Jako designér se snažím správně chápat problém, pro který navrhuji řešení. Takže se velice často zapojuji do uživatelského výzkumu, díky čemuž získám potřebné pochopení a inspiraci – a následně i nápady.

Z výzkumu získáme opravdu hodně informací. Musíme je správně zpracovat, abychom je mohli efektivně využít – což je v mém případě správný návrh řešení.

Z mého pohledu je právě zpracování, tzv. designová syntéza, jednou z nejdůležitější částí designového procesu. Nejen že problému lépe porozumíme, ale budeme moct správně naplánovat další kroky a ve výsledku navrhnout správné řešení.


Testování dělám vlastně od začátku, co jsem s designem začal. Vždy jsem chtěl získat zpětnou vazbu od lidí, kteří budou mé řešení používat. Chtěl jsem mít ale i jistotu, že se jim bude s řešením dobře pracovat.

Do určité doby jsem postupoval podle „poučky“ Jakoba Nielsena – díky 5 účastníkům odhalíme až 85 % problémů. Takže jsem dělal jednodenní testování s 5-6 lidmi. Na jehož základě jsem návrh zlepšil.

Časem jsem ale začal k testování přistupovat jinak. Rozděluji jej do více dní a dělám jej častěji, ale „testuji“ i více nápadů. Nejen že tak dostanu další nápady, ale odhalím i více problémů. Takže finální návrh je mnohem lepší.


Jako designér téměř neustále něco píšu. Typicky nějaké popisky do rozhraní produktu. Občas napíšu i nějaké zamyšlení na můj blog.

Souhlasím s názorem Petra Štědrého, že dobrý designér by měl být i dobrý copywriter. Textace totiž zásadním způsobem ovlivňuje použitelnost rozhraní a tedy i samotného produktu.

Pokud jde o psaní, určitě o sobě nechci tvrdit, že jsem bůhví jaký copywriter. Přeci jen se zabývám trochu něčím jiným. Vždy ale hledám způsoby, jak dosahovat co nejlepších výsledků a proto se učím i v oblasti psaní. A zatím musím říct, že se mi nejlépe píše v obyčejném textovém editoru.


Když jsem začínal s designem, byl jsem jeden z těch platfusáků, kteří se pozastavují nad každým nedobře navrženým webem, prvky, atd. A směle o tom (a svém názoru) informují ostatní i přes to, že sami nikdy nic pořádného neudělali.

Naučil jsem se ale, že něco takového mou práci nikam neposune. A že některé věci mnohdy nejde dotáhnout do ideálního stavu. Ať už kvůli názorům ostatních, různým vlivům anebo jen kvůli vlastní neschopnosti.

Zároveň jsem pochopil a naučil se, že pro kvalitní nápady je potřeba neustále hledat inspiraci. Tou je pro mě v posledním roce moje dcerka a svět kolem ní – protože v něm téměř nic nemá hranice a jsou v něm věci, které jsou pro mě úplně nové.


Poměrně často se setkávám s tím, že společnosti hledají a vítají designéry s technickými znalostmi. Což jsem sám několikrát zažil – jako bývalý programátor a kodér nějaké technické znalosti a zkušenosti totiž mám.

Mnohdy jsem celkem rád, že „jazykem vývojářů“ dokážu mluvit (alespoň trochu) a pochopím i poměrně složité „technikálie”. Zároveň, jak jsem se zamýšlel v článku Je pro designéra schopnost kódovat důležitá?, mohu lépe experimentovat s prototypy, pomoct vývojářům s detaily, atp.

Stejně jako jsou důležité znalosti materiálů pro průmyslové a produktové designéry, tak i technické znalosti mohou designérům digitálních produktů hodně pomoct. Ale troufnu si říct, že to je spíš o přístupu designéra, než o nějakých technických znalostech.


Během rozmýšlení návrhu řešení často projdeme mnoho různých variant řešení, diskuzí a meetingů. A s týmem pak dojdeme k určitým závěrům a řešení, které nakonec vyrobíme.

Od samého začátku vždy padne mnoho nápadů a rozhodnutí, které výsledný design ovlivní. Ať už od designérů, Product manažerů, z testování nebo jde o kompromisy pro snadnější vývoj.

A co tak vzpomínám, v podstatě při jakékoliv diskuzi jsem potřeboval zmínit, jak jsem k danému řešení došel. A často i jaké varianty jsem prozkoumal (a proč nedávají smysl). Což bylo mnohem jednodušší, když jsem měl vše pečlivě zaznamenané.


Nedávno jsem dostal nabídku práce pro jednu finanční společnost, která poskytuje půjčky a další finanční služby. V podstatě hned jsem jí odmítl. Stejně jako odmítám všechny podobné.

Mám totiž určité zásady a cíle, kterých se snažím držet. Nejen jako člověk, ale také jako designér. A nechci se podílet na věcech, které lidem příliš „neprospívají“ a které jim mohou v důsledku uškodit. A to za žádnou cenu, ani kdyby mi nabídli milion.


Když jsem na jednom ze srazů Frontendisti.cz povídal o tom, jak v GoodData spolupracujeme s vývojáři, na jeden snímek reagoval jeden z účastníků tak, že podobný diagram nikdy od designéra neviděl.

Ukazoval jsem na něm tzv. formal process flow diagram (vývojáři jej určitě znají). Který popisoval a definoval fungování jedné z připravovaných GoodData aplikací.

Běžně podobné diagramy při návrhu používám. Protože díky nim mohu poměrně snadno rozmyslet, ucelit a navrhnout jak samotné flow, tak i interakce, stavy, atp. A ve výsledku tak připravit detailní a ucelený návrh řešení.


Na mnoha webech často čtu srovnání různých nástrojů na tvorbu digitálních prototypů. Mnohokrát jsem se také účastnil diskuzí o tom, který nástroj je nejlepší a proč. I v GoodData jsme se o tom několikrát bavili.

Jeden čas jsem také hledal jeden „ultimátní“ nástroj na prototypování. Díky čemuž jsem jich vyzkoušel poměrně hodně. Ať už byly výsledkem propojené mockupy, naklikané interaktivní stránky a nebo přímo nakódované prototypy.

Myslím si ale, že některé nástroje nejsou vždy vhodné. A designér by si měl vždy vybrat takový nástroj, díky kterému bude efektivní. Protože prototypování není o nástroji, ale o tom vyzkoušet a ověřit daný návrh.


Nejen designéři často diskutují o tom, zda je konkrétní design dobrý nebo špatný. A často stačí jen málo k tomu, aby řešení zcela odsoudili. Sám se s tím velice často setkávám během produktových a designových diskuzích.

Tento přístup hodnocení se mi příliš nezamlouvá. Myslím si totiž, že takové hodnocení je z pohledu designéra až příliš „omezující“. Ubírá nám totiž možnosti v komunikaci a další práci, například zlepšování návrhu.

Zároveň vidím obrovský rozdíl mezi dobrý a špatným designem. A není to jen o tom, zda je UI použitelné, ale že špatný design je i perfektně vyrobený produkt, který nikdo nepoužívá.

Věřím, že pokud si takové rozdíly uvědomíme, můžeme pak lépe identifikovat jednotlivé problematické body. A poučit z nich pro naší další práci a pro lepší návrhy.


Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem Interaction Designer a UX Specialista.

Pracuji ve společnosti LMC.