Design aplikací se od designu webových stránek v mnohém odlišuje. Typicky jde o interaktivní produkty, u kterých je velice důležité správně navrhnout všechny interakce. Zatím co u webových stránek jde primárně o obsah. (Jednoduše řečeno.)

Nedávno jsme v GoodData diskutovali konkrétní případ UI elementu pro nové dashboardy. Na stole jsme měli několik variant pro řešení všech možných stavů. A já jsem si během této diskuze uvědomil, že jsme se nikdy nebavili o možných přístupech k řešení podobných věcí.

Jako designeři nad návrhem určitým způsobem uvažujeme. Vždy máme určité možnosti, osobnost, cítění, atp. Což se v konečném návrhu určitým způsobem projeví. A výsledek může pozitivně i negativně ovlivnit.


Před pár dny jsme v GoodData vedli debatu o naší barevné paletě a jejímu využití pro různé elementy, části, atp. Nebyla to ani první, a ani poslední podobná debata.

V takových diskuzích si nejsem nikdy příliš jist. Protože, nestydím se to říct, na barvy a podobné věci nejsem zrovna odborník. A mám spíš určité teoretické znalosti, osobní styl a preference. (Jako designér se zaměřuji na jiné aspekty designu, než je vizuální forma.)

Na druhou stranu je pro mě toto téma velice důležité. Protože pro mě nejsou barvy jen ten finální puntík, ale důležitá část, se kterou je nutné počítat už od začátku návrhu.


V poslední době často přemýšlím nad tím, proč je výzkum tolik opomíjenou součástí designu. Sám jsem zažil, že je mnohdy složité jej prosadit – roli hrají čas a peníze. Zažil jsem ale taky, že pokud jej neděláte, důsledky jsou často mnohem dražší.

Zároveň to ale trochu vnímám i tak, že designeři zcela nechápou jeho přínos. Jak jsem psal v článku Výzkum je nedílná součást designového procesu, měli bychom místo výmluv hledat spíš příležitosti. Jenže jak, když ne každý ví, co mu to může přinést? Samozřejmě jde navrhovat i bez toho, ale je nutné počítat s určitými riziky.

Zamyslel jsem se nad tím, co můžeme díky výzkumu získat – nejen dostatek informací, ale i inspirace a především empatie. Což je, nejen podle mě, nejsilnější „nástroj“ designéra. Díky kterému můžeme tvořit produkty, které nejen že dávají smysl, ale mohou samotné řešení posunout na novou úroveň.


Když jsem s designem začínal, vždy jsem chtěl mít co nejvíc prostoru na tvorbu návrhů řešení. Chtěl jsem se pořádně zanořit do problému a nechtěl jsem dělat nic jiného. A vím, že tímto způsobem fungují (nejen) další designeři.

Dnes si ale nejsem jist, že je to ten nejlepší postup. V podstatě si myslím, že to může výsledným návrhům docela uškodit. Dost jsem totiž s postupem experimentoval a skončil jsem u opačného přístupu. A designuje se mi mnohem lépe. A i výsledky jsou podle mě lepší.

Mnohem více mi vyhovuje svou práci rozdělit na kratší úseky. Nebo zapojit do více lidí – nejen designérů. A klidně pracovat na více věcech zároveň. Nejen že získám více nápadů (i od ostatních), ale nápady mají také čas uzrát. A já tak mohu vybrat skutečně ty nejlepší.


Každý se jistě setkal s tím, že ne všechny jeho nápady a návrhy se vždy realizovaly. A jak se říká, skončily nakonec v „šuplíku“ s vidinou, že se udělají někdy později.

Hodně designérů z toho není zrovna nadšeno a hodně je tato skutečnost demotivuje. Taky s tím nejsem úplně smířený. A vždy jsem dělal vše proto, abychom nápady nakonec realizovali. Ale ne vždy se šťastným koncem.

Dnes v tom nevidím takový problém a chápu důvody, které k tomu vedou. A pokud chci dělat kvalitní produkty, nějaké nápady a návrhy nakonec vždy skončí v šuplíku. Jsou zde totiž konkrétní strategická a byznysová rozhodnutí, která nemusí být hned zřejmá.


Nedávno jsme s Ošklivým Supem vedli zajímavou diskuzi o designových cvičeních, které se designérům dávají na pohovorech pro „otestování“ jejich kvality. Přičemž jsme nejvíc diskutovali jejich rozmanitost a náročnost.

Sám jsem několik cvičení prošel z obou stran – jako uchazeč, tak i jako hodnotitel. A vidím to jako důležitou část náborového procesu. Protože každý designér má různé myšlení, schopnosti a samozřejmě také osobnostní stránku.

Z mého pohledu nejsou designová cvičení bohužel často správně připravena. A společnosti se tak připravují o zajímavé nové kolegy. A nebo přijmou někoho, kdo jim vlastně do společnosti nezapadá nebo nemá dostatečné kvality.


V poslední době stále častěji vidím, že více lidí vnímá a zmiňuje UX především v souvislosti s UI (například nedávno jsem četl článek UX is UI). A to nejen v ČR, ale i zbytku světa. Například v souvislosti se stále častěji poptávanou rolí UI/UX Designera.

Pořád se najde dost lidí, kteří toto tvrzení a vnímání rozporují. I přes to jsem ale začal přemýšlet nad tím, jestli mi něco neuteklo a zda jsem se nevydal špatným směrem. Hlavně proto, že navrhuji digitální produkty, jejichž velice důležitou součástí je právě UI. Jenže to není jediná součást, která dělá produkty kvalitními.

Název role nebo tituly pro mě nejsou důležité. Ale pokud skutečně platí, že UX=UI, nemohu si říkat UX Designer. Protože nechci navrhovat jen uživatelská rozhraní, ale chci navrhovat komplexní řešení konkrétních problémů.


Na uživatelský výzkum mají lidé různé pohledy. Někteří jej berou jako základ, jiní jej vidí jako zbytečný luxus a někteří by jej rádi dělali, ale nemají na něj dost prostředků.

Za tu dobu, co se designu věnuji, beru výzkum jako nedílnou součást designového procesu. A neodlišuji, jestli zrovna něco „zkoumám“ nebo navrhuji řešení. Protože abych přinesl dobré řešení, musím znát problém a pro koho ho řeším.

Naučil jsem se, že pomocí výzkumu nikdy nedostanu jasnou odpověď, jak něco vyřešit. Pro mě je to zdroj informací, inspirace a empatie k tomu, abych měl dostatek nápadů na co nejlepší řešení. Včetně jejich ověření.


Na srazu Frontendisti.cz jsem v rámci tématu „PSD či nePSD“ povídal o tom, jak v GoodData tvoříme UI. Mimo jiné jsem také zmínil, že jsme začali vytvářet design guidelines a knihovnu přepoužitelných prvků, které říkáme GoodStrap.

V GoodData máme s návrhem digitálních produktů hodně zkušeností. Nikdo z nás ale design guidelines před tím netvořil. A jak na to jsme věděli pouze z diskuzí a několika přednášek. Protože jsme ale něco takového opravdu potřebovali, museli jsme nějak začít.

Já jsem si vzal design guidelines na starost a zodpovědnost z designového pohledu. Hodně jsem se díky tomu naučil a jsem rád, že jsme se do něčeho takového pustili. Když se dnes ohlížím o těch několik měsíců zpět, tak musím říct, že jsme s tím měli začít mnohem dřív.


Vždy jsem hledal způsoby, jak být ve své práci efektivní a jak odvádět co nejlepší práci. A proto se snažím neustále získávat nové znalosti a zkušenosti. Hlavně tím, že vše nové zkouším v praxi.

Musím se přiznat, že mi nějaký čas trvalo, než jsem našel efektivní způsob, jak komunikovat s kolegy a jak přinášet různé nápady pro co nejlepší řešení. Opravdu hodně mi s tím pomáhá skicování.

Dá se najít spousta užitečných a skvělých zdrojů, které skicování popisují a představují různé techniky a přístupy. I přes to je to z mého pohledu velice podceňovaná technika, o které panují různé mýty a omyly. A proto jsem se pokusil shrnout své zkušenosti a postřehy.


Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem interaction designer a ux specialista.

Pracuji ve společnosti GoodData.