Před pár měsíci jsme v GoodData re-designovali jednu z našich aplikací. Napadlo mě se podělit o to, jak jsem postupoval. Protože najít informace o tom, jak designeři postupují při návrhu produktu, lze jen velmi zřídka.

Re-design trval přibližně 6 měsíců. Po 3 měsících práce jsem aplikaci doručili k beta testování. Po dalších necelých dvou měsících jsme přidali další funkce, aplikovali nový vizuální design a opravili desítky technických bugů. A následně jí oficiálně spustili.

Po více jak dvou měsících produkčního fungování sbíráme zpětnou vazbu a sledujeme, jestli jsme cíle re-designu splnili. Ohlasy jsou pozitivní a kýženou experience jsme v produktu dodali. Nyní se snažíme aplikaci dále zlepšovat a přidávat další funkcionalitu.

Bohužel nemohu zmínit všechny potřebné informace, např. informace o cílových skupinách, konkrétní statistiky, atp. Chci se ale podělit o svůj postup a využité metody. A jak jsem byl díky nim při návrhu efektivní.


Na UX konferenci 2014 jsem se chtěl podělit o svůj pohled na rozdílnost práce designera v agentuře (nebo freelance) a in-house. Tedy rozdíl práce na produktu a designových projektech. Protože jsem ale nebyl vybrán, o své dojmy a zkušenosti podělím alespoň formou článku.

Na volné noze jsem pracoval téměř 6 let. V digitální agentuře jsem působil téměř dva roky. Spolupracoval jsem tak mnoha různých projektech. Po určité době jsem ale dospěl k názoru, že v agentuře nikdy nenavrhnu skvělý produkt. Proto jsem nakonec odešel do konkrétní společnosti - do GoodData - kde pracuji téměř rok a půl.

Jako designer chci navrhovat kvalitní produkty a dodávat skutečnout “experience”. K čemuž je potřeba několik věcí, kterých nelze u designových projektů dosáhnou. Ať už v agentuře nebo na freelance.


Představte si situaci, že by Vám někdo nabídl možnost tvořit a navrhovat naváděcí systémy pro rakety. Třeba za $150.000 ročně. Zní to zajímavě? A co v případě $1.000.000 ročně. Vzali byste to?

Co třeba návrh auta? Návrh produktů, které neřeší skutečné problémy a lidé je v podstatě nepotřebují? A co produkt, který může ublížit lidem? Dnešní svět je zaplaven nesmyslnými a nepoužitelnými produkty. Designeři musí být ve své profesi zodpovědní a brát jí vážně. Aby se lidé v dnešním světě vyznali a spokojeně žili.

Proto by si měl designer vytvořit určité zásady a následovat morální a etický kodex. A od nesmyslných produktů se držet dál.

Už jsem se nad něčím podobným zamyslel v článku Odpovědnost designera. A jak čtu knihu Design for the Real World od Viktora Papanka, zamýšlím se nad tím trochu více.


Každý den používáme nejrůznější produkty. Od hrnků na kávu, hodinek až po chytré telefony, ledničky, automobily, atp. Často si produkty vybíráme podle toho, jak se nám líbí. A málo lidí uvažuje nad tím, jestli produkt dokonale funguje po všech stránkách.

Čím častěji pak produkt používáme, tím rychleji začneme objevovat nedostatky, které nám používání znepříjemňují. Což ve výsledku vede k nepříliš pozitivním emocím.

Například když umí kávovar zjistit, že je nádoba na sedlinu plná, proč musím potvrdit její vyprázdnění? Proč to opět nezjistí automaticky?

Jak píše Dan Saffer ve své knize Microinteractions, skvělé produkty se od těch dobrý odlišují právě díky dokonale promyšleným a dotaženým detailům. Přišel jsem na několik důvodů, proč nejsou detaily v produktech správně navržené.


O User Experience se zajímám více jak 4 roky, profesně design praktikuji již téměr 3 roky. A po necelém roce designování v GoodData jsem dostal za skvěle odváděnou práci nabídku na “povýšení” - z UX Designera na Technical Product Managera.

Tato příležitost pro mě znamená přehodnocení mého dosavadního vývoje a dlouhodobých cílů. Je to přeci jen značně odlišná profese. A já bych se nechtěl vydat jiným směrem, než jsem si vytičil a který mi dává smysl.

Avšak je zde nějaký směr, kterým se může designer vydat? A co případně nabízí a obnáší? Po menším průzukumu a zamyšlení jsem našel čtyři možné cesty.


Ve spolupráci s Asociací UX připravuji workshop skicování, který se bude konat 19. dubna 2014. Touto cestou bych rád pozval všechny designery, kteří tuto techniku využívají nebo chtějí využívat a neví, kde začít.

Já techniku skicování využívám od samého začátku, co jsem začal s interakčním designem. Což už jsou téměř 3 roky. Vůbec si nedokáži představit, že bych designoval bez ní. Činí mě totiž mnohem efektivnějším.

Za tu dobu jsem se naučil (a stále se učím) spoustu zajímavých a užitečných přístupů a metod, které běžně praktikuji při designování v GoodData. Rád bych se o tyto nabyté znalosti podělil s dalšími designery právě formou workshopu.

Vypsali jsme nový termín!

Přijďte se 30. 8. 2014 dozvědět, jak efektivně využívat techniky skicování pro návrh produktu http://www.naucmese.cz/kurz/jak-skicovanim-zefektivnite-svuj-designovy-proces. Kurz se bude konat v Praze.


Stále více internetových služeb umožňuje přístup ke svým datům pomocí API. A nejde jen o sociální sítě. API přináší také snadnou cestu integraci dat do různých věrzí produktů - např. mobilní a televizní aplikace, webová stránka, atp.

Začíná se tedy rozvíjet diskuze o tom, že by se návrh API měl stát součástí práce UX Designerů. Například Jared Spool o tom napsal článek APIs: The Furure Is Now.

Pokud jste četli knížku Content Strategy for Mobile nebo Content Everywhere, určitě souhlasíte s tím, že API přináší mnoho výhod - především pro lidi, kteří své služby udržují a rozvíjejí.

Jenže návrh a tvorba API je poněkud odlišná od návrhu uživatelských rozhraní. A mají jiný účel. Jared Spool ve svém článku zmiňuje, že by se UX Designeři měli v návrhu API začít více vzdělávat. Já s tím momentálně nesouhlasím z několika prostých důvodů.


Nejhorší tvrzení designera je, že si lidé na “chyby” zvyknou. Na můj vkus toto trvrzení slyším až příliš často.

Co totiž znamená, že si lidé na problém zvyknou:

  • Že se bez dalšího přemýšlení po nějaké době naučí chápat, jak to vlastně funguje?
  • Že s použitím nemají problém, ale vždy na chvilku na danou nuancí zamyslí?

Ze svého pozorování a zkušeností musím říct, že typicky omlouváme právě ten druhý případ. Lidé se kvůli tomu zbytečně rozptylují a jejich mentální kapacita je více zatížena. Tím je značně brzdíme v přirozeném a efektivním používání našeho produktu.


Před pár měsíci se internetem začalo šířit velké množství článků s tématem hledání designerů. Především s motivem hledání jednorožce, např. jeden z nejzajímavějších Hiring a designer: hunting the unicorn na Design Staff od Google Ventures.

Během posledních 3 měsíců jsem udělal malý průzkum našeho trhu práce ohledně user experience. Prošel jsem několik pohovorů, dostal a pročetl jsem desítky nabídek. Chtěl jsem zjistit, jestli se jednorožec hledá i v České republice.

Musím říct, že situace není zrovna nejlepší. UX je samozřejmě buzzword, který si lidé vykládají různě. Ani sami profesionálové často neví, co to znamená a za UX Designera se vydává kdejaký druhořadý grafik, který uživatele neviděl ani v mokrém snu.


Mnohokrát jsem při řešení nějakého problému slyšel větu “Proč bychom s tím měli něco dělat, vždyť si nikdo nestěžuje”. Vždy to vedlo k odmítnutí řešení problému a zlepšení produktu.

Je chybné si automaticky myslet, že žádná zpětná vazba = produkt je v pořádku. Jak píše Don Norman v knize Design of Everyday Things - i když mají lidé s používáním produktu problém, nikomu o tom neřeknou. Často neví, komu zpětnou vazbu dát nebo jim chybí motivace.

Stává se i to, že i když někomu o svém problému řeknou, nemusí se to dostat ke kompetentním lidem. A problém v produktu přetrvá.

Pokud chceme produkt co nejlepší, musíme si zpětnou vazbu získat sami. A ne vždy nám v tom pomůže pouze uživatelské výzkum nebo testování použitelnosti.


Michal Maňák

Jmenuji se Michal Maňák, jsem interaction designer a ux specialista.

Pracuji ve společnosti GoodData.