Design musíme chápat jako součást byznysu

Když jsem s designem začínal, měl jsem jasnou představu o tom, jak se to dělá. Představoval jsem si, že budu navrhovat perfektní řešení, které se bude všem líbit a hned se bude vyrábět.

Jenže záhy jsem zjistil, že to takhle nefunguje. Design jsem musel ostatním vysvětlit a vlastně jej prodat. Nechápal jsem, proč bych to měl dělat, neviděl jsem v tom smysl – vždyť přece přinesu lepší výsledky.

Dnes se na to dívám jako na běžnou součást mé každodenní práce. Vždy jsou zde různé cíle, zájmy a další lidé zodpovědní za výsledky, kterým musím jasně ukázat, jak a proč mé návrhy pomůžou splnit to, co potřebujeme.

Design je součástí byznysu

Prosazování designu neustále burcuje komunitou a nenechává designéry klidné. Vypadá to, jako by by měli stejně idealistické představy, jako jsem měl já.

Chápu, že bojovat za design může být po nějaké době unavující a místo toho by se raději věnovali kreslení obrázků. Jenže design je součástí byznysu a schopnost jej prodávat nedílnou součástí našeho řemesla.

Jako designéři vymýšlíme a navrhujeme, jak něco udělat lépe. A aby nezůstalo pouze u nápadů a myšlenek, je potřeba návrhy vyrobit – na což budeme potřebovat prostředky.

Jenže prostředků není neomezeně – ať už mluvíme o penězích nebo čase. Vždy se budeme muset rozhodnout, do čeho a jak je budeme investovat a přesvědčit ostatní, že:

  • Se daná investice vrátí.
  • Splníme vytyčené cíle.

A tak dále. Stejně jak to v byznyse běžně funguje.

Zajímavě o tom mluvil Mike Monteiro ve své přednášce 13 Ways Designers Screw Up Client Presentations. Zmiňoval v ní například to, jak důležité jsou vyjednávací a prodejní schopnosti u designéra – a jak moc to bohužel neumíme.

Když tak nad tím přemýšlím, i v LMC neustále někoho přesvědčuji, například:

  • Ostatní designéry, že návrhy splní naše cíle nebo zachovají konzistenci v aplikaci.
  • Vysvětluji návrhy vývojářům, kteří je budou vyrábět. A kteří mi řeknou, zda se dají vyrobit a případně proč ne.
  • Product Manažery, kteří jsou zodpovědní za hodnotu produktu a kteří rozhodují o prioritách.

V LMC je to ale trochu snazší, protože máme výsledky a velkou důvěru nejen od vedení. I přes to je důležité správně „prodat“ návrhy produkťákům, kteří:

  • Jsou zodpovědní za dodanou hodnotu produktu nebo služby.
  • Si nemohou dovolit plýtvat prostředky na nesmyslné a zbytečné věci.

Mou úlohou tedy je vhodně ukázat, jakým způsobem můžeme řešený problém vyřešit a co nám to potenciálně přinese. Protože jinak zůstaneme pouze u nápadů.

Důležitý je výsledek

Design vždy byl a bude hodně široký obor a pojem. Pro někoho je to například:

  • To „krásno“, které lidé vidí.
  • Bezchybně použitelný produkt.
  • Perfektně fungující řešení.

Pro mě osobně je design vše dohromady. Nesnažím se vytvořit krásné obrázky, diagramy, atd. Mou snahou je pomoct lidem a splnit cíle společnosti.

Jako designéři k tomu využíváme různé nástroje. Například:

  • Vytváříme flow diagramy,
  • Kreslíme wireframy.
  • Navrhujeme jednotlivé obrazovky.

A spoustu dalších nástrojů.

Po mnoha kotrmelcích jsem se naučil, že nemám prodávat design. V podstatě nikoho – většinou až na designéry – extra nezajímalo, kam kdo klikne. Zajímalo je především to, jak bude finální výsledek vypadat a fungovat, respektive jak snadno se člověk dostane k tomu, co potřebuje.

Záměrně říkám, že používáme různé nástroje. Samotný pojem „experience“, tedy zkušenost nebo zážitek, označuje za výsledek něco jiného než jsou obrazovky, spíš něco konkrétního. Například chceme mít:

  • Spokojeného zákazníka, který se bude vracet.
  • Efektivní zaměstnance ve firmě.

A ač se to mnohdy neříká přímo, firmy za tím vidí především peníze.

Design jsem tedy začal ukazovat jako příběh (viz článek Používejte příběhy v designu). S jeho využitím se snažím konkrétně ukázat, jak lidem vyřešíme jejich potřebu nebo problém.

Zároveň se mi líbilo, jak Petr Meissner, Product Manager v GoodData, představoval vývoj nové funkce – spočítal příležitost v penězích na základě zákazníků, kterým by mohla pomoct. Což poté ukázal nejen vedení pro podporu pustit se do vývoje.

Když návrhy ukazujeme, musíme brát ohledy na to, kdo je naše „publikum“. Podle toho bychom měli zvolit vhodnou formu a strategii, protože každého bude zajímat trochu něco jiného.

Pochopme ostatní a jejich záměr

Dlouho mě fascinuje jedna věc. Jako designéři bychom se měli umět vcítit do lidí, pro které věci navrhujeme. Přijde mi ale, že se dostatečně nesnažíme pochopit záměr a cíle lidí, kteří mají na návrhu nějaký zájem – příliš jim nenasloucháme.

Osobně to vidím jako hrozně důležité, protože na službách a produktech typicky spolupracujeme ve více lidech, ať už je to:

  • Tým, který službu připravuje.
  • Klient nebo majitel, pro kterého to děláme.

Sám jsem to poměrně dlouho nedělal a měl jsem problém o svém návrhu někoho přesvědčit. Dnes to ale vidím jako důležitou část své práce pro dodání kvalitních výsledků.

Díky úzké spolupráci s ostatními můžeme snáz pochopit, jací jsou, co je baví, atp. Můžeme toho využit ve svůj prospěch, když se s nimi o návrzích budeme bavit.

Zároveň berme v potaz to, že ne všichni budeme mít vždy stejné informace o tom, co řešíme. Například:

  • Vývojáři nebudou perfektně znát ty, pro které problém řešíme.
  • Manažeři společnosti nemusí dopodrobna znát všechny aktivity kolem návrhu.

Vždy tedy buďme připraveni a schopni reagovat – ideálně vše podstatné jasně a přímo shrňme a ostatním zopakujme.

Pokud pochopíme, jací jsou lidé s nimiž spolupracujeme, můžeme toho efektivně využít k tomu, abychom našli shodu a nezůstali jsme na mrtvém bodě.

Najděme shodu

Vzpomínám si na jeden projekt, na kterém jsme pracovali pro jednu velkou společnost. Jeden z členů vedení v této společnosti měl poměrně jasnou představu o tom, jak by mělo řešení vypadat a dost jí prosazoval.

Kolega s jeho představou trpělivě bojoval – přel se s ním o tom, že jím navrhované řešení není správné. Pamatuji si, jak se diskuze málem zvrtla do hádky – načež kolega řekl, že to prostě nebude dělat.

I já jsem měl proti navrhovanému řešení výhrady. Jenže jsem si byl vědom toho, že pokud se budeme dohadovat, nedopadne to dobře. Proto jsem například:

  • Klientovi naslouchal a snažil se pochopit jeho záměr.
  • Hledal varianty, kterého uspokojí.

Snažil jsem se najít kompromis. Což se nám povedlo a výsledku jsme z diskuze docela dobře vybruslili.

Když se na to dnes zpětně ohlížím, on to klient nemyslel nijak špatně. Chtěl akorát řešení, kterým se značně odliší od konkurence a díky kterému bude mít jeho společnost zase o kousek náskok před ostatními.

Jednou z důležitých věcí, kterou jsem se naučil je to, že nemá cenu jít hlavou proti zdi. Nemá smysl tlačit svůj názor a být jediný, protože zájem a názor skupiny nás prostě brzy převálcuje.

Když bych své kolegy tlačil do toho, aby mnou navrhované řešení vyrobili za každou cenu, velice rychle by mě poslali do prdele a věřím i tomu, že ani ve firmě bych dlouho nezůstal.

Proto raději udělám menší ústupek a navrhnu postupné vylepšování, než proti sobě poštvat ostatní, kteří se mnou nebudou chtít pracovat a začnou mi ve výsledku už jen z principu odporovat.

Naučme se pracovat s faktem, že lidé vždy mají své představy o tom, jak by měly věci fungovat a vypadat. I když to nemusí zrovna to nejlepší. Jenže:

  • Většina nejsou designéři.
  • Neumí svůj nápad konkrétně vyjádřit.

Mají ale určitý záměr a je na nás, abychom ho správně uchopili a dali mu co nejlepší podobu.

Úplně nejlepší samozřejmě je, pokud na návrhu děláme dohromady. Všichni pak budeme mít v návrhu pocit vlastnictví a zájem, protože „co jsem si nepostavil, to se mi snáze bourá“ a naopak.

Aby nám to hezky fungovalo, je podle mě potřeba ještě jedna věc – někdy je potřeba umět lidi správně nakoupit. K tomu je potřeba umět je správně odhadnout, dát jim vlastní prostor a pocit, že na to přišli oni.

Nelezme lidem do …

Hlavou se mi neustále honí jedna věc, kterou jsem kdysi zaslechl na pohovoru:

“Musíš se vcítit do lidí, pro které to děláš.“

Je to sice již otřepaná fráze, ale je to základní poučka pro design (i když je trochu složitější její naplnění).

Design podle mě ale není jen o vcítění se do těch lidi, kteří naše věci nakupují nebo používají. Máme tady totiž celou řadu zainteresovaných lidí, tzv. stakeholderů, kteří mají na dané věci svůj zájem. Typicky jde o:

  • Šéfa společnosti,
  • Product Managera,
  • Obchodníky,
  • Vývojáře,
  • Kolegy designéry.

Takže aby vše fungovalo, musíme být s nimi poměrně zadobře.

Přiznám se, že poměrně dost času trávím tím, že lidi kolem sebe pozoruji a poslouchám, o čem mluví, jak, atd. Je to pro mě totiž hodně užitečné a důležité.

Mohu tak snadno odhalit, jací ostatní jsou, co je baví, jak přemýšlí, atd. Takže s nimi mohu poté lépe komunikovat a při diskuzích „útočit“ na správná místa.

Můžeme tak snadno odhalit například, že:

  • Jeden z vývojářů potřebuje v řešení vidět jasnou hodnotu, kterou mu musíme předat. Jinak práce nedopadne dobře.
  • Produkťák má z některých věcí obavy a některé argumenty na něj prostě nefungují.
  • Členy týmu baví konkrétní věci a pokud jsme s nimi na jedné vlně, vše jde snáz.

Čehož můžeme v diskuzích a spolupráci využívat tím správným způsobem.

Musíme si ale dát pozor na to, abychom v našem přístupu neudělali chybu a nedopustili, že kvůli snazší spolupráci necháme vyrobit nějakou sračku, protože:

  • Jsme zodpovědní za kvalitu designu.
  • Jsou zde lidé s jasnými cíli a záměry.
  • Jde primárně o výsledek.

Snadno tak totiž můžeme ztratit respekt a důvěru, kterou jsme si pracně vybudovali – nebo právě budujeme.

Budujme si trpělivě důvěru

Pokud budeme lidem naslouchat, nebudeme slepě protlačovat svůj názor, pomůžeme ostatním, atd., mnohem snáz si u ostatních vybudujeme důvěru a otevřenost naslouchat našim nápadům.

Pokud nám lidé nebudou věřit, budou naše návrhy rozebírat do posledního puntíku a vždy tam něco najdou. Zní to možná jako klišé, ale opravdu toho bez respektu a důvěry příliš nedosáhneme.

Mně kolikrát pomohlo i to, že jsem:

  • Dosáhl dobrých výsledků i u menších věcí.
  • Byl proaktivní nejen v oblastech své práce.

Musím prostě říct, že design není zrovna jednoduchá disciplína. A ač to moc nevypadá, je poměrně dost o vztazích, mírném politikaření a byznysu a jeho pravidlech.

Musíme být trpěliví a vytrvalí. Nemůžeme očekávat, že se nám vše povede a budeme mít nekonečnou podporu. Bude se nám proto opravdu hodit, když si s kolegy vybudujeme dobré vztahy, budeme se snažit pochopit jejich záměry a cíle, atd. Dost věcí půjde mnohem snáz.


Sdílejte článek



Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem Interaction Designer a Digital Product Designer.

Pracuji ve společnosti LMC.