Jak mi kreslení na zeď pomáhá s návrhem řešení

Vždy když mám cokoliv navrhnout, začnu své myšlenky zachycovat na papír. Skicování se totiž pro mě stalo klíčovou technikou, kterou využívám pro zpracování návrhů řešení, ale především jako nástroj pro přemýšlení.

Sedět u stolu a kreslit na papír je pro mě ale mnohdy limitující. Nejen že se pohybuji v omezeném prostoru, ale také se mi od myšlenek dává hůře odstup. A ani spolupráce s dalšími lidmi mnohdy není úplně ideální.

V LMC pro své myšlenky aktivně využívám jednu ze zdí v prostorech kanceláře. Mohu na ní cokoliv nakreslit a velice snadno zapojit kolegy. Takže můžeme přinést více možných nápadů a ohledně řešení se lépe domluvit.

Vizuální přemýšlení mi mnohé usnadnilo

Jako designér neřeším jen to, jak bude vypadat uživatelské rozhraní produktu. Je toho mnohem více, například:

  • Jak bude produkt nebo služba fungovat.
  • Pro koho dané věci řešíme.
  • Jak to celé zapadá do vize společnosti.

A tak dále.

S kolegou Kubou Česákem jsme rozmýšleli, jak by mohl fungovat onboarding v rámci jedné služby LMC.
S kolegou Kubou Česákem jsme rozmýšleli, jak by mohl fungovat onboarding v rámci jedné služby LMC.

Nerad si věci nechávám v hlavě nebo v neurčité formě – a hůř se v tom poté orientovat. Rád dávám myšlenkám konkrétní formu a rád je spojuji. Díky čemuž je poté mohu dobře komunikovat ostatním.

Když mám například přinést nějaké nápady na řešení, rád si věci rozkreslím a prozkoumám – typicky v podobě modelů, diagramů, atp. K čemuž se mi skicování opravdu hodí.

Za tu dobu, co se designu věnuji, jsem si techniku skicování osvojil a našel způsob, jak být efektivní. A nestydím za to, že mé tahy tužkou nejsou dokonalé a mnohdy hůře čitelné i pro mě samotného. Nejsem totiž umělec, ale designér. A náplní mé práce není dělat překrásné věci, ale navrhovat, jak by měly věci měli fungovat, aby lidem přinesly konkrétní hodnotu a uspokojení.

Skicování je pro mě nástroj, který mi pomáhá věci promyslet a dokončit. A kreslicí zeď mi s tím skvěle pomáhá.

Potřebuji odstup

Když mám něco vymyslet, automaticky vytahuji tužku a papír, na který své myšlenky zachytávám. A to ať už jsem v kanceláři, doma a nebo někde na cestách.

Většinu věcí ale stejně rozmýšlím v práci. A za svým stolem se mnohdy cítím trochu „stísněný“ a potřebuji si dát od myšlenek trochu odstup – podívat se na všechny najednou a trochu nad nimi popřemýšlet.

Kolikrát jsem zkoušel všechny naskicované nápady rozložit na stůl nebo je vylepit na zeď. Ale nebylo to ono – stále tomu něco chybělo. Pomohlo mi totiž, pokud jsem je mohl na zeď rovnou kreslit a trochu se u toho hýbat se, občas poodstoupit, atp. – tedy trochu rozběhnout krevní oběh.

Na druhou stranu ale u zdi nepotřebuji a kreslit neustále. Za stolem mi to taky jde. Jen se mi mimo stůl mnohdy mnohem lépe dýchá a mnohem lépe zapojím kolegy, než když mi koukají přes rameno.

Chci zapojit ostatní

Jednou z důležitých součástí designu pro mě je možnost úzké spolupráce s kolegy. Chci totiž co nejrychleji získat zpětnou vazbu, ale také s kolegy budovat důvěru a porozumění. A získat další zajímavé nápady.

S Petrem Šolínem, vizuálním designérem, jsme společně rozmýšleli flow pro mobilní aplikaci.
S Petrem Šolínem, vizuálním designérem, jsme společně rozmýšleli flow pro mobilní aplikaci.

Jsem té povahy, že na nic nečekám a pokud něco potřebuji, tak si o to sám řeknu. Takže když jsem před Vánocemi například potřeboval dořešit zamýšlený koncept pro službu Jobote, do rozmýšlení jsem zapojil další kolegy, například:

  • Výzkumnici,
  • Designéra souvisejícího produktu,
  • Vizuálního Designéra.

A samozřejmě i zbytek produktového týmu.

Vzal jsem je k naší „kreslicí zdi”, kde jsme koncept společně rozmýšleli pro další kroky, které měli v rámci experimentu následovat. Společně jsme na zeď kreslili a rozmýšleli, jak by to celé mohlo fungovat. A jaká jsou případná rizika, možnosti, atp.

Na naší kreslicí zdi jsme společně promýšleli různé možnosti pro řešení nového konceptu.
Na naší kreslicí zdi jsme společně promýšleli různé možnosti pro řešení nového konceptu.

Nejen že jsme dokázali vše dokázali promyslet mnohem rychleji, ale vše jsme si hned vyříkali a shodli se na tom. A například Petr, náš visuální designér, tak mnohem lépe znal náš záměr pro grafiku, kterou měl vytvářet.

Pro koncept jsme také s předstihem naplánovali testování použitelnosti, abychom předešli případným problémům. Když jsme tedy od prvních účastníků získali zpětnou vazbu, s Ivčou a Markétou, našima výzkumnicema, jsme si k návrhům na zdi sedli a udělali jsme ještě dostatečné úpravy, které jsme zároveň hned prověřili.

Díky tomu jsme hodně rychle dokončili zamýšlený koncept a mohli jsme začít s přípravou experimentu. (Což už je ale zase na jiný článek.) A vlastně nám k tomu hodně dobře posloužil „pouze“ vylepený papír na zdi.

Není potřeba luxusní ateliér

Docela dlouho jsem měl představu, že jako designéři budeme mít k dispozici místnost, která nám bude složit jako studio – tedy ve které budeme moct cokoliv vyvěsit, nakreslit a chodit do ní rozjímat a přemýšlet.

Vždy se mi totiž líbilo číst o tom, jak to v některých firmách funguje – že designéři využívají dedikovanou místnost pro své nápady, podporu kreativity a empatie.

Pamatuji si, jak jsme k tomu tenkrát přistoupili v Dobrém webu. Ve vlastním Usability Labu jsme pro jeden z projektů vše potřebné rozkreslili na stěny – od cílové skupiny až po detailní scénáře.

V Dobrém webu jsme pro jeden z projektů využili stěny v Usability Labu na všechny naše nápady a myšlenky.
V Dobrém webu jsme pro jeden z projektů využili stěny v Usability Labu na všechny naše nápady a myšlenky.

A nebo jak jsme to dělali v GoodData:

  • Vyblokovali jednu ze zasedacích místností (nazývali jsme jí Design War Room) a kolegové v ní většinu času rozmýšleli novou generaci analytických dashboardů.
  • V prostorech PM&UX kanceláře jsme jednu stěnu nechali vymalovat speciálním nátěrem na kreslení.
  • Opravdu hodně jsme využívali whiteboardy, které byly snad v každé místnosti.

Když jsem přišel do LMC, s Vláďou Kalinayem jsem se o podobném „nastavení“ také bavil. Místností ale nebylo dost a museli jsme tedy najít jinou cestu. Proto Vláďa navrhl, že bychom mohli vyzkoušet volné stěny na chodbě a nalepit na ní velkoformátový papír.

V LMC si na zeď lepím papíry, na které mohu kdykoliv cokoliv rozkreslit.
V LMC si na zeď lepím papíry, na které mohu kdykoliv cokoliv rozkreslit.

Po déle jak čtvrt roce mohu říct, že nám to bohatě stačí. Nikdo nám práci samozřejmě „neničí“ a nezaznamenal jsem, že by někomu vadilo, že na chodbě stojíme a mnohdy hromadně diskutujeme. Naopak – kolikrát se kolegové chtěli sami od sebe přidat a já jsem za to moc rád.

Vlastní místnost by byla samozřejmě skvělá. Byl by to takový menší ateliér, kde bychom měli vše potřebné. A klidně bychom tam mohli mít vše, co souvisí s tím, co řešíme. Ale není to vůbec potřeba a stačí mít zeď s papírem než nic.

Dejte svému myšlení prostor

Chci dělat věci pořádně a mám rád rozhled. Než abych se krčil někde u stolu a snažil se vše vymyslet sám, raději dám své myšlenky na odiv a zapojím ostatní. Nejen že tak rychleji získám zpětnou vazbu a další nápady, ale lépe tak buduji shodu a porozumění.

Kreslicí zdi mi v tom opravdu hodně pomáhají. Mohu volně přemýšlet nad tím, co potřebuji. A velice snadno zapojit ostatní kolegy, kteří mi dají jiný pohled a pomohou mi návrhy posunout.

Jestli chcete svou práci dělat pořádně, na nic nečekejte a také si nadějte prostor, kde budete moct volně přemýšlet a zapojovat své kolegy. Nejen že získáte více důvěry a porozumění od kolegů, ale také získáte více nápadů. A ve výsledku se vám bude lépe pracovat a samotné návrhy budou mnohem lepší.


Sdílejte článek



Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem Interaction Designer a Digital Product Designer.

Pracuji ve společnosti LMC.