravovaly textace.
- Já s Ondrou jsme ladili zbývající detaily návrhů a trochu jsme pomohli s kódováním a JavaScriptem.
Abychom načerpali novou energii před závěrečným „finišem“, šli jsme se projít okolní krajinou. A poté věnovali ještě další 2 hodiny závěrečným pracím.
Bylo to náročné, ale výsledek stál za to. Kluci programátoři nám před odjezdem ukázali funkční kostru prototypu (který dnes dokončujeme). A nejen že jsme za dva dny vytvořili téměř celý prototyp a spoustu věcí zjednodušili. Ale zároveň jsme našli shodu nad tím, proč to celé děláme a čeho chceme dosáhnout.
Jsme na jedné lodi
Práce designérů nespočívá jen v „kreslení boxíků“, které předáme do výroby. Podle mě je role designéra mnohem víc (zamyslel jsem se o tom například v článku Pozice designéra v produktovém týmu).
Proto jsem měl radost, že jsme díky výjezdu vytvořili téměř celý prototyp, ale také jsme dnes na jedné lodi a vše se nám mnohem lépe řeší. Což podpořil komentář Honzy, našeho hlavního vývojáře:
„Za sebe musím říct, že mi za ty dva dny celý ten koncept začíná dávat čím dál větší smysl a těším se, až budeme mít hotovo a zkusíme to u klienta. Díky všem za spolupráci!“
Výjezd tedy beru jako veleúspěšný. A jsem opravdu rád za to, co se nám společně podařilo udělat.
Pomalu přípravu experimentu dokončujeme všichni se už těšíme, až to celé koncem prvního čtvrtletí rozjedeme. A zjistíme, zda to celé dává smysl nebo ne.
Když bych si měl dnes vybrat, jak na dalším větším experimentu spolupracovat, určitě bych se nerozmýšlel a zvolil bych stejný přístup. Jako tým máme mnohem větší dynamiku, jsme na jedné lodi a kopeme za stejnou věc. Snad nic lepšího si nemůžeme přát.
Budujte dynamiku a shodu ve svém týmu
Pro designéra není nic horšího, když ho jeho produktový tým nerespektuje. I já sám jsem si zažil, co to může způsobit. A často je zatím jen „malicherný“ důvod – nespolupráce.
Potvrdilo se mi mockrát, že se jako designéři musíme zajímat o lidi kolem sebe, snažit se jim pomoct a brát je jako skutečné parťáky. Nikdo nechce být jen lopata, která bezhlavě zpracovává úkoly, které si někdo vymyslel.
Mnohokrát se mi vyplatilo, že jsem do návrhu zapojil své kolegy. Například stačilo ukázat možné varianty a společně návrhy dotáhnout. Což probíhalo i na našem výjezdu.
Pokud budeme fungovat jako skutečný tým, budeme budovat porozumění, otevřenost a snahu po spolupráci, nejen že nás bude práce víc bavit, ale díky shodě budeme i efektivnější a výsledky kvalitnější. Z čehož budou ve výsledku těžit lidé, pro které to děláme.